Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

28 Cdo 3313/2017-326

28 Cdo 3313/2017-326

U S N E S E N Í

a)

M. B.

, P.,

b)

K. B.

, P.,

c)

A. B.

, P., zastoupených JUDr. Petrem Medunou, advokátem se sídlem v Praze 1, Revoluční 1044/23, proti žalované:

Česká republika – Státní pozemkový úřad

, IČO: 01312774, se sídlem v Praze 3, Husinecká 1024/11a, zastoupené Mgr. Petrem Holešínským, advokátem se sídlem v Praze 10, Korunní 1302/88,

o nahrazení projevu vůle a uzavření

smlouvy o převodu pozemku

, vedené u Okresního soudu v Nymburce pod sp. zn. , o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 22. března 2017, č. j. -494, takto:

I. Dovolání seodmítá.

II. Žalovaná

je povinna

zaplatit žalobcům, každému rovným dílem, na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 7.623 Kč k rukám advokáta JUDr. Petra Meduny do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.

O d ů v o d n ě n í ( ) :

Žalovaná napadla dovoláním výrok I. v záhlaví označeného rozsudku odvolacího soudu, jímž byl jednak změněn výrok III. rozsudku Okresního soudu v Nymburce ze dne 6. října 2016, č. j. -452, tak, že žalovaná je povinna nahradit žalobcům na náhradě nákladů řízení 49.816 Kč, jednak byly výrok III. rozsudku soudu prvního stupně (ve zbylém rozsahu) a (druhý napadený) výrok II. rozsudku soudu prvního stupně, jímž tento nahradil projev vůle žalované k uzavření smlouvy se žalobci o bezúplatném převodu v rozsudku blíže specifikovaných pozemků v k. ú. Ch. k. ú. K. n. L., k. ú. K., k. ú. K., k. ú. M., k. ú. O., k. ú. P. L. u P., k. ú. R., a k. ú. S., potvrzeny.

Přípustnost dovolání spatřovala dovolatelka v tom, že se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu při posuzování otázky naplnění podmínek (liknavosti dovolatelky a aktivního přístupu oprávněných osob), za nichž může být nárok oprávněné osoby ( , o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, v účinném znění, dále jen „zákon o půdě“) uspokojen mimo veřejnou nabídku ( zákona o půdě). Odkázala přitom na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. , sp. zn. , sp. zn. , sp. zn. . Dovolávaje se rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. , sp. zn. , sp. zn. , sp. zn. , sp. zn. , sp. zn. , sp. zn. , sp. zn. , dovolatelka dále uzavírala, že se odvolací soud odchýlil od ustálené judikatury dovolacího soudu v otázce určení charakteru odňatých pozemků v době jejich přechodu na stát a v na ni navazující otázce určení výše restitučního nároku oprávněných osob. Rozporovala závěr soudů nižších stupňů o tom, že oprávněným osobám odňaté (a pro zákonnou překážku nevydané) zemědělské pozemky by měly být oceněny jako pozemky stavební, namítajíc, že tyto pozemky, jež byly zastavěny až po jejich převzetí státem, měly být oceněny jako pozemky zemědělské vzhledem k tomu, že byly jako zemědělské evidovány.

Jako dovolací důvod ohlásila, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci ( ).

Nejvyšší soud jako soud dovolací ( , dále i jen „ “) dovolání projednal podle , , ve znění účinném do 29. 9. 2017 (srov. čl. II bod 2 , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, , o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony). Dovolání, aniž nařizoval jednání ( věta první - ), odmítl ( věta první ), neboť je neshledal přípustným.

Přípustnost dovolání proti napadenému rozhodnutí odvolacího soudu (jež nepatří do okruhu rozhodnutí /usnesení/ vyjmenovaných v ) je třeba poměřovat hledisky uvedenými v

Podle není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně, anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Dovolatelkou odkazovaný předpoklad přípustnosti zjevně v posuzované věci není naplněn.

Judikatura Nejvyššího soudu (jež reflektuje i judikaturu Ústavního soudu – srov. zejm. nález ze dne 4. 3. 2004, sp. zn. , nález ze dne 30. 10. 2007, sp. zn. , či nález pléna Ústavního soudu ze dne 13. 12. 2005, sp. zn. , uveřejněný pod č. 531/2005 Sb.) je ustálena v závěru, že v případě liknavého, svévolného či diskriminujícího postupu žalované (či jejího předchůdce – Pozemkového fondu ČR) může oprávněná osoba nárok uplatnit u soudu žalobou na vydání konkrétního vhodného pozemku a že takový postup (jenž je výrazem zásady

vigilantibus iura scripta sunt

)

nelze vůči ostatním oprávněným osobám pokládat za diskriminuační (k tomu srov. především rozsudek velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 9. 12. 2009, sp. zn. , uveřejněný pod č. 62/2010 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

V rozhodovací praxi Nejvyššího soudu se současně připomíná, že zjišťování a hodnocení rozhodujících skutečností o krocích oprávněné osoby, jakož i postupu dovolatelky (jejího předchůdce – Pozemkového fondu ČR) je především otázkou skutkových zjištění, jejichž nalézání je úkolem soudů nižších stupňů (kdy při přezkumu právního posouzení věci je třeba zabývat se tím, nejsou-li úvahy soudu – o tom, zda jde o postup liknavý, diskriminační, nebo nesoucí znaky libovůle či svévole – nepřiměřené); srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 17. 6. 2015, sp. zn. , či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 6. 10. 2015, sp. zn. , a ze dne 6. 10. 2015, sp. zn. ). Vady skutkových zjištění přitom dovolacímu přezkumu podrobit nelze a otázky skutkové tak nemohou založit přípustnost dovolání (na niž lze usuzovat toliko prostřednictvím jediného způsobilého dovolacího důvodu podle ).

Hodnotící závěr odvolacího soudu, že postup dovolatelky lze označit za přinejmenším liknavý, přitom není nepřiměřený zjištěným skutkovým okolnostem věci. Jestliže totiž dovolatelka i přes aktivní přístup žalobců (žádost žalobců o přecenění jejich restitučního nároku podaná v roce 2013, snaha o účast na veřejných nabídkách žalované) bez ospravedlnitelného důvodu ztěžovala jejich uspokojení zásadně předpokládaným postupem (tj. prostřednictvím veřejné nabídky pozemků) nesprávným oceněním restitučních nároků (cena odňatých pozemků prokázaná znaleckým posudkem v řízení před soudy nižších stupňů více než pětačtyřicetkrát převyšuje ocenění provedené dovolatelkou; k důsledkům lpění dovolatelky na nesprávném ocenění restitučního nároku též srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 6. 2016, sp. zn. ), následkem čehož se ocitla v mnohaletém prodlení (restituční nároky žalobců byly deklarovány již rozhodnutím pozemkového úřadu z roku 2010), které nicméně zcela zjevně nebylo jediným uvažovaným hlediskem, odvolací soud zcela v souladu s ustálenou judikaturou dovolacího soudu, již ostatně cituje sama dovolatelka (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 8. 2015, sp. zn. , ze dne 6. 10. 2015, sp. zn. , rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 14. 1. 2015, sp. zn. , či ze dne 28. 6. 2016, sp. zn. ) dovodil, že v důsledku liknavého (až svévolného či diskriminujícího) postupu dovolatelky nebylo lze po žalobcích spravedlivě požadovat další účast ve veřejných nabídkách a bylo namístě vyhovět žalobě o vydání konkrétního vhodného pozemku (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 10. 5. 2017, sp. zn. , ze dne 3. 8. 2015, sp. zn. ).

Odvolací soud tudíž shora nastíněnou otázku naplnění podmínek, za kterých může být nárok oprávněné osoby uspokojen mimo rámec postupu podle ust. § 11a zákona o půdě, vyřešil v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího (i Ústavního) soudu, na níž není důvodu cokoliv měnit.

Předestírá-li pak dovolatelka otázku určení charakteru odňatých pozemků v době jejich přechodu na stát, potažmo na ni navazující otázku určení výše restitučního nároku oprávněných osob, sluší se uvést, že judikatura dovolacího soudu je ustálena v závěru, že v případech skutkově obdobných posuzované věci (tj. v době prodeje existující územně plánovací dokumentace, vykoupení za účelem výstavby sídliště, bezprostřední realizace výstavby) je třeba za (pro zákonnou překážku) nevydané pozemky osobě oprávněné poskytnout náhradu jako za pozemky určené pro stavbu ( ), byť byly v době převodu na stát v evidenci nemovitostí vedeny jako zemědělské (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 13. 11. 2012, sp. zn. , ze dne 9. 10. 2013, sp. zn. , či samotnou dovolatelkou citovaný rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 3. 4. 2014, sp. zn. , a dále např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. 9. 2017, sp. zn. , v němž se Nejvyšší soud v jiném sporu týchž účastníků jako v nyní posuzované věci již vyjádřil k otázce ocenění týchž oprávněným osobám odebraných pozemků v k. ú. M.).

Jestliže tedy ze skutkových zjištění soudů obou stupňů jednoznačně vyplynulo, že odňaté pozemky byly již v době přechodu na stát určeny k zastavění územně plánovací dokumentací z let 1971 – 1976, a to nikoliv pouze směrným územním plánem hlavního města Prahy z roku 1976, jak se dovolatelka domnívá, nýbrž zejména podrobným územním plánem pro M.-K. ze dne 18. 3. 1975, a v kupních smlouvách uzavřených s právními předchůdci žalobců sám stát explicitně uvádí, že pozemky jsou vykupovány „pro výstavbu sídliště M./K.…“, pak závěry odvolacího soudu o výši uplatněných restitučních nároků, respektující východisko, dle něhož pozemky, které byly v době přechodu na stát evidovány jako pozemky zemědělské, nicméně byly určeny k výstavbě, je třeba (bez ohledu na postup dovolatelky, jakožto příslušného správního orgánu) ocenit jako pozemky určené pro stavbu ve smyslu ustanovení , ve znění (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 3. 6. 2015, sp. zn. , a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 11. 2015, sp. zn. , a ze dne 2. 9. 2015, sp. zn. ), plně korespondují s rozhodovací praxí dovolacího soudu a nejsou ani nikterak v rozporu s dovolatelkou odkazovanými rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 18. 8. 2003, sp. zn. , ze dne 26. 11. 2009, sp. zn. , ze dne 21. 2. 2008, sp. zn. , ze dne 25. 11. 2015, sp. zn. , a usneseními téhož soudu ze dne 25. 2. 2014, sp. zn. , ze dne 1. 9. 2015, sp. zn. , a ze dne 4. 3. 2013, sp. zn. .

O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle , a v situaci, kdy dovolání žalované bylo odmítnuto a kdy k nákladům (oprávněných) žalobců, kteří podali v dovolacím řízení vyjádření, patří odměna advokáta za každou z jím zastupovaných osob ve výši 2.000 Kč [srov. , , , a , o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů], spolu s náhradou hotových výdajů advokáta stanovených paušální částkou 300 Kč na jeden úkon právní služby ( téže vyhlášky) a náhradou za daň z přidané hodnoty ( ) ve výši 1.323 Kč.

Shora citovaná rozhodnutí Nejvyššího soudu – vydaná po 1. lednu 2001 – jsou dostupná na webových stránkách Nejvyššího soudu

www.nsoud.cz

,

rozhodnutí Ústavního soudu na stránkách

nalus.usoud.cz

.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 8. listopadu 2017

Mgr. Petr Krauspředseda senátu