Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

23 Cdo 1890/2014

23 Cdo 1890/2014

U S N E S E N Í

A. D. Creative, s.r.o.

medical beauty s.r.o.

, se sídlem v Plzni, Foglarova 1306/13,

identifikační číslo osoby 27991849, zastoupené JUDr. Václavem Horákem, advokátem, se sídlem v Plzni, Bezručova 9, o zaplacení částky 1,192.275,38 Kč s příslušenstvím, vedené u Krajského soudu v Plzni pod sp. zn. , o dovolání žalobkyně proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 29. ledna 2013, č. j. -198, takto:

Usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 29. ledna 2013, č. j. -198, se zrušuje a věc se vrací Vrchnímu soudu v Praze k dalšímu řízení.

Odůvodnění:

Krajský soud v Plzni rozsudkem ze dne 12. dubna 2012, č. j. -158, uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 1,192.275,38 Kč s příslušenstvím v tomto výroku blíže specifikovaným (bod I. výroku) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (bod II. výroku).

K odvolání žalované odvolací soud usnesením v záhlaví uvedeným rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.

Odvolací soud se ztotožnil se skutkovým stavem zjištěným soudem prvního stupně. Vyšel z toho, že v projednávané věci se žalobkyně domáhá na žalované doplatku ceny díla, které pro ni prováděla na základě tvrzené smlouvy o dílo. K prokázání existence smlouvy o dílo žalobkyně v řízení předložila u nazvanou „Smlouva o budoucí smlouvě o dílo“, která byla žalobkyní jako zhotovitelkou a žalovanou jako objednatelnou podepsána 5. března 2008. V této smlouvě se uvádí, že smluvní strany uzavírají v souladu s ustanovením a násl. obch. zák. smlouvu o uzavření budoucí smlouvy o dílo, která se bude řídit ustanovením obch. zák. Předmětem smlouvy byl závazek smluvních stran uzavřít smlouvu o dílo na zajištění akce „Realizace projektu interiéru v OC Galerie Dvořák v Plzni“ ve specifikovaném rozsahu s tím, že cena díla se bude odvíjet od schválených nabídek – orientačně dle přílohy. Termín provedení díla byl dohodnut do 11. dubna 2008. V „ostatních ujednáních“ smlouvy bylo uvedeno, že zhotovitel ode dne podepsání této smlouvy zahájí všechny práce související s vyjmenovanými akcemi dle cenových nabídek. V případě, že nedojde k podpisu smlouvy o dílo z důvodů na straně objednatele, uhradí objednatel všechny skutečně vynaložené náklady spojené s přípravou vyjmenovaných akcí, vztahující se k datu písemného oznámení zhotoviteli, že smlouva o dílo nebude ze strany objednatele uzavřena. Přílohou smlouvy byla cenová nabídka ze dne 4. března 2008.

Po právní stránce věc posoudil dle ustanovení a 3 obch. zák. Uvedl, že z obsahu žalobkyní předložené y podepsané účastníky 5. března 2008 vyplývá, že vůlí účastníků bylo uzavřít smlouvu o uzavření budoucí smlouvy o dílo, jejímž předmětem by byla realizace projektu interiéru provozovny žalované. K následnému uzavření smlouvy o dílo však nedošlo, což je mezi účastníky nesporné. Samotná z 5. března 2008 esenciální náležitosti smlouvy o dílo ve smyslu ustanovení obch. zák. neobsahuje, neboť v ní není dostatečně určitě dohodnuta cena díla, když je stanovena pouze orientačně v rozsahu dle přílohy a z jednání stran o uzavření smlouvy nevyplývá vůle uzavřít smlouvu i bez tohoto určení. Rovněž vymezení předmětu díla, které neodkazuje na žádnou bližší dokumentaci, postrádá atribut určitosti. Uzavřel tedy, že napadený rozsudek soudu prvního stupně spočívá na nesprávném právním závěru učiněném soudem prvního stupně, že mezi účastníky byla uzavřena řádná smlouva o dílo.

Proti usnesení odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání s tím, že je přípustné dle ustanovení , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ “), uplatňujíc dovolací důvod uvedený v

Nesouhlasí se závěrem odvolacího soudu, že mezi účastníky nebyla uzavřena řádná smlouva o dílo, a to z důvodu, že neobsahuje esenciální náležitosti smlouvy o dílo ve smyslu ustanovení § 536 obch. zák. Dle jejího názoru byla cena dostatečně přesně vymezena způsobem jejího určení. Neztotožňuje se ani se závěrem odvolacího soud o bezdůvodném obohacení.

K dovolání žalobkyně se vyjádřila žalovaná tak, že dovolání považuje za nepřípustné.

Rozhodné znění pro dovolací řízení (do 31. prosince 2013) se podává z článku II. bodu 2 , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.

Dle ustanovení platí, že není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Co se týče argumentace vůči závěru odvolacího soudu o bezdůvodném obohacení, pak dovolací soud konstatuje, že předmětnými námitkami dovolatelka nevymezuje přípustnost ve smyslu ustanovení , když nepředkládá dovolacímu soudu žádnou právní otázku, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Dovolání však dovolací soud shledal přípustné ohledně řešení právní otázky neplatnosti smlouvy o dílo pro neurčitost některých jejích podstatných náležitostí, kdy odvolací soud řešil tuto otázku v rozporu s judikaturou Nejvyššího soudu o výkladu právních úkonů.

Odvolací soud dospěl k závěru, že nebyla účastníky uzavřena řádná smlouva o dílo, když samotná ze dne 5. března 2008 esenciální náležitosti smlouvy o dílo ve smyslu ustanovení obch. zák. neobsahuje, neboť v ní není dostatečně určitě dohodnuta cena díla a rovněž vymezení předmětu díla postrádá atribut určitosti.

Právní úkon je neurčitý tehdy, je-li vyjádřený projev vůle sice po jazykové stránce srozumitelný, avšak nejednoznačný zůstává jeho věcný obsah, přičemž neurčitost (nejednoznačnost) tohoto obsahu nelze odstranit a překlenout ani za použití výkladových pravidel ve smyslu ustanovení § 35 odst. 2 obč. zák. a § 266 odst. 1 - 4 obch. zák. (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. července 2008, sp. zn. ).

O právních úkonech učiněných v rámci obchodních závazkových vztahů, a o takový vztah zde nepochybně jde, platí, že se vykládají podle úmyslu jednající osoby, jestliže tento úmysl byl straně, které byl určen, znám nebo jí musel být znám (§ 266 odst. 1 obch. zák.). V případech, kdy projev vůle nelze vyložit podle odstavce 1, vykládá se projev vůle podle významu, který by mu zpravidla přikládala osoba v postavení osoby, které byl projev vůle určen. Výrazy používané v obchodním styku se vykládají podle významu, který se jim zpravidla v tomto styku přikládá (§ 266 odst. 2 obch. zák.). Při výkladu vůle je třeba vzít náležitý zřetel ke všem okolnostem s projevem vůle souvisejícím, včetně jednání o uzavření smlouvy, praxe, kterou mezi sebou strany zavedly, jakož i následného chování stran, pokud to povaha věci připouští. (§ 266 odst. 3 obch. zák.).

Jsou-li pochybnosti o obsahu právního úkonu (o vůli jím projevené – srov. obč. zák.), vychází nejen z jazykového vyjádření zachyceného v ě, ale zejména též z vůle (úmyslu) smluvních stran, na niž lze usuzovat z dokazováním zjištěných okolností souvisejících s projevem vůle, včetně okolností, za nichž došlo k uzavření smlouvy, a následného chování stran. Obecně vzato tedy může k závěrům o obsahu písemného právního úkonu vést nejen důkaz u, v níž je právní úkon zachycen; k závěrům o vůli takovým právním úkonem projevené lze dospět i prostřednictvím jiných důkazů, výpovědi svědků či účastníků řízení nevyjímaje (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. srpna 2011, sp. zn. ).

Volní projev je přitom třeba vykládat tak, aby nevyústil v nesmyslné závěry o projevené vůli (podle pravidla výkladu ve prospěch efektivnosti) a též při zdůraznění často opomíjené zásady, že smlouvy jsou stranami uzavírány proto, aby platily a aby strany jimi byly vázány, a dosáhly tak jimi zamýšleného výsledku (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. ledna 2009, sp. zn. ).

Odvolací soud však svůj závěr o neurčitosti dohody o ceně díla a předmětu díla učinil, aniž provedl výklad těchto ujednání podle shora označených výkladových pravidel.

S ohledem na výše uvedené, kdy dovolací důvod nesprávného právního posouzení byl uplatněn důvodně, Nejvyšší soud napadené usnesení odvolacího soudu podle bez jednání ( ) zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení ( ), v němž bude soud vázán právním názorem dovolacího soudu ( , věta za středníkem ); odvolací soud rozhodne také o dosavadních nákladech řízení včetně řízení dovolacího ( , věta druhá ).

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 25. listopadu 2014

JUDr. Pavel Horák, Ph.D.

předseda senátu