Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

26 Cdo 1015/2017-403

26 Cdo 1015/2017-403

U S N E S E N Í

Hotel Paulíny, s.r.o.

městské části Praha 4

, se sídlem v Praze 4 – Krči, Antala Staška 2059/80b, o zaplacení částky 8.636.580,- Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. , o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 11. října 2016, č. j. -355, takto:

I. Dovolání

se odmítá

.

II. Žalobkyně

je povinna

zaplatit žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 300,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.

O d ů v o d n ě n í :

Žalobkyně (právní nástupkyně V. P. – dřívějšího nájemce

„nemovitosti

/dále jen „předmětné nemovitosti“/) se domáhala, aby jí žalovaná (dřívější pronajímatelka předmětných nemovitostí) zaplatila částku 8.636.580,- Kč s příslušenstvím jako protihodnotu toho, o co se v důsledku odsouhlasených a uskutečněných změn zvýšila jejich hodnota ( věta čtvrtá , , ve znění do 31. prosince 2013 – dále jen „obč. zák.“).

Obvodní soud pro Prahu 4 (soud prvního stupně) rozsudkem ze dne 19. října 2015, č. j. -256, žalobu zamítl a rozhodl o nákladech řízení účastnic. Na zjištěném skutkovém základě dovodil, že ustanovení § 667 odst. 1 obč. zák. o právu nájemce požadovat po ukončení nájmu protihodnotu toho, o co se zvýšila hodnota věci, je ustanovením dispozitivního charakteru, a připouští proto odchylné ujednání. V souladu s dohodou účastníků obsaženou v nájemní smlouvě ze dne 5. srpna 1992 a zejména v bodech 8.2 a 9.3 dodatku č. 2 a v bodech 8.3 a 8.5 dodatku č. 3 proto nájemci (jeho právní nástupkyni) nevznikl při ukončení nájmu nárok na zaplacení toho, o co se v důsledku změn zvýšila hodnota předmětných nemovitostí.

K odvolání žalobkyně Městský soud v Praze jako soud odvolací rozsudkem ze dne 11. října 2016, č. j. -355, citovaný rozsudek soudu prvního stupně potvrdil jako věcně správný (byť z jiných právních důvodů) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení účastnic. S odkazem na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. června 2016, sp. zn. , totiž dovodil, že dodatek č. 5 ze dne 22. června 2007, na jehož základě se měla stát žalobkyně namísto Dr. Viliama Pauliny nájemkyní předmětných nemovitostí (dále jen „dodatek č. 5“), je neplatný proto, že záměr o změně subjektu v postavení nájemce předmětných nemovitostí nebyl – v rozporu s ustanovením – zveřejněn. V návaznosti na to pak uzavřel, že v důsledku toho se žalobkyně nemohla stát nájemkyní předmětných nemovitostí, a proto nemůže být ani aktivně věcně legitimována.

Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací dospěl k závěru, že dovolání žalobkyně (dovolatelky) proti citovanému rozsudku odvolacího soudu, k němuž se žalovaná písemně vyjádřila, není přípustné podle , , ve znění účinném do 31. prosince 2013 – dále jen „ “ (viz čl. II bod 2. ve spojení s čl. VII ). Je tomu tak proto, že v dovolání neuplatnila (způsobilý) dovolací důvod nesprávného právního posouzení věci podle a 3 (ve spojení s ustanovením ), nýbrž ve skutečnosti nezpůsobilé důvody. Jejich prostřednictvím namítla především vady (odvolacího) řízení (výtkami, že odvolací soud

„porušil ust. , když dospěl k odlišnému skutkovému zjištění, než soud prvního stupně, aniž by zopakoval sám dokazování“

a

„rozsudek soudu prvního stupně potvrdil, avšak z jiných skutkových důvodů ... než ke kterým došel soud prvního stupně“

). Vady řízení však přípustnost dovolání nezakládají a lze k nim přihlédnout pouze v případě přípustného dovolání. Dovolací soud v tomto případě pouze výjimečně dodává, že odvolací soud ve skutečnosti z jiných skutkových zjištění nevyšel; na základě již soudem prvního stupně zjištěných skutečností uplatněný nárok pouze jinak právně posoudil. Rozhodnutí soudu prvního stupně pak potvrdil v zamítavém výroku I. proto, že ho v tomto výroku pokládal za věcně správné (viz ), byť z jiných právních (a nikoli skutkových) důvodů. Současně dovolatelka brojila proti skutkovým zjištěním, resp. proti způsobu hodnocení důkazů (zejména dodatku č. 5 o změně subjektu v postavení nájemce předmětných nemovitostí). Tak především výtkou, že

„odvolací soud ignoroval existenci tzv. doložky o splnění podmínek podle ust. “

, se dovolatelka ve skutečnosti dožaduje, aby v dovolacím řízení byla řešena (právní) otázka, kterou se odvolací soud nezabýval a ani – z posléze uvedené příčiny – zabývat nemohl. Okolnosti, z nichž uvedená námitka vychází, totiž dovolatelka tvrdila až v dovolání, čímž zároveň uplatnila tzv. skutkové novoty; v dovolacím řízení však platí zákaz skutkových novot ( ). Lze jen dodat, že při jednání dne 12. srpna 2015 sice soud prvního stupně provedl důkaz přečtením dodatku č. 5, avšak skutkové zjištění vztahující se k doložce o splnění podmínek podle z něj neučinil; vzhledem k právním názorům, které zaujal, nebylo pro něj takové skutkové zjištění ani právně významné. Odvolací soud důkaz dodatkem č. 5 neopakoval, avšak účastníky při odvolacím jednání dne 11. října 2016 poučil (ve smyslu ve spojení s ustanovením ) o možném jiném právním názoru (který podle jeho názoru – při obdobném skutkovém stavu – vyplýval z rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 15. června 2016, sp. zn. ). Dovolatelka přesto uvedené námitky vznesla nikoli již v odvolacím řízení, jak by se po uvedeném poučení dalo předpokládat, nýbrž paradoxně s nimi přichází až v dovolání; proto se jimi odvolací soud nezabýval – a logicky vzato – ani zabývat nemohl. Navíc zjišťuje-li soud obsah smlouvy, a to i pomocí výkladu projevů vůle, jde o skutkové zjištění (srov. např. odůvodnění rozsudku Nejvyššího soudu z 21. října 1999, sp. zn. , uveřejněného pod č. 73 v sešitě č. 10 z roku 2000 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, dále usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. srpna 2010, sp. zn. ). Zpochybnila-li proto dovolatelka správnost právních názorů, že je neplatný dodatek č. 5 poukazem na to, co bylo obsahem vůle smluvních stran v něm projevené, a jak měla být tato vůle interpretována, napadla správnost skutkového (nikoli právního) závěru odvolacího soudu (srov. např. rozsudky Nejvyššího soudu z 30. května 2007, sp. zn. , uveřejněný pod C 5276 v Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu, z 29. srpna 2011, sp. zn. , a z 23. dubna 2013, sp. zn. ).

Se zřetelem k řečenému lze uzavřít, že v dovolání nebyl – způsobem uvedeným v ustanovení a 3 – vymezen způsobilý dovolací důvod nesprávného právního posouzení věci podle Z toho současně vyplývá, že vylíčení, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání ( až ), dovolatelka nepřípustně vztáhla k vadě řízení, resp. k jinému skutkovému stavu věci, než jak byl zjištěn odvolacím soudem.

Dovolací soud nepřehlédl dovolatelčino sdělení, že dovolání podává

„proti oběma výrokům odvolacího soudu“

, tj. jakoby i proti nákladovému výroku napadeného rozsudku. S přihlédnutím k obsahu dovolání však zastává názor, že proti tomuto výroku dovolání ve skutečnosti nesměřuje. Ve vztahu k němu v dovolání absentuje nejen vylíčení, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání ( ), nýbrž i jakékoli vymezení dovolacího důvodu ( ).

Vycházeje z uvedených závěrů, dovolací soud dovolání podle odmítl pro vady, jež nebyly v dovolací lhůtě odstraněny.

Bylo-li dovolání odmítnuto, nemusí být rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení odůvodněno ( věta druhá ).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

Nesplní-li povinná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné soudní rozhodnutí, může oprávněná podat návrh na exekuci (soudní výkon rozhodnutí).

V Brně dne 1. září 2017

JUDr. Miroslav Ferák

předseda senátu