Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

26 Cdo 2204/2023

26 Cdo 2204/2023-449

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Jitky Dýškové a soudkyň JUDr. Pavlíny Brzobohaté a Mgr. Lucie Jackwerthové v právní věci žalobců a) M. P., b) V. V., obou zastoupených Mgr. Jiřím Křížem, advokátem se sídlem v Praze 8, Na terase 133/3, proti žalovanému V. K., zastoupeného JUDr. Ing. Janem Fišerem, advokátem se sídlem v Praze 7, Dukelských hrdinů 406/23, o vyklizení nemovitostí, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 9 pod sp. zn. , o dovolání žalovaného proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 21. 3. 2023, č. j. -386, takto:

I. Dovolání žalovaného se odmítá.

II. Žalovaný

je povinen

zaplatit žalobcům každému jednou polovinou na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 3.267 Kč k rukám Mgr. Jiřího Kříže, advokáta se sídlem v Praze 8, Na terase 133/3, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.

Odůvodnění:

Obvodní soud pro Prahu 9 (soud prvního stupně) rozsudkem ze dne 14. 10. 2022, č. j. -363, uložil žalovanému povinnost vyklidit pozemek parc. č. XY, jehož součástí je stavba č. p. XY, pozemek parc. č. XY – zahrada, pozemek parc. č. XY, jehož součástí je stavba garáže bez čísla popisného nebo evidenčního, vše v k. ú. XY, obec XY, zapsaných u Katastrálního úřadu pro hlavní město Prahu, Katastrální pracoviště Praha (dále též jen „předmětné nemovitosti“), a vyklizené nemovitosti odevzdat žalobcům do 15 dnů od právní moci rozsudku (výrok I.) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok II.).

K odvolání žalovaného Městský soud v Praze (soud odvolací) rozsudkem ze dne 21. 3. 2023, č. j. -386, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil (výrok I.) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (výrok II.). Dospěl k závěru, že v tomto řízení nemohou soudy přezkoumávat tvrzení žalovaného o tom, kdo je dědicem po zemřelé H. F., neboť tato otázka byla již závazně pravomocně vyřešena se závěrem, že dědici zemřelé a vlastníky nemovitostí jsou žalobci. Žalovaný tak nemá k předmětným nemovitostem žádný právní vztah, neoprávněně zasahuje do vlastnického práva žalobců a je povinen nemovitosti vyklidit.

Nejvyšší soud dovolání žalovaného proti citovanému rozsudku odvolacího soudu podle , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ “) odmítl, neboť napadené rozhodnutí je v souladu s ustálenou judikaturou dovolacího soudu, od níž není důvod se odchýlit.

Dovolání žalovaného není přípustné v otázce jeho procesní obrany ohledně vlastnictví předmětných nemovitostí z titulu dědictví po H. F., neboť z usnesení Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 20. 7. 2020, č. j. -222, které dle potvrzení ve spise nabylo právní moci dne 20. 7. 2020, se podává, že dědici ze závěti po H. F., zemřelé 7. 7. 2017, jsou žalobci, kteří se stali každý jednou polovinou vlastníky předmětných nemovitostí. Z rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 4. 12. 2014, sp. zn. (a další judikatury v něm uvedené), plyne, že výrok usnesení o dědictví, který se týká dědického práva (který stanoví, kdo je zůstavitelovým dědicem), je závazný pro každého, čemuž odpovídá i závěr odvolacího soudu, že jej v tomto řízení nelze přezkoumávat.

Pro úplnost lze dodat, že zmínění usnesení ve věci pozůstalosti po H. F. bylo vydáno poté, co rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 11. 10. 2019, č. j. -81, ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 10. 3. 2020, č. j. -97, byla pravomocně zamítnuta žaloba V. K. (zde žalovaného) o určení, že žil s H. F. ve společné domácnosti a má právo dědice III. skupiny ze zákona, i žaloba o určení neplatnosti závěti sepsané JUDr. Ivanem Erteltem, notářem, dne 14. 10. 2014 pod sp. zn. N 695/2014, NZ 634/2014. Dovolání žalovaného proti rozsudku odvolacího soudu bylo odmítnuto usnesením Nejvyššího soudu ze dne 30. 3. 2021, č. j. -167.

Tvrzení o existenci ústní smlouvy o užívání nemovitostí, resp. s tím spojené skutkové okolnosti dovolatel poprvé zmínil až v dovolání, čímž zároveň uplatnil tzv. skutkové novoty; v dovolacím řízení však platí zákaz skutkových novot (srov. a např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. 8. 2016, sp. zn. , nebo ze dne 1. 9. 2017, sp. zn. , či ze dne 12. 2. 2018, sp. zn. , nebo ze dne 17. 9. 2019, sp. zn. ). Pro řešení takto nastolené otázky tudíž nemůže být dovolání přípustné podle

Vzhledem charakteru dalších námitek dovolatele zbývá dodat, že samotné hodnocení důkazů opírající se o zásadu volného hodnocení důkazů zakotvenou v ustanovení nelze úspěšně napadnout (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 8. 3. 2017, sp. zn. , uveřejněný pod číslem 78/2018 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, nález Ústavního soudu ze dne 6. 1. 1997, sp. zn. ). Na nesprávnost hodnocení důkazů lze usuzovat jen ze způsobu, jakým soud hodnocení důkazů provedl, a to jen polemikou se správností skutkových zjištění soudu, tj. prostřednictvím dovolacího důvodu, který dovolatel k dispozici nemá (srov. ustanovení ).

Nejvyšší soud proto dovolání žalovaného podle ustanovení odmítl.

Bylo-li dovolání odmítnuto, nemusí být rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení odůvodněno (srov. větu druhou ).

Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, mohou oprávnění podat návrh na exekuci (soudní výkon rozhodnutí).

V Brně dne 13. 9. 2023

JUDr. Jitka Dýšková

předsedkyně senátu