Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

33 Cdo 377/2016-363

33 Cdo 377/2016-363

U S N E S E N Í

M. S.

A. K.

, zastoupenému JUDr. Marcelou Neuwirthovou, advokátkou se sídlem v Havířově, Dělnická 1a/434, o 1.011.276,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Karviné-pobočky v Havířově pod sp. zn. , o dovolání obou účastníků proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 25. září 2015, č. j. -332, takto:

Dovolání

se odmítají

.

O d ů v o d n ě n í :

Okresní soud v Karviné-pobočka v Havířově (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 7. 11. 2014, č. j. -281, ve znění opravného usnesení ze dne 5. 2. 2015, č. j. -290, uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku 250.000,- Kč a částku 761.276,- Kč obě s blíže specifikovaným úrokem z prodlení; zároveň rozhodl o nákladech řízení.

Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 25. 9. 2015, č. j. -332, potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ve vyhovujícím výroku o částce 250.000,- Kč „se zákonným úrokem z prodlení od 1. 10. 2008 do zaplacení“, naopak jej zrušil ve vyhovujícím výroku o částce 761.276,- Kč se zákonným úrokem z prodlení od 1. 12. 2009 do zaplacení, a v tomto rozsahu věc vrátil okresnímu soudu k dalšímu řízení.

Proti rozsudku odvolacího soudu podali dovolání oba účastníci řízení.

Žalobce považuje své dovolání za přípustné podle , neboť v rozsahu, v němž byl zrušen rozsudek soudu prvního stupně, závisí na vyřešení otázek jak hmotného, tak i procesního práva, při jejichž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu. S odkazem na rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 28. 3. 2007, sp. zn. , a ze dne 21. 6. 2012, sp. zn. , jeho usnesení ze dne 31. 10. 2014, sp. zn. , má zato, že rozhodnutí odvolacího soudu se odchyluje v otázce posouzení charakteru smlouvy o půjčce jako reálného kontraktu (tj. hmotněprávní otázky) od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu. Podle dovolatele rozhodnutí odvolacího soudu dále odporuje standardnímu řešení otázky procesního práva (změny žaloby), tak jak je řešena např. v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 10. 3. 2015, sp. zn. ; tuto otázku považuje současně za dosud nevyřešenou v rozhodovací praxi dovolacího soudu, a požaduje zodpovědět, „zda je změnou žaloby i učinění vedlejších skutkových tvrzení, která nemají vliv na hlavní skutkový základ věci a hmotněprávní posouzení věci.“ Žalobce totiž uzavřel jen jednu smlouvu o půjčce částky 761.276,- Kč s tím, že ji žalovanému předal na několikrát; okolnost, že půjčenou částku předal postupně, tvoří vedlejší skutková tvrzení, která jen „upřesňují okamžik předání části jedné jediné půjčky.“ Není srozuměn se závěrem, že jde o změnu žaloby (oproti původní žalobě) v situaci, kdy přistupuje tvrzení, že půjčenou částku nepředal žalovanému jednorázově, nýbrž postupně.

Žalovaný má zato, že jeho dovolání je přípustné, jelikož rozsudek odvolacího soudu závisí na řešení otázky jak hmotného tak i procesního práva, při jejichž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu. S odkazem na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 16. 12. 2009, sp. zn. , opakuje závěry týkající se smlouvy o půjčce jako reálného kontraktu. Prosazuje názor, že v nyní souzené věci „dosud nebylo spolehlivě prokázáno, že by žalovaný žalobce o půjčku žádal, že by mezi nimi vznikla dohoda ohledně zapůjčení finanční částky ve výši 250.000,- Kč a že opravdu došlo k předání předmětu půjčky.“ Žalovaný v té souvislosti namítá nesprávné hodnocení provedených důkazů, kdy „skutková zjištění soudu prvního stupně nemají oporu v provedených důkazech. Procesní soudy se pak dosud nezabývaly tím, zda žalobce nezapůjčil finanční prostředky své dceři – v tomto řízení v postavení svědkyně – A. S., když bylo prokázáno, že tato v době údajné půjčky 250.000,- Kč udržovala družský poměr s žalovaným a chtěla si s ním pořídit nemovitost.“ Za rozpornou s ustálenou judikaturou dovolacího soudu, představovanou jeho rozsudkem ze dne 23. 7. 2008, sp. zn. , vidí žalovaný řešení otázky procesního práva, založené na závěru, že „výsledek hodnocení důkazů soudem prvního stupně neodpovídá postupu vyplývajícímu z ustanovení , protože soud vzal v úvahu skutečnosti, které z provedených důkazů nebo přednesů účastníků nevyplynuly ani jinak nevyšly za řízení najevo, protože soud pominul rozhodné skutečnosti, které byly provedenými důkazy prokázány nebo vyšly za řízení najevo, a dále protože v hodnocení důkazů, popřípadě poznatků, které vyplynuly z přednesů účastníků, z hlediska závažnosti (důležitosti), zákonnosti, pravdivosti, eventuálně věrohodnosti je logický rozpor, nebo který odporuje ustanovení až 135 Skutkové zjištění nemá oporu v provedeném dokazování v podstatné části tehdy, týká-li se skutečností, které byly významné pro posouzení věci z hlediska hmotného práva.“ Z tohoto východiska žalovaný prosazuje názor, že je zde rozpor mezi tvrzeními žalobce, výpověďmi svědků a listinnými důkazy, který potvrzují závěry znaleckého dokazování.

Nejvyšší soud věc projednal podle , , ve znění účinném do 31. 12. 2013 (srov. čl. II bod 1, 7 , čl. II bod 2 , čl. II bod 2 - dále jen „ “).

Přípustnost dovolání podle není založena již tím, že dovolatel tvrdí, že jsou splněna kritéria přípustnosti dovolání obsažená v tomto ustanovení. Přípustnost dovolání nastává tehdy, jestliže dovolací soud, který jediný je oprávněn tuto přípustnost zkoumat ( ), dospěje k závěru, že kritéria přípustnosti dovolání uvedená v skutečně splněna jsou.

Rozhodnutí odvolacího soudu není v rozporu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu, co se týče posuzování smlouvy o půjčce jako reálného kontraktu, neboť na řešení této otázky rozsudek odvolacího soudu není založen. Odvolací soud v rozsahu kasačního rozhodnutí co do částky 761.276,- Kč se zabýval pouze tím, zda nová tvrzení žalobce měla vést k postupu podle

Žalobce se dále mýlí, má-li zato, že otázka změny žaloby nebyla dosud v rozhodovací praxi uspokojivě vyřešena. Sám žalobce cituje z rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 10. 3. 2015, sp. zn. , přičemž k tomuto tématu se vyjádřil Nejvyšší soud např. v rozsudku ze dne 31. 3. 2010, sp. zn. , nebo ve svém usnesení ze dne 28. 12. 2017, sp. zn. . V rozsudku ze dne 31. 3. 2010, sp. zn. , zdůraznil, že „žalobce (věřitel), který se domáhá po žalovaném (dlužníku) vrácení půjčených peněz, musí z hlediska ustanovení § 657 obč. zák. tvrdit, že s dlužníkem uzavřel v určité době smlouvu o půjčce, že peníze dlužníku skutečně přenechal, jakým způsobem mu je předal (v hotovosti, převodem na dlužníkův účet nebo jinou formou) a zda, případně jak byla dohodnuta doba splnění dluhu. Tato tvrzení představují rozhodující skutečnosti identifikující ve smyslu žalobou uplatněný nárok. Uvedené skutečnosti mohou být tvrzeny v žalobě i odkazem na připojené y.“ Tvrzení o způsobu předání peněz dovolací soud považuje za jednu z rozhodujících skutečností ve smyslu , věty druhé V souladu se závěry rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 10. 3. 2015, sp. zn. , a jeho usnesení ze dne 28. 12. 2017, sp. zn. , je pak závěr odvolacího soudu, že je změnou žaloby, požaduje-li žalobce sice i nadále stejné plnění, ale na základě jiného – než v žalobě vylíčeného – skutkového stavu, a to buď zcela nového, nebo doplněného o další rozhodující skutečnosti (srov. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 30. 8. 2001, sp. zn. , uveřejněný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 21/2003, ze dne 31. 3. 2010, sp. zn. , a ze dne 31. 7. 2013, sp. zn. ).“

Dovolání žalovaného není rovněž přípustné.

Žalovaný přehlíží, že uplatněním způsobilého dovolacího důvodu ve smyslu není zpochybnění právního posouzení věci, vychází-li z jiného skutkového stavu, než z jakého vyšel při posouzení věci odvolací soud, a že samotné hodnocení důkazů soudem (opírající se o zásadu volného hodnocení důkazů zakotvenou v ustanovení ) nelze v režimu dovolacího řízení podle ve znění účinném od 1. 1. 2013 úspěšně napadnout dovolacím důvodem podle

Nejvyšší soud proto dovolání obou účastníků podle věty první odmítl.

Vzhledem k tomu, že tímto rozhodnutím se řízení ve věci nekončí, bude i o náhradě nákladů dovolacího řízení rozhodnuto v konečném rozhodnutí soudu prvního stupně, popřípadě soudu odvolacího.

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně 29. března 2018

JUDr. Václav Duda

předseda senátu