Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

26 Cdo 5468/2017-1391

26 Cdo 5468/2017-1391

U S N E S E N Í

Sallerova výstavba Emporium II k.s.

OK REST a.s.

, se sídlem v Brně, Bohunická 519/24, IČO 60193344, zastoupené JUDr. Michaelou Šerou, advokátkou se sídlem v Praze 1, Revoluční 1003/3, o zaplacení 4.126.298 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. , o dovolání žalobkyně proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 7. září 2017, č. j. -1364, takto:

Dovolání

se odmítá

.

Stručné odůvodnění ( ) :

Žalobkyně se žalobou doručenou Obvodnímu soudu pro Prahu 5 dne 13. 5. 2008 domáhá na žalované zaplacení částky 4.126.298 Kč s příslušenstvím z titulu dlužného nájemného za pronájem tam specifikovaných pozemků.

Obvodní soud pro Prahu 5 (soud prvního stupně) usnesením ze dne 2. 6. 2017, č. j. -1343, přerušil řízení do pravomocného skončení soudního sporu vedeného u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. .

K odvolání žalobkyně Městský soud v Praze (soud odvolací) usnesením ze dne 7. 9. 2017, č. j. -1364, usnesení soudu prvního stupně potvrdil. Odvolací soud se ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně, že v dané věci jsou splněny podmínky pro přerušení řízení podle za situace, kdy u Obvodního soudu pro Prahu 5 v řízení vedeném pod sp. zn. je rozhodováno o vlastnictví žalobkyně k pozemkům, ke kterým se váže její tvrzený nárok, přičemž tato otázka je pro souzenou věc významná a vydané rozhodnutí bude pro účastníky závazné, neboť se oba účastní i řízení pod sp. zn. . Přerušení řízení odůvodňuje zájem na jeho hospodárnosti za stavu, kdy ve věci vedené pod sp. zn. je řízení již ve fázi odvolacího řízení, jehož okruh účastníků je (po úmrtí jedné z účastnic) znám, a je proto nepravděpodobné, že by vyčkání výsledku tohoto řízení neúměrně prodloužilo řízení v souzené věci.

Proti usnesení odvolacího soudu podala žalobkyně včasné dovolání, které není přípustné podle , , , ve znění účinném do 31. 12. 2013 (srov. čl. II, bod 2. ), dále jen „ “, neboť odvolací soud posoudil dovoláním zpochybněnou otázku naplnění podmínek pro přerušení řízení podle v souladu s ustálenou judikaturou dovolacího soudu.

V případě fakultativního přerušení řízení je rozhodovací praxe Nejvyššího soudu obecně ustálena v tom smyslu, že ustanovení patří k právním normám s relativně neurčitou hypotézou, tj. normám, jejichž hypotéza není stanovena přímo právním předpisem a která tak přenechává soudu, aby podle svého uvážení v každém jednotlivém případě vymezil sám hypotézu právní normy ze širokého, předem neomezeného okruhu okolností (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 13. 8. 2014, sp. zn. ).

Nejvyšší soud opakovaně uvedl, že smyslem přerušení řízení podle je zajistit hospodárnost řízení; proto by měl soud posoudit, zda vyčkání výsledku jiného řízení bude i z hlediska délky původního (hlavního) řízení účelné, nebo zda si otázku, která může mít význam pro jeho rozhodnutí, vyřeší předběžně sám. Při úvaze o tom, zda řízení přeruší, by měl postupovat podle okolností konkrétního případu, zejména s ohledem na to, zda v řízení nelze učinit jiná vhodná opatření, a také s ohledem na celkovou délku řízení, o kterou se nutně původní řízení prodlouží (srov. odůvodnění rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 24. 2. 2011, sp. zn. , nebo usnesení ze dne Nejvyššího soudu ze dne 16. 6. 2015, sp. zn. ). Postup podle vždy záleží na konkrétní situaci a na individuální úvaze soudu, kterou by dovolací soud mohl zpochybnit, jen pokud by soud o přerušení řízení rozhodoval na základě skutečností, které jsou zjevně irelevantní, jinak řečeno dovolací soud může úvahu odvolacího soudu o přerušení řízení přezkoumat toliko v případě její zjevné nepřiměřenosti (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 13. 8. 2014, sp. zn. , usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 2. 2015, sp. zn. , usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 4. 2015, sp. zn. nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 7. 2016, sp. zn. ). Důvody k přerušení řízení podle jsou pak dány zejména v případech, kdy probíhá řízení, v němž je řešena otázka, která může mít podstatný význam pro rozhodnutí soudu a v důsledku přerušení řízení ji nebude nutné posuzovat nadbytečně dvakrát.

V posuzovaném případě se odvolací soud shora uvedenými hledisky pro možnost přerušení řízení zabýval a jeho úvahy nejsou zjevně nepřiměřené. Jeho závěr, že je na místě z důvodu hospodárnosti v projednávané věci řízení přerušit, neboť ve věci vedené pod sp. zn. bude řešena otázka významná pro posouzení aktivní legitimace žalobkyně v této věci (zda je žalobkyně vůbec vlastníkem nemovitostí, za jejichž pronájem žádá nájemné), a že není pravděpodobné neúměrné prodloužení dané věci, je v souladu se shora uvedenou rozhodovací praxí Nejvyššího soudu, od níž není důvod se odchýlit.

Nejvyšší soud proto dovolání žalobkyně proti rozhodnutí odvolacího soudu podle ustanovení věta první odmítl.

Dovolatelka ve svém dovolání namítala rovněž nepřezkoumatelnost napadeného rozhodnutí, což může být vadou řízení, nikoliv procesní otázkou, na jejímž řešení by spočívalo napadené rozhodnutí. Tím vedle způsobilého dovolacího důvodu nesprávného právního posouzení věci ( a 3 ) uplatnila rovněž nezpůsobilý dovolací důvod, jelikož případné vady řízení nejsou samostatným dovolacím důvodem, a lze k nim přihlédnout toliko za splnění podmínek uvedených v Rozhodnutí odvolacího soudu však nepřezkoumatelné není, jestliže je zřejmé, jaké závěry odvolací soud učinil, a že dovolatelka je svým dovoláním napadá.

Nejvyšší soud nerozhoduje o nákladech dovolacího řízení, jestliže dovoláním napadené rozhodnutí odvolacího soudu není rozhodnutím, jímž se řízení končí, a jestliže řízení nebylo již dříve skončeno (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 7. 2002, sp. zn. , uveřejněné pod č. 48/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 23. ledna 2018

JUDr. Jitka Dýšková

předsedkyně senátu