Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

25 Cdo 1658/2016

25 Cdo 1658/2016

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Roberta Waltra a soudců JUDr. Marty Škárové a JUDr. Petra Vojtka v právní věci žalobkyně Proton Therapy Center Czech s. r. o., IČO 26466791, se sídlem Praha 8, Budínova 2437/1a, zastoupené Mgr. Vladimírem Uhdem, advokátem se sídlem Praha 1, Klimentská 1207/10, proti žalované Všeobecné zdravotní pojišťovny České republiky, IČO 41197518, se sídlem Praha 3, Orlická 2020/4, zastoupené JUDr. Jaromírem Bláhou, advokátem se sídlem Praha 8, Prvního pluku 206/7, o 940.000 Kč s příslušenstvím a 93.467 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 3 pod sp. zn. , o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 4. 1. 2016, č. j. -75, takto:

Dovolání se odmítá.

Stručné odůvodnění ( ):

V záhlaví označeným usnesením Městský soud v Praze potvrdil výrok I usnesení ze dne 26. 10. 2015, č. j. -62, jímž Obvodní soud pro Prahu 3 přerušil řízení podle , , (dále jen „ “) do pravomocného skončení řízení vedeného u Obvodního soudu pro Prahu 6 pod sp. zn. .

Proti usnesení odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání.

Odvolacím soudem zaujaté řešení relevantní otázky výkladu a aplikace ustanovení – fakultativní přerušení řízení v závislosti na jiném řízení, v němž je řešena otázka, jež může mít význam pro rozhodnutí soudu v dané věci – nevybočuje z ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu (srov. např. odůvodnění rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 24. 2. 2011, sp. zn. ; nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 11. 2013, sen. zn. ), podle které je smyslem přerušení řízení podle zajistit hospodárnost řízení.

Nejvyšší soud ve své rozhodovací praxi současně připomíná, že ustanovení , týkající se možnosti soudu přerušit řízení, patří k právním normám s relativně neurčitou hypotézou, tj. normám, jejichž hypotéza není stanovena přímo právním předpisem, a které tak přenechávají soudu, aby podle svého uvážení v každém jednotlivém případě vymezil sám hypotézu právní normy ze širokého, předem neomezeného okruhu okolností; byla-li hypotéza právní normy vymezena správně, rozhodnutí ve věci nemůže být v rozporu se zákonem z důvodu, že nebyly objasněny okolnosti další, popřípadě že nebylo přihlédnuto k jiným okolnostem, které v posuzovaném případě nelze považovat za podstatné či významné. Dovolací soud může úvahu odvolacího soudu o přerušení řízení podle citovaného ustanovení přezkoumat pouze v případě její zjevné nepřiměřenosti. Postup podle záleží vždy na individuální situaci a na úvaze soudu, kterou by dovolací soud mohl zpochybnit, jen pokud by soud o přerušení řízení rozhodoval na základě skutečností, které jsou zjevně irelevantní. Není věcí Nejvyššího soudu v dovolacím řízení, které se připouští jen pro řešení významných právních otázek, aby v konkrétních věcech přezkoumával úvahu, zda z hlediska hospodárnosti řízení je namístě je přerušit či nikoliv (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 13. 8. 2014, sp. zn. , usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 2. 2015, sp. zn. , a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 4. 2015, sp. zn. ).

V posuzované věci se žalobkyně domáhá po žalované zaplacení v záhlaví uvedených částek z titulu smluvní pokuty a náhrady škody, vycházejících z porušení povinnosti žalované ze smlouvy o smlouvě budoucí, uzavřené mezi účastníky. Žalovaná nárok žalobkyně neuznává a namítá neplatnost smlouvy o smlouvě budoucí. Je-li otázka platnosti smlouvy mezi stranami sporná a probíhá-li o ní, za účasti totožných procesních stran, jiné řízení, jehož výsledky budou pro obě strany závazné ( ), není přerušení řízení v rozporu se zásadou hospodárnosti řízení (může-li být otázka platnosti smlouvy o smlouvě budoucí určující i pro rozhodnutí dané věci). Úvaha odvolacího soudu o přerušení řízení v poměrech projednávané věci proto nepřiměřená není. Odpovídá-li možnost přerušení řízení procesněprávní úpravě a závěry soudů nižších stupňů, o něž se rozhodnutí o přerušení řízení opírá, nejsou zjevně nepřiměřené, nejde ani o porušení práva žalobkyně na spravedlivý proces.

Lze proto uzavřít, že nastolenou právní otázku procesního práva, na níž závisí napadené rozhodnutí, vyřešil odvolací soud v souladu s již ustálenou rozhodovací praxí Nejvyššího soudu, od níž není důvod se odchýlit, a tedy že žádný z předpokladů přípustnosti dovolání ve smyslu naplněn není. Dovolání též nesměřuje proti žádnému z rozhodnutí, proti nimž je dovolání přípustné podle

Nejvyšší soud proto dovolání odmítl podle a 2

Jelikož rozhodnutí dovolacího soudu není rozhodnutím, jímž se řízení končí, nebylo rozhodováno o nákladech dovolacího řízení (srov. usnesení Nejvyššího soudu z 23. 7. 2002, sp. zn. , uveřejněné pod č. 48/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 14. 7. 2016JUDr. Robert Waltrpředseda senátu