Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

29 Odo 740/2004

NEJVYŠŠÍ SOUD

ČESKÉ REPUBLIKY

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Krčmáře a soudců JUDr. Petra Gemmela a JUDr. Pavla Severina v právní věci žalobce Ing. J. K., podnikatele, zastoupeného JUDr. R. L., advokátem, proti žalovanému M. C., podnikateli, zastoupenému JUDr. M. J., advokátem o zaplacení 200.000,-Kč s příslušenstvím, vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. , k dovolání žalovaného proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci, ze dne 12. února 2002, č. j. – 53, takto:

Rozsudek Vrchního soudu v Olomouci ze dne 12. února 2002, č. j. – 53, se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.

Odůvodnění:

Krajský obchodní soud v Brně rozsudkem ze dne 10. února 1998, č. j. – 34, zamítl žalobu, kterou se žalobce po žalovaném domáhal zaplacení částky 200.000,- Kč s příslušenstvím (šestnáctiprocentním úrokem z prodlení od 1. září 1993 do zaplacení), jež měla představovat nezaplacenou cenu díla. Soud dospěl po provedeném dokazování k závěru, že žalobce neprokázal existenci smlouvy o dílo, ani to, že by splnil svůj závazek z tvrzené smlouvy.

K odvolání žalobce Vrchní soud v Olomouci ve výroku označeným rozsudkem změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že žalobě v plném rozsahu vyhověl. Učinil tak poté, co zopakoval důkaz fakturou č. 210043, vystavenou žalobcem, z jejíhož obsahu dovodil, že žalobce unesl důkazní břemeno ohledně „tvrzených tiskařských prací“, když poznámku na faktuře „s obsahem souhlasí a fa převzal“, podepsanou žalovaným, vyhodnotil jako projev vůle žalovaného svědčící o tom, že žalovanému bylo poskytnuto plnění a že si byl vědom ceny tohoto plnění. Akcentuje zásadu smluvní volnosti soud uzavřel, že účastníci uzavřeli smlouvu konkludentně ve smyslu § 275 obchodního zákoníku (dále též jen „obch. zák.“) tak, že žalovaný akceptoval návrh přijetím plnění.

Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný dovolání, jehož přípustnost dovozoval z ustanovení (dále též jen „ “) s tím, že jsou dány dovolací důvody uvedené v a odst. 3 , tedy, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právní posouzení věci a vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování. Poukazoval na chybnou aplikaci obch. zák. za situace, kdy žalobce neunesl břemeno tvrzení ohledně rozhodujících skutečností týkajících se vzniku smlouvy, ani ohledně splnění svého závazku z této smlouvy. Navrhl, aby rozsudek odvolacího soudu zrušen a věc vrácena odvolacímu soudu k dalšímu řízení.

Podle bodu 17., hlavy I., části dvanácté, , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů, se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů (tj. podle ve znění účinném do 31. prosince 2000). O takový případ jde i v projednávané věci, když soudy obou stupňů věc projednaly a rozhodly podle ve znění účinném do 31. prosince 2000.

Dovolání je přípustné podle ustanovení a je i důvodné.

Dovolacím důvodům dle a odst. 3 ve znění účinném od 1. ledna 2001 pak pro dobu před tímto datem odpovídají dovolací důvody dle a c)

Jelikož vady řízení, k nimž dovolací soud u přípustného dovolání přihlíží z úřední povinnosti ( ), dovoláním namítány nejsou a ze spisu se nepodávají, zabýval se Nejvyšší soud dále tím, zda jsou dány dovoláním uplatněné dovolací důvody, především pak správností právního posouzení věci odvolacím soudem.

Právní posouzení věci je obecně nesprávné, jestliže odvolací soud posoudil věc podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně určenou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.

Se zřetelem k době, kdy měla být (podle odvolacího soudu) uzavřena (konkludentně) smlouva o dílo (konec prosince 1992), je pro další úvahy Nejvyššího soudu rozhodný především výklad ve znění

Podle Ustanovení § 275 odst. 4 obch. zák. s přihlédnutím k obsahu návrhu na uzavření smlouvy nebo v důsledku praxe, kterou strany mezi sebou zavedly, nebo s přihlédnutím ke zvyklostem rozhodným podle tohoto zákona, může osoba, které je návrh určen, vyjádřit souhlas s návrhem provedením určitého úkonu (např. odesláním zboží nebo zaplacením kupní ceny) bez vyrozumění navrhovatele. V tomto případě je přijetí návrhu účinné v okamžiku, kdy byl tento úkon učiněn, došlo-li k němu před uplynutím lhůty rozhodné pro přijetí návrhu.

Způsob uzavření smlouvy popsaný v cit. ustanovení předpokládá, že úkony kontrahentů vyjadřující jejich vůli uzavřít smlouvu budou dostatečně určité a srozumitelné, aby z nich bylo seznatelné, jaký návrh na uzavření smlouvy se nabízí a zda je zde vůle tento návrh akceptovat. Podstatná pro posouzení vzniku smlouvy tímto způsobem je rovněž časová návaznost konkludentního úkonu vůči návrhu na uzavření smlouvy z hlediska včasnosti jeho akceptace.

Odvolací soud založil závěr, že účastníci uzavřeli smlouvu o dílo, na výkladu y –faktury – aniž současně uvedl, jaké projevy vůle účastníků směřující k uzavření smlouvy posuzoval a uzavření jaké smlouvy (jakého obsahu) z uvedené y vyvodil.

Podle ustanovení § 35 odst. 2 obč. zák. právní úkony vyjádřené slovy je třeba vykládat nejenom podle jejich jazykového vyjádření, ale zejména též podle vůle toho, kdo právní úkon učinil, není-li tato vůle v rozporu s jazykovým projevem. Podle ustanovení § 266 obch. zák. projev vůle se vykládá podle úmyslu jednající osoby, jestliže tento úmysl byl straně, které je projev vůle určen, znám nebo jí musel být znám (odstavec 1). V případech, kdy projev vůle nelze vyložit podle odstavce 1, vykládá se projev vůle podle významu, který by mu zpravidla přikládala osoba v postavení osoby, které byl projev vůle určen. Výrazy používané v obchodním styku se vykládají podle významu, který se jim zpravidla v tomto styku přikládá (odstavec 2). Při výkladu vůle podle odstavců 1 a 2 se vezme náležitý zřetel ke všem okolnostem souvisejícím s projevem vůle, včetně jednání o uzavření smlouvy a praxe, kterou strany mezi sebou zavedly, jakož i následného chování stran, pokud to připouští povaha věcí (odstavec 3).

Jestliže se při výkladu obsahu výše zmíněné y (faktury) odvolací soud omezil pouze na posouzení slovního vyjádření obsahu y, aniž blíže zjišťoval skutečnou vůli účastníků, případně další okolnosti mající význam pro zjištění vzniku a obsahu smlouvy, nerespektoval tak výše uvedená výkladová pravidla a přesto dovodil existenci smluvního vztahu mezi účastníky (bez bližší právní kvalifikace), je jeho právní posouzení věci neúplné a tudíž i nesprávné.

Proto Nejvyšší soud, aniž nařizoval jednání, rozsudek odvolacího soudu podle § 243b odst. 1 a 2 o.s.ř zrušil, a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení. V situaci, kdy právní posouzení věci neobstálo ani na základě skutkového stavu zjištěného odvolacím soudem, pokládal Nejvyšší soud za nadbytečné zabývat se tím, zda je dán i dovolací důvod dle

V dalším řízení bude úkolem odvolacího soudu zkoumat a jednoznačně se vyslovit k tomu, zda a jaké projevy vůle účastníci v mezích jejich obchodního závazkového vztahu učinili, tak aby bylo možno posoudit zda jejich jednáním vůbec byl založen závazkový vztah, případně s jakým obsahem. Při úvaze o tom, zda a kdo z účastníků případně (ne)unesl břemeno tvrzení a břemeno důkazní pak odvolací soud nepřehlédne, že povinnost tvrzení a povinnost důkazní jsou procesními povinnostmi, o kterých je soud povinen, je-li to třeba, účastníka řízení poučit (shodně srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu uveřejněný pod číslem 35/1999 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

Právní názor dovolacího soudu je pro odvolací soud (soud prvního stupně) závazný ( věta druhá ).

V novém rozhodnutí bude znovu rozhodnuto o nákladech řízení, včetně řízení dovolacího ( věta třetí ).

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně 24. února 2005

JUDr. Zdeněk Krčmář, v.r.

předseda senátu