Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

32 Cdo 3952/2015

32 Cdo 3952/2015

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Příhody a soudců JUDr. Hany Gajdziokové a JUDr. Miroslava Galluse ve věci žalobkyně SERVIND s. r. o., se sídlem v Tuchoměřicích, Ke Kopanině 488, PSČ 252 67, identifikační číslo osoby 48024546, zastoupené Mgr. Davidem Maříkem, advokátem, se sídlem v Praze 2, Americká 177/35, PSČ 120 00, proti žalovanému P. H., podnikateli, se sídlem v Hradci Králové – Moravském Předměstí, Exnárova 540/3, PSČ 500 11, identifikační číslo osoby 86704354, zastoupenému JUDr. Vladimírem Krčmou, advokátem, se sídlem v Hradci Králové, Střelecká 437/4, PSČ 500 02, o zaplacení částky 549 780 Kč s příslušenstvím, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. , o dovolání žalobkyně proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 6. února 2015, č. j. -298, takto:

Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Se zřetelem k době vydání napadeného rozhodnutí odvolacího soudu se uplatní pro dovolací řízení - v souladu s bodem 7. článku II, části první, přechodných ustanovení , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, a s bodem 2. článku II, části první, přechodných ustanovení , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony - ve znění účinném od 1. ledna 2013 do 31. prosince 2013 (dále též jen „ “).

Podle ustanovení v dovolání musí být vedle obecných náležitostí ( ) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání ( až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh).

Podle ustanovení není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Nejvyšší soud ve své rozhodovací praxi vysvětlil, že má-li být dovolání přípustné podle ustanovení proto, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, musí být z obsahu dovolání patrno, o kterou otázku hmotného nebo procesního práva jde a od které "ustálené rozhodovací praxe" se řešení této právní otázky odvolacím soudem odchyluje (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. září 2013, sp. zn. , uveřejněné pod číslem 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

Dovolatelka spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání v tom, že napadené rozhodnutí (které chybně označuje za rozsudek, ač jde o usnesení) závisí na vyřešení „otázek hmotného a procesního práva“, při jejichž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu.

Z obsahu dovolání vyplývá, že příslušnou otázkou má dovolatelka na mysli otázku určitosti právního úkonu. Odvolacímu soudu vytýká nepřípustný formalismus při výkladu předmětné smlouvy a argumentuje, že kupní smlouva ohledně movitých věcí je neformálním právním úkonem, který lze uzavřít jak písemně, tak ústně a dokonce i konkludentně, z čehož dovozuje, že i když je taková smlouva uzavřena v písemné formě, uplatní se výkladová pravidla ohledně vůle smluvních stran, která může být seznatelná nejen z y, ale i ze souvisejících okolností prodeje.

Dovolatelka má za to, že odvolací soud při řešení takto vymezené otázky nezohlednil dosavadní judikaturu Nejvyššího soudu, jedinou judikaturou (popř. judikatorními závěry), kterou v dovolání označuje, však jsou v odkazu pod čarou zmíněná rozhodnutí ze dne 30. srpna 2012, sp. zn. , a ze dne 26. listopadu 2009, sp. zn. (dostupná na http://www.nsoud.cz), v nichž však Nejvyšší soud dovolatelkou prosazovaný názor nevyslovil a ve vztahu k nimž ostatně ani dovolatelka odvolacímu soudu odchylku nevytýká.

V usnesení sp. zn. Nejvyšší soud zdůraznil s odkazem na svůj rozsudek ze dne 31. července 1996, sp. zn. , uveřejněný v časopise Soudní rozhledy č. 6, ročník 1997, s. 145, že jde-li o právní úkon, pro který je pod sankcí neplatnosti stanovena písemná forma, musí být určitost projevu vůle dána obsahem jeho y, na níž je tento projev vůle zaznamenán, a nestačí, že účastníkům právního vztahu je jasné, co je předmětem smlouvy, není-li to seznatelné z jejího textu.

V rozsudku sp. zn. pak Nejvyšší soud dovodil ve vztahu k nájemní smlouvě, pro niž není předepsána obligatorní písemná forma, že pokud účastníci projevili vůli uzavřít smlouvu písemně, pak určitost vymezení předmětu nájmu musí vyplývat z textu písemné smlouvy a nestačí, aby předmět nájmu byl smluvním stranám znám. Na základě toho uzavřel, že neurčitost nájemní smlouvy nelze odstranit ani výkladem podle obč. zák. (tj. , , zrušeného ke dni 1. ledna 2014), neboť výkladem není možno doplnit chybějící identifikaci pronajímaných částí pozemků, písemná smlouva o nájmu je proto absolutně neplatným právním úkonem ve smyslu obč. zák.

Od jediných v dovolání označených judikatorních závěrů se tedy odvolací soud při řešení vymezené otázky hmotného práva neodchýlil, obsah dovolání tedy neumožňuje učinit závěr o tom, že dovolání je přípustné podle

Nejvyšší soud proto, aniž nařizoval jednání ( věta první ), dovolání podle ustanovení odmítl.

O nákladech dovolacího řízení rozhodnou soudy v rozhodnutí, jímž se řízení končí ( věta první, a ).

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 23. listopadu 2015

JUDr. Pavel P ř í h o d a

předseda senátu