Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
+ 14 ďalších priamych citácií
Zobraziť všetky (19)DC7FB4A51C0E0D51C125821A004CA27C.html
HTML · 16.1 KB
No categories available
27 Cdo 1655/2017-327
27 Cdo 1655/2017-327
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Petra Šuka a soudců JUDr. Filipa Cilečka a JUDr. Marka Doležala v právní věci navrhovatelky D. K., zastoupené Mgr. Radimem Struminským, advokátem, se sídlem v Havířově, Elišky Krásnohorské 1305/18, PSČ 736 01, za účasti 1) SC Servis, s. r. o., se sídlem v Praze 3, Soběslavská 2064/48, PSČ 130 00, identifikační číslo osoby 46709088, a 2) J. Š., obou zastoupených Mgr. Zbyškem Jarošem, advokátem, se sídlem v Praze 4, Pobočná 1395/1, PSČ 141 00, o vyslovení neplatnosti usnesení valné hromady, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 21 Cm 208/2004 , o dovolání navrhovatelky proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 27. dubna 2015, č. j. 14 Cmo 298/2010 -199, takto:I. Dovolání se odmítá.II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
O d ů v o d n ě n í :
V záhlaví označeným usnesením Vrchní soud v Praze zamítl opakovanou žádost navrhovatelky o ustanovení zástupce z řad advokátů (první výrok), k odvolání navrhovatelky usnesení soudu prvního stupně ve výrocích I. a II. potvrdil, ve výroku III. ohledně výše nákladů řízení změnil, jinak potvrdil (druhý výrok) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (třetí výrok).
Proti usnesení odvolacího soudu, a to (posouzeno podle obsahu dovolání) proti jeho prvnímu a druhému výroku, podala navrhovatelka dovolání, jež Nejvyšší soud odmítl podle § 243c odst. 1 a 2 zákona č. 99/1963 Sb. , občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř. “).
V rozsahu, ve kterém dovolání směřuje proti prvnímu výroku napadeného usnesení, Nejvyšší soud dovolání odmítl jako objektivně nepřípustné.
Učinil tak proto, že dovoláním – jakožto mimořádným opravným prostředkem – lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu pouze tehdy, připouští-li to zákon (§ 236 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. ). Rozhodnutí odvolacího soudu o žádosti o ustanovení zástupce z řad advokátů není rozhodnutím odvolacího soudu, jímž se končí odvolací řízení; dovolání tudíž nemůže být přípustné podle § 237 o. s. ř. o. s. ř. Přípustnost dovolání proti tomuto rozhodnutí pak nezakládá ani § 238a o. s. ř. o. s. ř.
V rozsahu, ve kterém dovolání směřuje proti druhému výroku napadeného usnesení, Nejvyšší soud dovolání odmítl, neboť nesměřuje proti žádnému z usnesení vypočtených v § 238a o. s. ř. o. s. ř. a není přípustné ani podle § 237 o. s. ř. o. s. ř.
Odvolací soud neshledal důvodným návrh na přerušení řízení podle § 109 odst. 2 písm. c) o. s. ř. o. s. ř. , jenž dovolatelka odůvodnila probíhajícími řízeními o mimořádných opravných prostředcích – žalobách pro zmatečnost a o obnovu řízení – proti pravomocným usnesením Městského soudu v Praze ze dne 10. prosince 2007, č. j. 21 Cm 184/2004 -164, a Vrchního soudu v Praze ze dne 23. března 2009, č. j. 14 Cmo 125/2008 -21, jimiž byla vyřešena otázka významná pro rozhodnutí soudu v projednávané věci, a to že L. K. nebyl v den své smrti společníkem společnosti.
Z ustálené judikatury Nejvyššího soudu se podává, že smyslem ustanovení § 109 odst. 2 písm. c) o. s. ř. o. s. ř. je zajistit hospodárnost řízení; proto by měl soud posoudit, zda vyčkání výsledku vedlejšího řízení bude i z hlediska délky původního (hlavního) řízení účelné nebo zda si otázku, která může mít význam pro jeho rozhodnutí, vyřeší předběžně sám. Při úvaze o tom, zda řízení přeruší, by měl soud postupovat podle okolností konkrétního případu, zejména s ohledem na to, zda v řízení nelze učinit jiná vhodná opatření a také s ohledem na celkovou délku řízení, o kterou se nutně původní řízení prodlouží. Dovolací soud může úvahu odvolacího soudu o přerušení řízení přezkoumat pouze v případě její zjevné nepřiměřenosti.
Srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. dubna 2015, sp. zn. 29 Cdo 658/2015 , ze dne 27. května 2015, sp. zn. 29 Cdo 343/2014 , či ze dne 27. srpna 2015, sp. zn. 29 Cdo 920/2015 , či dovolatelkou citované rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 24. února 2011, sp. zn. 30 Cdo 5270/2009 , a ze dne 29. června 2011, sp. zn. 30 Cdo 348/2010 , a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 13. srpna 2014, sp. zn. 22 Cdo 572/2014 , a ze dne 24. února 2015, sp. zn. 22 Cdo 1868/2014 .
Uzavřel-li odvolací soud, že s ohledem na konkrétní okolnosti projednávané věci (délka řízení přesahující 10 let, absence nových relevantních tvrzení ze strany dovolatelky, právní moc rozhodnutí řešících otázku významnou i pro posouzení projednávané věci, jakož i zachování práva podat v případě „revize“ dotčených rozhodnutí žalobu o obnovu řízení i v projednávané věci) není na místě přerušit řízení v projednávané věci podle § 109 odst. 2 písm. c) o. s. ř. o. s. ř. , postupoval v souladu s ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být odůvodněn (§ 243f odst. 3 in fine o. s. ř. o. s. ř. ).
Rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (do 31. prosince 2013) se podává z článku II bodu 2 zákona č. 293/2013 Sb. , kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb. , občanský soudní řád , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, a dále z části první, článku II bodu 2 zákona č. 296/2017 Sb. , kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb. , občanský soudní řád , ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb. , o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony
Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně 31. října 2017
JUDr. Petr Šuk
předseda senátu