Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

27 Cdo 5914/2017-222

27 Cdo 5914/2017-222

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Filipa Cilečka a soudců JUDr. Marka Doležala a JUDr. Petra Šuka v právní věci žalobkyně IKMManagement, s. r. o., se sídlem v Praze 2, Mánesova 813/4, PSČ 120 00, identifikační číslo osoby 28413032, proti žalované Castello Moravany s. r. o., se sídlem v Praze 1, Bílkova 19/855, PSČ 110 00, identifikační číslo osoby 44851944, zastoupené JUDr. Janem Šafrou, LL.M., advokátem, se sídlem v Praze 1, Revoluční 1082/8, PSČ 110 00, o zaplacení 273.192,54 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. , o dovolání žalované proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 28. srpna 2017, č. j. -193, takto:Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í:

K odvolání žalobkyně Městský soud v Praze v záhlaví označeným usnesením změnil usnesení soudu prvního stupně tak, že se řízení v projednávané věci nepřerušuje.

Proti usnesení odvolacího soudu podala žalovaná dovolání, které Nejvyšší soud odmítl podle a 2 , (dále též jen „ “). Učinil tak proto, že dovolání nesměřuje proti žádnému z usnesení vypočtených v a není přípustné ani podle

Závěr odvolacího soudu, podle něhož v projednávané věci pro přerušení řízení podle není důvod, neboť v řízení vedeném u Městského soudu v Praze pod sp. zn. nebude řešena otázka, kdo je jednatelem žalobkyně (tj. osobou oprávněnou jednat za žalobkyni v projednávané věci), nýbrž jen jedna z dílčích předběžných otázek rozhodných pro její posouzení (a sice kdo je jediným společníkem žalobkyně), přičemž tuto předběžnou otázku si může soud prvního stupně posoudit sám, je v souladu s ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu.

Z té se podává, že smyslem je zajistit hospodárnost řízení; proto by měl soud posoudit, zda vyčkání výsledku vedlejšího řízení bude i z hlediska délky původního (hlavního) řízení účelné nebo zda si otázku, která může mít význam pro jeho rozhodnutí, vyřeší předběžně sám. Při úvaze o tom, zda řízení přeruší, by měl soud postupovat podle okolností konkrétního případu, zejména s ohledem na to, zda v řízení nelze učinit jiná vhodná opatření a také s ohledem na celkovou délku řízení, o kterou se nutně původní řízení prodlouží. Dovolací soud může úvahu odvolacího soudu o (ne)přerušení řízení přezkoumat pouze v případě její zjevné nepřiměřenosti.

K tomu viz důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. října 2017, sp. zn. , a judikaturu v něm citovanou, na niž poukazuje i dovolatel, a dále dovolatelem citované usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. listopadu 2013, sen. zn. , ze dne 6. března 2014, sp. zn. , ze dne 10. března 2014, sp. zn. , rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 17. července 2014, sp. zn. , uveřejněný pod číslem 107/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. října 2015, sp. zn. (ve spojení s usnesením Ústavního soudu ze dne 9. února 2016, sp. zn. ), a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. března 2017, sp. zn. .

Od citované rozhodovací praxe Nejvyššího soudu se odvolací soud - oproti mínění dovolatelky - neodchýlil.

Nejvyšší soud dodává, že v situaci, kdy je sporné, kdo je osobou oprávněnou za účastníka řízení - právnickou osobu - jednat, je zpravidla vhodné postupovat podle (v podrobnostech viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. ledna 2018, sp. zn. ).

O náhradě nákladů dovolacího řízení Nejvyšší soud nerozhodoval, když rozhodnutí Nejvyššího soudu není rozhodnutím, kterým se řízení končí, a řízení nebylo již dříve skončeno (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. července 2002, sp. zn. , uveřejněné pod číslem 48/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

Rozhodné znění pro dovolací řízení (do 29. září 2017) se podává z části první, článku II bodu 2 , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, , o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.

Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 21. února 2018

JUDr. Filip Cileček

předseda senátu