Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

33 Cdo 2380/2014

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Krbka a soudkyň JUDr. Ivany Zlatohlávkové a JUDr. Blanky Moudré ve věci žalobce H. R. W., zastoupeného JUDr. Ladislavem Vávrou, advokátem se sídlem v Karlových Varech, Moskevská 1461/66, proti žalovanému JUDr. V. Č., zastoupenému Mgr. Martinem Pechem, advokátem se sídlem v Plzni, Malá 43/6, o 123.718,63 EUR s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Karlových Varech pod sp. zn. , o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 29. 1. 2014, č.j. -496, takto:

I. Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í:

V záhlaví uvedeným rozhodnutím krajský soud potvrdil rozsudek ze dne 6. 8. 2013, č.j. -456, kterým Okresní soud v Karlových Varech žalovanému uložil zaplatit žalobci 123.718,63 EUR se specifikovanými úroky z prodlení a na náhradě nákladů řízení státu 2.376,- Kč; ve výroku o nákladech řízení před soudem prvního stupně rozhodnutí změnil tak, že žalovanému uložil zaplatit žalobci 474.910,- Kč. Současně rozhodl o nákladech odvolacího řízení. Odvolací soud se ztotožnil se soudem prvního stupně v tom, že na základě ústní smlouvy o půjčce převedl žalobce žalovanému na jím označený účet předmětnou peněžní částku, kterou žalovaný ve sjednané době nevrátil ( , , ve znění účinném do 31. 12. 2013 /viz /, dále jen „obč. zák.“).

Dovolání, kterým žalovaný napadl rozhodnutí odvolacího soudu, není pro vymezenou otázku hmotného práva (zda poukázání peněžní částky na žalovaným označený depozitní bankovní účet třetí osoby - advokátky /správkyně svěřeneckého účtu/, je „přenecháním peněz“ ve smyslu obč. zák., jímž vznikl právní vztah z půjčky) přípustné; při jejím řešení se odvolací soud neodchýlil od ustálené rozhodovací praxe Nejvyššího soudu [, , , ve znění účinném do 31. 12. 2013 (srov. čl. II bod 1, 7 , čl. II bod 2 ), dále jen „“].

Odvolací soud po stránce skutkové vyšel z toho, že po předchozích jednáních účastníci uzavřeli v říjnu 2006 ústní formou smlouvu, podle níž žalobce poskytl žalovanému 123.718,63 EUR a žalovaný se zavázal peněžní částku vrátit do 15. 3. 2007, resp. (po vzájemné dohodě) do 31. 3. 2007. Předmětnou částku poukázal žalobce na účet, který jako platební místo označil žalovaný.

Soudní praxe je ustálena v tom, že smlouva o půjčce má reálnou (nikoliv jen konsensuální) povahu. Vznik půjčky předpokládá nejen dohodu stran, ale i skutečné odevzdání předmětu půjčky dlužníkovi. Jako pro každou smlouvu je i pro smlouvu o půjčce nezbytným předpokladem shodná vůle obou stran (konsenzus). Jakmile je smlouva na základě nabídky a jejího přijetí uzavřena, vzniká mezi stranami závazný právní vztah, jehož obsahem jsou sjednaná práva a povinnosti, avšak teprve odevzdáním předmětu půjčky dlužníkovi se tento vztah mezi nimi stává právním vztahem z půjčky. Půjčka se řadí k tzv. reálným kontraktům, kdy kromě samotného uzavření smlouvy je zapotřebí ještě další úkon, a to předání předmětu půjčky dlužníkovi. Tedy nejen pouhým smluvním ujednáním, ale až předáním předmětu půjčky vzniká dlužníkovi závazek vrátit věřiteli to, co mu bylo půjčeno, a tomu odpovídající právo věřitele požadovat vrácení půjčky (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 14. 5. 2004, sp. zn. , usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 10. 2007, sp. zn. , uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 58/2008, a rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 11. 12. 2009, sp. zn. ).

Rozhodovací praxe Nejvyššího soudu dovodila, že při peněžité půjčce věřitel ze smlouvy o půjčce splní svůj závazek přenechat dlužníku peníze ve smyslu § 657 obč. zák. nejen jejich předáním dlužníkovi v hotovosti, ale i formou bezhotovostního platebního styku, tj. bezhotovostním převodem na účet dlužníka, popř. podle dohody smluvních stran na dlužníkem označený účet třetí osoby, k němuž má dlužník dispoziční oprávnění, anebo na dlužníkem označený účet třetí osoby, který podle dohody stran smlouvy o půjčce je místem plnění závazku věřitele poskytnout předmět půjčky (srov. rozsudky ze dne 30. 10. 2012, sp. zn. , ze dne 25. 4. 2013, sp. zn. , a ze dne 11. 11. 2008, sp. zn. ). Připustila i možnost, aby se smluvní strany dohodly, že peníze, které již byly dlužníku předány z jiného důvodu a které je povinen věřiteli vrátit, budou nadále (od uzavření smlouvy o půjčce) tvořit předmět půjčky (srov. rozsudek ze dne 28. 3. 2007, sp. zn. , který obstál i v ústavní rovině; ústavní stížnost proti němu podanou Ústavní soud odmítl usnesením ze dne 28. 5. 2008, sp. zn. ).

Okolnost, že CANNY PLUS spol. s r.o., jejímž jednatelem byl v době uznání žalovaný, uznala ve smyslu § 558 obč. zák. vůči žalobci dluh 123.718,63 EUR, není z hlediska posouzení právního vztahu z půjčky mezi účastníky významná.

Výtky, že půjčku pro CANNY PLUS spol. s r.o., jejímž statutárním orgánem v době uzavření smlouvy o půjčce nebyl, žalovaný pouze vyjednal, a že soudy informace získané z výpovědi svědků M. K. a J. V. hodnotily bez zřetele k listinným důkazům, jimž měly dát co do validity přednost, nepředstavují uplatnění jediného způsobilého dovolacího důvodu ( ). Namítá-li žalovaný, že odvolací soud – odkazuje na rozhodnutí soudu prvního stupně – nedostatečně zdůvodnil své rozhodnutí, nenapadá žádný jeho právní závěr vyplývající z hmotného nebo procesního práva, na němž je rozhodnutí věci založeno, nýbrž vytýká odvolacímu soudu, že řízení zatížil vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci; k takové vadě – i kdyby řízení zatěžovala – však dovolací soud přihlédnout nemohl (, věta druhá, ).

Nejvyšší soud nepřípustné dovolání podle ustanovení , věty první, odmítl.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje ( ).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně 31. října 2014

JUDr. Pavel K r b e k

předseda senátu