Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

28 Cdo 860/2017

28 Cdo 860/2017

U S N E S E N Í

R. K.

JEDNOTA, spotřební družstvo, Olomouc „v likvidaci“

, IČ 000 32 409, se sídlem v Olomouci, Horní lán 1196/9,

o 300.000 Kč,

vedené u Okresního soudu v Olomouci pod sp. zn. , o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci ze dne 11. října 2016, č. j. -293, ve znění opravného usnesení téhož soudu ze dne 21. listopadu 2016, č. j. -298, takto:

I. Řízení o dovolání proti opravnému usnesení Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci ze dne 21. listopadu 2016, č. j. -298,

se zastavuje

, jinak

se

dovolání

odmítá

.

II. Žádný z účastníků

nemá

právo

na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Okresní soud v Olomouci rozsudkem ze dne 25. 11. 2003, č. j. -92, zamítl žalobu na zaplacení shora uvedené částky (výrok I.) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok II.). Nevyhověl tak žalobkyni a R. P. požadujícím po žalovaném každá 150.000 Kč jako peněžitou náhradu za nevydaný majetek, který nabyl právní předchůdce žalovaného kupní smlouvou dne 6. 4. 1970. Shledal, že existence tísně při uzavírání zmíněné kupní smlouvy nebyla prokázána a bylo by nadbytečné posuzovat existenci další podmínky vyplývající z ustanovení ,

o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku

(dále jen zákona o půdě), tedy zda byla uzavírána za nápadně nevýhodných podmínek. Soud dospěl k závěru, že na straně žalobkyně a R. P. není dána aktivní věcná legitimace k uplatnění náhrad dle ustanovení § 14 a § 16 zákona o půdě, a žalobě proto nemohlo být vyhověno.

Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci poté, co usnesením ze dne 9. 5. 2005, č. j. -121, rozhodl, že v řízení bude pokračováno jen se žalobkyní jako s právní nástupkyní po zemřelé R. P., rozsudkem ze dne 11. 10. 2016, č. j. -293, ve znění opravného usnesení ze dne 21. 11. 2016, č. j. -298, potvrdil rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé v upřesněném znění (výrok I.), změnil ho ohledně nákladů řízení (výrok II.) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (výrok III.). Odvolací soud, vycházeje z provedených důkazů, shodně se soudem prvního stupně odmítl, že by nemovitosti přešly na právního předchůdce žalovaného na základě kupní smlouvy uzavřené v tísni. Upozornil žalobkyni, že žaloba by mohla být úspěšná (bylo-li by prokázáno uzavření kupní smlouvy v tísni a za nápadně nevýhodných podmínek) jen ohledně náhrady za budovu, neboť v případě pozemků není žalovaný k poskytnutí náhrady pasivně věcně legitimován, jelikož legitimován je zde stát. Předestřené úvahy tedy vedly odvolací soud k potvrzení rozsudku soudu prvního stupně jako věcně správného.

Proti rozsudku a opravnému usnesení odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, jehož přípustnost odvíjí od tvrzení, že se v nich odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu a rozhodnutí spočívají na nesprávném právním posouzení věci. Dovolatelka odvolacímu soudu vytýká, že opravné usnesení je možné vydat jen k odstranění zřejmých vad v psaní a počtech, ale v posuzovaném případě byl tímto rozhodnutím od základu změněn výrok rozsudku krajského soudu. Rovněž má za to, že poučení ze strany soudu o nepřípustnosti podání dovolání proti opravnému usnesení není správné, neboť rozhoduje-li se o meritu věci, pak by dovolání přípustné být mělo. Závěr, že kupní smlouva nebyla uzavřena v tísni, a nebylo třeba se dále zabývat otázkou nápadně nevýhodných podmínek, nemá oporu v provedeném dokazování, přičemž pozemkový úřad zde dospěl k závěru opačnému. Dovolatelka proto navrhla, aby Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí odvolacího soudu i soudu prvního stupně a věc vrátil okresnímu soudu k dalšímu řízení.

Při rozhodování o dovolání bylo postupováno podle ve znění účinném od 1. 1. 2013 do 31. 12. 2013, které je podle čl. II bodu 7 , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, a dle čl. II bodu 2 , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, rozhodující pro dovolací přezkum.

Nejvyšší soud se jako soud dovolací ( ) po zjištění, že dovolání bylo podáno řádně a včas, osobou k tomu oprávněnou a zastoupenou podle , zabýval jeho projednatelností.

Dle není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně, anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Rozhodnutí, která podléhají dovolacímu přezkumu, jsou tedy ta, kterými bylo ukončeno odvolací řízení (některé jeho stadium), ať již v jeho rámci bylo rozhodnuto o odvolání do rozhodnutí, které vydal soud prvního stupně ve věci samé, nebo o odvolání do rozhodnutí o některé z procesních otázek, které musel předtím posoudit. Vždy tedy musí jít (s výjimkami zakotvenými v ustanovení ) o rozhodnutí o odvolání.

V nynější věci žalobkyně směřuje své dovolaní proti opravnému usnesení vydanému odvolacím soudem podle ustanovení , které není rozhodnutím o odvolání (jímž se odvolací řízení končí), pouze jím měly být odstraněny vady vlastního rozsudku soudu. Posouzení napadeného usnesení jako rozhodnutí, které není rozhodnutím odvolacího soudu ve smyslu ustanovení , , je klíčové potud, že zde není pro dovolání způsobilého předmětu (kvalifikovaného rozhodnutí, jež jím lze napadnout), a bylo-li proti němu (přesto) podáno dovolání, pak logicky není ani funkční příslušnost Nejvyššího soudu k jeho projednání (viz ustanovení ). Nedostatek funkční příslušnosti soudu je neodstranitelným nedostatkem podmínky řízení, v důsledku čehož řízení, které jím trpí, nezbývá než zastavit, což platí i o řízení dovolacím (srovnej mimo jiné usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. 2. 2017, sp. zn. ). V neposlední řadě je zapotřebí zdůraznit, že zmíněné opravné usnesení neměnilo rozsudek ve věci samé, jak mylně uvádí dovolatelka, avšak pouze upřesňovalo výrokovou znělku způsobem, jenž především vynechal její nadbytečnou pasáž.

Nejvyšší soud tedy musel řízení o dovolání v naznačené části v souladu s zastavit.

Za přípustné nelze považovat dovolání ani v rozsahu, v němž brojí dovolatelka proti rozsudku odvolacího soudu, neboť v jediné zmínce, jež by mohla být s vymezením přípustnosti spojována, pouze uvedla, že se soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu a rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Nikterak ovšem nepoukazuje na konkrétní judikaturu či v ní přijaté závěry, od nichž by se měl odvolací soud při posouzení věci odchýlit. Dle konstantní judikatury Nejvyššího soudu platí, že může-li být dovolání přípustné jen podle , je dovolatel povinen vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za dané, přičemž ke splnění uvedené náležitosti nepostačuje pouhá citace textu či jeho části. Pakliže má přípustnost dovolání zakládat skutečnost, že napadené rozhodnutí závisí na otázce hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, musí být z jeho obsahu patrno, od kterých rozhodnutí dovolacího soudu se – podle mínění dovolatele – právní úvahy odvolacího soudu odchylují (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 9. 2016, sp. zn. , ze dne 5. 12. 2016, sp. zn. , a ze dne 7. 3. 2017, sp. zn. ). Žalobkyně navíc neuplatnila ani jediný způsobilý dovolací důvod (nesprávné právní posouzení věci, srovnej mimo jiné usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 10. 2014, sp. zn. ), poněvadž svůj úsudek o vzniku jejího nároku vůči žalovanému odvíjí především od odlišného pojetí skutkového stavu, než ze kterého vycházel odvolací soud (zejména rozporuje závěry ohledně uzavření kupní smlouvy v tísni a za nápadně nevýhodných podmínek, hodnocení svědeckých a účastnických výpovědí). Skutkovými zjištěními nalézacích soudů je přitom dovolací soud vázán, neboť jako toliko přezkumná instance není dle zákona (srov. zejména a ) nadán způsobilostí je jakkoli revidovat (viz například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 10. 2013, sp. zn. , či ze dne 27. 10. 2015, sp. zn. ).

Předmětné dovolání tudíž trpí vadami, jež znemožňují jeho věcné projednání a které se uplynutím dovolací lhůty v souladu s staly neodstranitelnými (srovnej kupř. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 1. 2015, sp. zn. ), Nejvyšší soud tak nemohl než přikročit k jeho odmítnutí dle , věty první,

O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle , věty první, , , části věty před středníkem, a a 3 s tím, že žalovanému, jenž by na jejich náhradu měl v zásadě právo, žádné účelně vynaložené náklady nevznikly.

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 11. 7. 2017

JUDr. Jan Eliáš, Ph.D.

předseda senátu