Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

33 Cdo 3972/2016

33 Cdo 3972/2016

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl předsedkyní senátu JUDr. Blankou Moudrou ve věci žalobkyně MUDr. S. V., zastoupené JUDr. Martinem Horčicem, advokátem se sídlem Kolín IV, Politických vězňů 27, proti žalovanému F. V., zastoupenému Mgr. Michaelou Bartošovou, advokátkou se sídlem Kolín I, Kutnohorská 43, o zaplacení částky 458.000 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Kolíně pod sp. zn. , o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 20. 1. 2016, č. j. -103, takto:

O d ů v o d n ě n í :

Krajský soud v Praze rozsudkem ze dne 20. 1. 2016, č. j. -103, potvrdil rozsudek ze dne 13. 5. 2015, č. j. -77, jímž Okresní soud v Kolíně výrokem I. zamítl žalobu o zaplacení částky 458.000 Kč s příslušenstvím a výrokem II. rozhodl o náhradě nákladů řízení; současně rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení.

Rozsudek odvolacího soudu napadla žalobkyně dovoláním.

Podle , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ “), v dovolání musí být vedle obecných náležitostí ( ) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání ( až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh).

Podle není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Požadavek, aby dovolatel v dovolání uvedl, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, je podle obligatorní náležitostí dovolání. Může-li být dovolání přípustné jen podle , je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné, přičemž ke splnění uvedené náležitosti dovolání nepostačuje pouhá citace textu či jeho části (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 8. 2013, sen. zn. , a ze dne 29. 8. 2013, sp. zn. ).

Má-li být dovolání přípustné proto, že napadené rozhodnutí závisí na řešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, musí být z jeho obsahu patrno, od kterých rozhodnutí dovolacího soudu se - podle mínění dovolatele - řešení takové otázky odchyluje (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. , uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 4/2014). Obdobně tomu musí být i v případech, má-li být dovolání přípustné proto, že napadené rozhodnutí závisí na řešení otázky hmotného nebo procesního práva, která je dovolacím soudem rozhodována rozdílně (v případě tzv. neustálené judikatury) anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená (tj. dřívějším rozhodnutím dovolacího soudu) právní otázka posouzena jinak (v případě tzv. překonané judikatury).

Žalobkyně přípustnost dovolání (ve smyslu ) vymezila jen tak, že po obsáhlém popisu své verze skutku pouze cituje znění a namítá, že oba soudy „učinily nesprávné skutkové a právní závěry a nesprávně právně věc posoudily.“ Má za to, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci ohledně „otázky plnění za jiného, otázky daru, otázky hodnocení obsahu návrhu smlouvy, vůle účastníků, otázky, kdy a jakým způsobem může oprávněná osoba nárok uplatnit“, při jejichž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, resp. tyto otázky nebyly dosud v rozhodování dovolacího soudu vyřešeny nebo jsou odvolacím soudem rozhodovány rozdílně, popř. by měly být dovolacím soudem vyřešeny jinak, než jak bylo rozhodnuto odvolacím soudem.

Údaje o tom, při řešení které konkrétní otázky hmotného či procesního práva se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu (od kterého konkrétního rozhodnutí dovolacího soudu), či která konkrétní otázka hmotného nebo procesního práva je dovolacím soudem řešena rozdílně (ve kterých konkrétních rozhodnutích dovolacího soudu), popř. která konkrétní otázka hmotného či procesního práva (již dříve rozhodnutím dovolacího soudu vyřešená) má být posouzena dovolacím soudem jinak, se z dovolání (posuzováno podle obsahu - ) nepodává. Dovolání neobsahuje ani údaj vymezující otázku hmotného či procesního práva, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena. Lze uzavřít, že argumentace žalobkyně - přes podrobný popis geneze případu a namítanou nesprávnost zjištěného skutkového stavu, na jehož základě bylo rozhodnuto o věci, a postupu soudů v řízení - není způsobilým vymezením přípustnosti dovolání ve smyslu

Jelikož dovolání proti rozsudku odvolacího soudu vykazuje vadu, kterou žalobkyně včas (po dobu trvání lhůty k dovolání) neodstranila ( ), a v dovolacím řízení nelze pro tuto vadu pokračovat, dovolací soud dovolání odmítl podle věty první (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 7. 2013, sen. zn. , ze dne 31. 10. 2013, sen. zn. , a ze dne 29. 8. 2013, sp. zn. , jež obstálo i v ústavní rovině; Ústavní soud ústavní stížnost proti němu podanou usnesením ze dne 21. 1. 2014, sp. zn. , odmítl).

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být zdůvodněn ( věta druhá ).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 20. září 2016

JUDr. Blanka Moudrá

předseda senátu