Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

33 Cdo 3951/2016-93

33 Cdo 3951/2016-93

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Blanky Moudré a soudců JUDr. Pavla Krbka a JUDr. Ivany Zlatohlávkové ve věci žalobce P. S., JUDr. Danou Ondrejovou, advokátkou se sídlem Břeclav, Fintajslova 27, proti žalované AudioMaster CZ a. s. se sídlem Praha 9, Vysočany, Ocelářská 937/39, identifikační číslo 282 06 649, zastoupené Mgr. Janem Vaňkem, advokátem se sídlem Praha 2, Karlovo náměstí 559/28, o dodání dvou kusů kytar Fender Telecaster J5 za celkovou cenu 1.134 Kč včetně DPH, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 9 pod sp. zn. , o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 20. 1. 2016, č. j. -68, takto:

O d ů v o d n ě n í :

Obvodní soud pro Prahu 9 rozsudkem ze dne 30. 4. 2015, č. j. -36, ve znění opravného usnesení ze dne 13. 10. 2015, č. j. -56, zamítl žalobu s návrhem, aby soud uložil žalované povinnost vydat žalobci dva kusy elektrické kytary Fender Telecaster J5 za celkovou cenu, za oba kusy, 1.134 Kč včetně DPH, a rozhodl o náhradě nákladů řízení.

Soud prvního stupně vyšel ze zjištění, že žalovaná nabízela ve svém e-shopu v sekci elektrické kytary Telecaster zboží označené kódem FEN.006-8469-000 za cenu 567 Kč včetně DPH, k němuž byl připojen obrázek kytary bez popisu zboží, informace, že zboží není skladem, a odkaz na video, na němž hudebník hraje na kytaru, opatřené anglickým komentářem. Kód označoval nikoli elektrickou kytaru, ale její součástku - přepínač. Žalovaná pod uvedeným kódem neměla v úmyslu nabízet a nenabízela elektrickou kytaru. Žalobce si dne 23. 1. 2014 objednal u žalované dva kusy zboží, které označil jen kódem bez uvedení jeho názvu, za celkovou cenu 1.134 Kč včetně DPH. Žalovaná téhož dne potvrdila doručení objednávky odesláním zprávy žalobci a vzápětí ji „stornovala“ s vysvětlením, že na webu byl ke kódu přepínače pro Telecaster-Switch, 3-Way Toggle, J5 Triole Tele Chrome w/Black Tip nesprávně přiřazen obrázek kytary, a nabídla mu 10% slevu na jakékoliv zboží, které má aktuálně skladem. Žalobce žalované sdělil, že si objednal dvě kytary a že na jejich dodání trvá. Žalobce dne 23. 1. 2014 umístil na facebooku odkaz na nabídku žalované, který vyvolal konverzaci, které se žalobce aktivně zúčastnil; z ní vyplývá, že žalobce v době, kdy činil objednávku, si byl vědom toho, že uvedeným kódem není označena elektrická kytara. Z těchto zjištění soud prvního stupně učinil skutkový závěr, že mezi smluvními stranami nedošlo ke shodnému ujednání ohledně předmětu koupě (nesjednaly si obsah kupní smlouvy), a na jeho základě pak dospěl k závěru, že ke vzniku kupní smlouvy nedošlo, resp. že účastníci kupní smlouvu neuzavřeli ( , , v platném znění - dále jen „o. z.“). Byť uznal, že nebylo povinností žalobce coby osoby průměrného rozumu ( o. z.) vědět, za jakou cenu se kytary běžně prodávají, z okolností, které vyšly najevo, je však zřejmé, že si byl vědom toho, že neobjednává kytary. Soud prvního stupně dovodil, že žalobce porušil povinnost jednat v právním styku poctivě vyplývající z o. z., a že jeho poctivost a dobrou víru tak nelze předpokládat ( o. z.); zjevné zneužití práva právní ochrany nepožívá ( o. z.).

Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 20. 1. 2016, č. j. -68, rozhodnutí soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Ztotožnil se nejen s jeho skutkovými zjištěními, ale i s právním závěrem, že smlouva uzavřena nebyla, neboť si smluvní strany neujednaly její obsah (§ 1725 o. z.). Dále dospěl k právnímu závěru, že nabídka žalované nevyhovuje jejímu vymezení v § 1732 o. z., podle něhož právní jednání směřující k uzavření smlouvy je nabídkou, obsahuje-li podstatné náležitosti smlouvy tak, aby smlouva mohla být uzavřena jednoduchým a nepodmíněným přijetím, a z něhož plyne vůle navrhovatele být vázán smlouvou, bude-li nabídka přijata. Nabídka žalované nebyla jednoznačně zformulována tak, aby k jejímu přijetí stačilo prosté „ano“ nebo „kývnutí hlavou“. Z kódového označení zboží, které odpovídalo přepínači, a z obrázku kytary nelze jednoznačně vyložit, že nabízeným zbožím byla právě elektrická kytara. Odvolací soud konstatoval, že požadavek jednoznačného vymezení a shodné vůle stran ohledně obsahu smlouvy je podmínkou uzavření smlouvy i v případě, kdy účastníkem smlouvy je spotřebitel. Vzhledem k závěru, že k uzavření smlouvy nedošlo, považoval za nevýznamné stornování objednávky žalovanou a (oproti soudu prvního stupně) i obsah žalobcovy komunikace na síti Facebook.

Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání, které žalovaná navrhla pro nepřípustnost odmítnout, resp. pro nedůvodnost zamítnout.

V řízení o dovolání bylo postupováno podle , , ve znění účinném do 29. 9. 2017 (čl. II bod 2 - dále jen „ “).

Není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak ( ).

Dovolání lze podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci ( ).

Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud (srov. ).

Požadavek, aby dovolatel v dovolání uvedl, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, je (podle ) obligatorní náležitostí dovolání. Může-li být dovolání přípustné jen podle (jako v této věci), je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 8. 2013, sen. zn. , a ze dne 29. 8. 2013, sp. zn. ). Další ze základních podmínek, jíž dovolatel ve smyslu identifikuje důvod přípustnosti dovolání, je vymezení otázky hmotného nebo procesního práva, na níž je rozhodnutí odvolacího soudu založeno. Tuto otázku je povinen vymezit pouze dovolatel a dovolací soud je tímto vymezením vázán.

Spojuje-li žalobce přípustnost dovolání s tím, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázek hmotného práva, při jejichž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, resp., které v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyly vyřešeny,musí jít o takové otázky, na nichž byl výrok rozsudku odvolacího soudu z hlediska právního posouzení skutečně založen. Takovými nejsou otázka přenosu podnikatelského rizika na spotřebitele, ani otázka posouzení jednání žalované z pohledu naplnění znaků nekalé obchodní praktiky podle Jelikož na posouzení těchto nastolených právních otázek napadené rozhodnutí nespočívá, pak dovolání nemůže být pro jejich řešení ve smyslu přípustné; bez významu jsou proto odkazy žalobce na rozhodnutí dovolacího soudu, které v souvislosti s těmito otázkami cituje.

Žalobce dále spatřuje naplnění předpokladů přípustnosti dovolání podle v tom, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného práva, která podle jeho mínění dosud nebyla dovolacím soudem vyřešena, a to na posouzení otázky určitosti právního jednání žalobkyně ve spojitosti s o. z. Otázku určitosti jednostranného právního jednání však nelze považovat za dosud neřešenou. Závěry, které byly vyjádřeny v judikatuře dovolacího soudu ve vztahu k , , ve znění účinném do 31. 12. 2013, jsou uplatnitelné i za účinnosti stávající úpravy určitosti a srozumitelnosti právního jednání obsažené v a násl. o. z., jež se coby obecný požadavek vztahuje i na nabídku (tj. právní jednání směřující k uzavření smlouvy) upravenou v o. z. Jestliže žalovaná ve svém e-shopu nabízela zboží, které bylo označeno pouze prostřednictvím interního kódu, bez současného uvedení jeho názvu a popisu jeho vlastností a funkcí, s obrázkem kytary s přepínačem a videem prezentujícím hru na kytaru opatřeným doprovodným anglickým komentářem, a s informací, že zboží není skladem, nelze takové sdělení považovat za nabídku ve smyslu o. z., neboť ani za pomocí výkladu jeho obsahu podle o. z. není odstranitelná pochybnost o tom, co má být předmětem smlouvy (tj. nezbytná náležitost kupní smlouvy). Samotným zařazením sdělení v sekci „elektrické kytary“, nemohl - vzhledem k jeho formulaci - být jeho obsah co do určení předmětu nabídky pro druhou stranu jednoznačně seznatelným. K rozptýlení pochybností o tom, co je předmětem plnění, nemohlo přispět ani uvedení ceny za jeden kus takto nabízeného zboží. Neobsahuje-li právní jednání žalované natolik jednoznačné a určité vymezí předmětu kupní smlouvy umožňující uzavřít smlouvu jeho jednoduchým a nepodmíněným přijetím (prostým „ano“ nebo pouhým „kývnutí hlavou“), pak smlouva nevznikla. Protože odvolací soud se při řešení nastolené otázky určitosti právního úkonu (resp. právního jednání) neodchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu (srovnej rozhodnutí Nejvyšší soudu ze dne 24. 2. 2005, sp. zn. , ze dne 22. 8. 2007, sp. zn. , ze dne 28. 8. 2013, sp. zn. , ze dne 25. 11. 2014, sp. zn. , ze dne 23. 11. 2015, sp. zn. , a ze dne 31. 3. 2016, sp. zn. ), jejíž závěry jsou uplatnitelné i za stávající právní úpravy, není dovolání k posouzení této otázky přípustné.

Žalobci nelze přisvědčit ani v tom, že odvolací soud při posouzení určitosti právního jednání - nabídky žalované - opomenul hledisko průměrného spotřebitele. Závěr odvolacího soudu neodporuje závěrům prezentovaným v dovolatelem citovaných rozhodnutích dovolacího soudu. Spotřebitelské právo je sice právem vystavěným na výjimkách od obecného práva, avšak právní úprava vztahující se ke kontraktačnímu procesu klade jednoznačné požadavky na nabídku - tzv. ofertu (k náležitostem oferty srovnej Hulmák M. a kol., V. Závazkové právo. Zvláštní část / -2054/. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2014, 74s.), přičemž tyto nastavené standardy nelze snižovat proto, že jednou ze smluvních stran je spotřebitel. Nadto, v posuzované věci si lze jen obtížně představit, že průměrný spotřebitel by sdělení žalované obsahující nabídku zboží označeného výše popsaným způsobem považoval za jednoznačně a určitě (neboli jasně a srozumitelně) vymezenou. Dovolací soud v této souvislosti připomíná, že pro veškeré závazkové vztahy platí tzv. princip důvěry, podle něhož se poskytuje zásadně ochrana „té osobě, která činila právní úkon s důvěrou v určitý, jí druhou stranou prezentovaný skutkový stav“ (srov. nález Ústavního soudu ze dne 15. 6. 2009, sp. zn. ). Jakkoliv lze souhlasit se žalobcem v tom, že jako průměrný spotřebitel, definovaný v dovolání citovanou judikaturou dovolacího soudu, není zatížen povinností vyhledávat interní kódy podnikatele za účelem zjištění nabízeného předmětu smlouvy, z obsahu spisu se podává, že tak z vlastní iniciativy učinil. Očividně tudíž nejednal v důvěře, že žalovaná svým právním jednáním nabízí prodej kytary, jak tvrdil. Vzhledem ke zjištěnému skutkovému rámci dané věci dovolací soud považuje argumentaci, jíž se žalobce domáhá aplikace zásad ochrany spotřebitele jako veřejného zájmu, za zjevně účelovou a nezpůsobilou založit přípustnost dovolání.

Námitka, že žalovaná neprokázala, že ve svém e-shopu nabízela přepínač a nikoliv kytaru, míří proti správnosti zjištěného skutkového stavu věci. Žalobce tím neuplatnil jediný v úvahu přicházející dovolací důvod nesprávného právního posouzení věci podle

Konečně odkazy žalobce na rozhodovací praxi dovolacího soudu, která se zabývala již završeným kontraktačním procesem a závazností smluvních ujednání v obchodněprávních vztazích (rozsudky ze dne 28. 7. 2010, , a ze dne 26. 6. 2012, sp. zn. ), nejsou v posuzovaném případě, kdy k uzavření smlouvy nedošlo, použitelné.

Nejvyšší soud z uvedených důvodů dovolání odmítl ( věta první ).

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být odůvodněn ( věta druhá ).

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

Nesplní-li žalobce dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může žalovaná podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (exekuci).

V Brně 23. ledna 2018

JUDr. Blanka Moudrá

předsedkyně senátu