Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

33 Cdo 1373/2012

33

Cdo 1373/2012

ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEKJMÉNEM REPUBLIKY

a) M. N.

a

b) L. N.

,

zastoupených JUDr. Ladislavem Jiráskem, advokátem se sídlem v Mariánských Lázních, Klíčová 199/2, proti žalovanému

F. K.

,

zastoupenému Mgr. Martinem Zikmundem, advokátem se sídlem v Plzni, Šafaříkovy sady 2455/5, o 139.989,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Tachově pod sp. zn. , o dovolání žalobců proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 26. 10. 2011, č.j. -379, takto:

Rozsudek Krajského soudu v Plzni ze dne 26. 10. 2011, č.j. -379, a rozsudek Okresního soudu v Tachově ze dne 12. 4. 2011, č.j. -340,

se

ruší

a věc

se

vrací

Okresnímu soudu v Tachově k dalšímu řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Okresní soud v Tachově ve výroku uvedeným rozsudkem uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobcům 139.989,- Kč se specifikovanými úroky z prodlení a rozhodl o nákladech řízení účastníků a státu.

Krajský soud v Plzni rozsudkem ze dne 26. 10. 2011, č.j. -379, rozhodnutí soudu prvního stupně změnil tak, že žalobu zamítl, a žalobce zavázal k náhradě nákladů řízení státu i žalovaným. Odvolací soud převzal skutková zjištění soudu prvního stupně a uzavřel, že nárok uplatněný žalobci, kteří se domáhají po žalovaném zaplacení požadované částky jako náhrady nákladů, které vynaložili na odstranění vady věci (díla), jim nevznikl ( , , ve znění pozdějších předpisů, dále jen „obč. zák.“). Objednatel nemá ze zákona právo odstranit vadu věci sám, nebo ji nechat odstranit a domáhat se na zhotoviteli úhrady takového odstranění, pokud nebyl tento způsob vypořádání práv z odpovědnosti za vady ve smlouvě o zhotovení věci výslovně dohodnut. Uplatněný nárok podle odvolacího soudu nelze podřadit pod ustanovení obč. zák.

Rozsudek odvolacího soudu napadli žalobci dovoláním, v němž ohlásili uplatnění dovolacích důvodů uvedených v , , ve znění účinném do 31. 12. 2012 (srov. část první, čl. II, bod 7 , dále jen „ “). Namítají, že nárok na úhradu částky v žalobě nijak právně nekvalifikovali, k čemuž ani nejsou povinni, a napadené rozhodnutí tak trpí přepjatým formalismem. Žalobci jako objednatelé uplatnili u žalovaného jako zhotovitele dopisem z 18. 9. 2006 práva z odpovědnosti za vady s tím, že žádali odstranění vad díla do 15. 10. 2006 a současně zhotovitele upozornili, že jinak vady díla odstraní sami a po zhotoviteli budou požadovat právo na náhradu vynaložených nákladů. Zhotovitel odstranění vad odmítnul. Z vylíčení rozhodujících skutkových okolností lze podle dovolatelů usoudit, že se jedná o uplatnění práv z odpovědnosti za vady díla, a sice nároku na slevu z ceny díla ve výši hodnoty opravy věci. Zároveň také upozorňují, že v průběhu řízení „naznačili“, že se může jednat i o náhradu škody podle obč. zák., neboť porušením povinnosti odstranit vady díla bez zbytečného odkladu ze strany žalovaného došlo u nich ke vzniku škody, spočívající v nákladech na odstranění vad díla, s tím, že mezi porušením povinnosti a vznikem škody je příčinná souvislost. Oba nároky přitom mohou stát vedle sebe. Dovolatelé poukazují také na to, že uplynutím třicetidenní lhůty uvedené v , o ochraně spotřebitele, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ “), se vada stala neodstranitelnou, a v takovém případě má objednatel „dokonce“ právo na zrušení smlouvy. Navrhli, aby dovolací soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.

Žalovaný ve vyjádření uvedl, že napadené rozhodnutí je v souladu s platnou právní úpravou i aktivní judikaturou, a že řízení není stiženo žádnou procesní vadou. Upozornil na to, že v průběhu řízení opakovaně upozorňoval, jaké nároky vůči němu mohou žalobci uplatnit, ti však jeho názor považovali za nesprávný a až v přípise z 20. 4. 2010 poprvé uvedli, že požadují slevu z ceny díla. Navrhl, aby bylo dovolání zamítnuto.

Dovolání – přípustné podle – je důvodné.

Z úřední povinnosti – i když nebyly v dovolání uplatněny – přihlíží dovolací soud k vadám vyjmenovaným v , odst. 2 písm. a), b) a odst. 3 (tzv. „zmatečnostem“), jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (srov. , větu druhou, ). Takovou jinou vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, je řízení u odvolacího soudu skutečně postiženo.

Podle , věty první, může žalobce za řízení se souhlasem soudu měnit návrh na zahájení řízení. Podle odstavce 2 téhož ustanovení soud nepřipustí změnu návrhu, jestliže by výsledky dosavadního řízení nemohly být podkladem pro řízení o změněném návrhu. V takovém případě pokračuje soud v řízení o původním návrhu po právní moci usnesení.

Žalobci poté, co Krajský soud v Plzni usnesením ze dne 19. 3. 2010, č.j. -188, zrušil rozsudek soudu prvního stupně ze dne 19. 3. 2010, č.j. -166, doručili dne 26. 4. 2010 soudu prvního stupně podání označené jako vyjádření ve věci samé s návrhy důkazů, v němž uvedli (viz čl. 202 spisu): „Jedná se tedy o uplatnění nároku na slevu z ceny díla z důvodu již faktické nemožnosti požadovat bezplatné odstranění vad díla.“ Je zřejmé, že oproti žalobě, jíž se domáhali náhrady nákladů vynaložených na odstranění vad díla, vylíčili jinak rozhodné skutečnosti; požadovali sice stejné plnění, ale již na základě tvrzení, že vady díla odstranit nelze, a proto vůči žalovanému uplatnili (případně uplatňují) tomu odpovídající právo na slevu z ceny díla. Takové podání je tedy třeba posuzovat jako návrh na změnu žaloby, o níž je soud prvního stupně povinen rozhodnout. Z obsahu spisu se však podává, že tak neučinil, pokračoval v řízení a rozhodl o původním návrhu. Nápravu nezjednal ani odvolací soud, který tuto vadu řízení přehlédl, a stejně jako soud prvního stupně rozhodoval o původním návrhu, ačkoli stejné tvrzení žalobci uvedli i ve svém vyjádření k odvolání žalovaného (viz čl. 362 spisu). Řízení je tak zatíženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, k níž dovolací soud přihlédl z úřední povinnosti.

Nejvyšší soud proto napadené rozhodnutí zrušil, a protože důvody, pro které bylo rozhodnutí odvolacího soudu zrušeno, platí i na rozhodnutí soudu prvního stupně, zrušil i toto rozhodnutí a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení ( , část věty za středníkem, odst. 3 ).

V novém rozhodnutí rozhodne soud nejen o nákladech dalšího řízení, ale znovu i o nákladech řízení původního, tedy i řízení dovolacího ( , věta druhá, ).

Proti tomuto rozsudku nenípřípustný opravný prostředek.

V Brně 31. července 2013

JUDr. Pavel Krbek

předseda senátu