Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

28 Cdo 3050/2017-128

28 Cdo 3050/2017-128

U S N E S E N Í

J. L.

H. Š.

, zastoupené Mgr. Tomášem Rašovským, advokátem se sídlem v Brně, Kotlářská 989/51,

o zaplacení

43.200 Kč

, vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. , o dovolání žalované proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 27. února 2017, č. j. -105, takto:

Dovolání

se odmítá

.

O d ů v o d n ě n í :

Městský soud v Brně usnesením ze dne 21. 3. 2016, č. j. -87, rozhodl, že namísto původního žalobce L. Z. bude v řízení dále jednat s J. L., na nějž byla předmětná pohledávka smluvně postoupena.

Krajský soud v Brně usnesením ze dne 27. 2. 2017, č. j. -105, k odvolání žalované usnesení soudu prvního stupně potvrdil, přičemž podotkl, že platností postupní smlouvy (jejíž uzavření zde bylo bezpečně doloženo) se soud může zabývat až při posuzování věci samé, nikoli při rozhodování o procesním nástupnictví dle , (dále jen „ “). Současně vyzdvihl, že ze spisu nelze přesvědčivě dovodit, že by počínání původního žalobce bylo zneužitím práva ve smyslu vedeným snahou vyhnout se případné povinnosti k náhradě nákladů řízení protistrany, neboť sama skutečnost, že je proti postupníku nařízeno více exekucí, není v tomto směru určující, obzvláště je-li J. L. spoluvlastníkem několika nemovitostí, u nichž nejsou evidována žádná omezení vlastnického práva, bylo-li současně prokázáno, že v jiném soudním sporu bez obtíží uhradil na nákladech řízení částku 16.844 Kč, a nedoložila-li ani odvolatelka nic, z čeho by bylo možné usuzovat na zneužití práva stranami smlouvy o postoupení žalované pohledávky.

Proti usnesení odvolacího soudu podala žalovaná dovolání, v němž rekapituluje dosavadní průběh řízení a následně argumentuje ve prospěch závěru, že původní žalobce nemohl platně postoupit předmětnou pohledávku na vydání bezdůvodného obohacení, neboť jeho vlastnické právo k užívanému prostoru je činěno předmětem sporu. Upozorňuje, že sám Nejvyšší soud v usnesení sp. zn. , vydaném ve věci zcela obdobné, rozhodnutí o procesním nástupnictví J. L. vůči L. Z. zrušil s ohledem na zjevnou neplatnost zcizení předmětu řízení. Dovolatelka nadto podotýká, že proti nynějšímu žalobci je vedena řada exekucí, což ji vede k domněnce, že sporný převod žalovaného práva má účelový charakter a je motivován snahou původního žalobce vyhnout se povinnosti platit náklady řízení. Z tohoto důvodu je podle názoru žalované napadené usnesení v rozporu s ustálenou judikaturou Nejvyššího i Ústavního soudu, která akcentuje, že přípustnost procesního nástupnictví ve smyslu je nutno poměřovat též principem zákazu zneužití práva vyplývajícím z Pochybení soudů nižších stupňů je konečně založeno též tím, že návrh Z. na vstup J. L. do řízení nebyl doručen žalované, jež tak nedostala možnost se k němu vyjádřit. Z těchto důvodů navrhuje dovolatelka zrušení napadeného usnesení a vrácení věci Krajskému soudu v Brně k dalšímu řízení.

K dovolání se vyjádřil L. Z., jenž Nejvyššímu soudu navrhl jeho zamítnutí.

V řízení o dovolání bylo postupováno podle , ve znění účinném od 1. 1. 2013 do 31. 12. 2013, které je podle čl. II bodu 7 , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, a dle čl. II bodu 2 , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, rozhodující pro dovolací přezkum.

Nejvyšší soud se jako soud dovolací ( ) po zjištění, že dovolání bylo podáno řádně a včas, osobou k tomu oprávněnou a zastoupenou podle , zabýval jeho přípustností (jež není dána , neboť naříkaným usnesením nebylo rozhodnuto o procesním nástupnictví v odvolacím řízení, nýbrž o potvrzení rozhodnutí Městského soudu v Brně o procesním nástupnictví v řízení před soudem prvního stupně, viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 5. 2017, sp. zn. , a ze dne 31. 5. 2017, sp. zn. ).

Podle není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně, anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Takovou otázku však žalovaná ve svém dovolání nenastolila.

Dle ustálené judikatury Nejvyššího soudu může soud ve výjimečných případech zamítnout žalobcův návrh ve smyslu za použití ustanovení Takový postup se jeví vhodným, je-li daným návrhem sledováno zneužití procesní úpravy za tím účelem, aby se možná pohledávka na náhradu nákladů řízení stala vůči neúspěšnému účastníku řízení nedobytnou. Prostá obava, že případné právo z titulu náhrady nákladů řízení zůstane neuspokojeno, však k takovému kroku nepostačuje (nejistota o poctivosti pohnutek, jež účastníka vedly k postoupení soudně vymáhané pohledávky, k natolik zásadnímu odepření procesní ochrany vést nemůže). Výše popsaný způsob rozhodnutí o návrhu na procesní nástupnictví tudíž přichází v úvahu pouze v případech zcela zjevného zneužití řečeného institutu a jako výjimka z pravidla musí být uplatňován restriktivně (srovnej kupř. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 11. 2015, sp. zn. , ze dne 3. 10. 2016, sp. zn. , a ze dne 27. 6. 2017, sp. zn. ). Dovolatelka na výše shrnutou rozhodovací praxi poukazuje s tím, že odvolací soud otázku možného zneužití institutu procesního nástupnictví dle původním žalobcem neposoudil, respektive se jí nikterak nezabýval, to je však tvrzení zjevně nepodložené, neboť krajský soud v napadeném usnesení vzpomínané judikatorní závěry náležitě reflektoval, přičemž mimo jiné ve světle faktu, že postupník je spoluvlastníkem několika nezatížených nemovitostí, dovodil, že zde nelze usuzovat na ohrožení dobytnosti eventuálního práva žalované na náhradu nákladů řízení. Žádné okolnosti, jež by přiléhavost zmíněné úvahy vyvracely (nad rámec obecného tvrzení, že jsou proti J. L. vedena exekuční řízení, jež předestřela již v řízení před odvolacím soudem a s nímž se tento soud argumentačně vypořádal), pak žalovaná neuvádí.

Zdůvodňuje-li námitku nemožnosti postoupení žalované pohledávky L. Z. na J. L. její sporností (potažmo nejistotou ohledně vlastnického práva, od něhož se odvíjí), sluší se podotknout, že v souladu s ustálenou judikaturou při posuzování existence předpokladů soud nezkoumá platnost postupní smlouvy (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 2. 2013, sp. zn. , ze dne 25. 6. 2013, sp. zn. , popřípadě ze dne 21. 10. 2014, sp. zn. ), a navíc platí, že předmětem postoupení může být i pohledávka, jejíž existence je sporná (srovnej mezi jinými usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 6. 2009, sp. zn. , nebo jeho rozsudek ze dne 29. 2. 2012, sp. zn. ).

Dovolatelce by v principu bylo možné dát za pravdu, že v přezkoumávané kauze došlo k pochybení, neboť soud prvního stupně o procesním nástupnictví dle rozhodl, aniž by návrh původního žalobce na jeho provedení doručil žalované a umožnil jí podat k němu vyjádření (srovnej kupř. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 1. 2014, sp. zn. , ze dne 14. 6. 2016, sp. zn. , a ze dne 28. 2. 2017, sp. zn. ). Avšak vzhledem k tomu, že žalovaná proti tomuto rozhodnutí soudu prvního stupně mohla brojit odvoláním v režimu úplné apelace, v rámci něhož byla oprávněna předestřít relevantní námitky, zejména poukázat na případné okolnosti nasvědčující účelovosti postoupení předmětné pohledávky (což také učinila), byla tato vada zhojena a není způsobilou ohrozit věcnou správnost napadeného rozhodnutí (obdobně viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 6. 2015, sp. zn. ).

Odkazuje-li dovolatelka na usnesení ze dne 19. 4. 2017, sp. zn. , jímž Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí odvolacího soudu, který aproboval připuštění sukcese J. L. do postavení L. Z., je třeba připomenout, že v oné věci byl veden spor o určení vlastnického práva k bytové jednotce, kterou se původní žalobce v průběhu řízení pokusil převést. Dovolací soud v daném kasačním rozhodnutí přikázal prověřit, zda dotčený převod nemá účelový charakter, vzhledem ke zcela frapantnímu nedostatku kupní smlouvy, na základě níž měl J. L. nabýt spornou jednotku, totiž absenci ujednání o kupní ceně v uvedeném kontraktu. V řešené kauze je však uplatňována pohledávka z bezdůvodného obohacení, jejíž právní osud je nezávislý na dispozicích s objektem, jehož užíváním měla vzniknout (viz kupř. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 7. 1. 2016, sp. zn. , a rozhodnutí v něm citovaná). Na postupní smlouvu samotnou jsou přitom kladeny odlišné obsahové požadavky než na smlouvu kupní (kupříkladu se jako její podstatná náležitost nevyžaduje ujednání o tom, zda je pohledávka postoupena úplatně či bezúplatně, popřípadě o výši úplaty, srovnej např. rozsudek velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 9. 12. 2009, sp. zn. , publikovaný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 61/2010). Důvody, pro něž neobstálo rozhodnutí odvolacího soudu ve sporu vedeném u dovolacího soudu pod sp. zn. , tudíž nelze vztáhnout na nyní řešenou věc.

Nejvyšší soud tak musel dovolání žalované odmítnout coby nepřípustné ( , věta první, ).

O náhradě nákladů řízení, včetně nákladů řízení dovolacího, rozhodne soud v rozhodnutí, jímž se řízení končí ( ).

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 7. 11. 2017

JUDr. Jan Eliáš, Ph.D.

předseda senátu