Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 3309/17

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jana Filipa a soudců Josefa Fialy a Radovana Suchánka (soudce zpravodaje) o ústavní stížnosti Růženy Kučerové, zastoupené Janem Kozákem, advokátem, sídlem Riegrova 376/12, Olomouc, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. července 2017 č. j. -308, proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě - pobočky v Olomouci ze dne 11. října 2016 č. j. -293 a proti rozsudku Okresního soudu v Olomouci ze dne 25. listopadu 2003 č. j. -92, za účasti Nejvyššího soudu, Krajského soudu v Ostravě - pobočky v Olomouci a Okresního soudu v Olomouci, jako účastníků řízení, a obchodní korporace JEDNOTA, spotřební družstvo, Olomouc "v likvidaci", sídlem Horní lán 1196/9, Olomouc, jako vedlejší účastnice řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

I.

Skutkové okolnosti případu a obsah napadených rozhodnutí

1. Ústavní stížností podle písm. d) y stěžovatelka žádá o zrušení v záhlaví uvedených soudních rozhodnutí, neboť jimi mělo dojít k porušení d a Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.

2. Okresní soud v Olomouci (dále jen "okresní soud") shora označeným rozsudkem zamítl žalobu, jíž se stěžovatelka a její matka domáhaly na vedlejší účastnici zaplacení částky 150 000 Kč (a to každé z nich) za nevydané (v žalobě specifikované) pozemky, neboť dospěl k závěru, že žalobkyně nejsou oprávněnými osobami podle , o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, a proto nejsou ani věcně aktivně legitimovanými účastnicemi daného řízení. Po smrti své matky vstoupila stěžovatelka do jejích práv, pročež se nadále v řízení domáhala zaplacení částky 300 000 Kč.

3. K odvolání stěžovatelky Krajský soud v Ostravě - pobočka v Olomouci (dále jen "krajský soud") rubrikovaným rozsudkem rozsudek okresního soudu ve věci samé potvrdil; opravným usnesením ze dne 21. 11. 2016 č. j. -298 přitom krajský soud opravil potvrzující výrok tak, že se žaloba o zaplacení částky 300 000 Kč zamítá.

4. Následně stěžovatelka podala proti rozsudku i proti opravnému usnesení krajského soudu dovolání. Řízení o něm Nejvyšší soud ústavní stížností napadeným usnesením v části směřující proti opravnému usnesení pro nedostatek funkční příslušnosti zastavil a ve zbývající části je odmítl, neboť v něm stěžovatelka nikterak nevymezila předpoklady jeho přípustnosti, a nadto neoznačila ani žádný způsobilý dovolací důvod; Nejvyšší soud tak dospěl k závěru, že dovolání v této části trpí vadami, jež znemožňují jeho věcné projednání.

II.

Argumentace stěžovatelky

5. Stěžovatelka v ústavní stížnosti, jejíž obsah netřeba na tomto místě z dále uvedených důvodů podrobněji rekapitulovat, zpochybňuje jednak věcnou správnost napadeného rozsudku krajského soudu, jednak procesní postup, jenž vydání tohoto rozsudku předcházel, a to včetně způsobu hodnocení provedených důkazů.

III.

Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem

6. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a dospěl k závěru, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněnou stěžovatelkou, jež byla účastnicí řízení, v němž byla vydána napadená rozhodnutí, a Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatelka je zastoupena v souladu s požadavky až 31 , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), a ústavní stížnost proti usnesení Nejvyššího soudu je přípustná, neboť stěžovatelka před jejím podáním vyčerpala veškeré dostupné zákonné procesní prostředky ochrany svých práv ( téhož zákona a contrario), resp. žádný takový prostředek proti napadenému rozhodnutí Nejvyššího soudu k dispozici neměla. Proti napadeným rozhodnutím krajského soudu a okresního soudu však ústavní stížnost z níže uvedených důvodů (body 11 až 13) přípustná není.

IV.

Vlastní posouzení věci

7. Stěžovatelčino dovolání bylo odmítnuto proto, že v něm stěžovatelka nevymezila předpoklady jeho přípustnosti [což je dle (dále jen " ") podstatná náležitost tohoto mimořádného opravného prostředku], a stejně tak neoznačila ani žádný způsobilý dovolací důvod. Těmto závěrům dovolacího soudu přitom stěžovatelka v ústavní stížnosti nikterak neoponuje (neboť svoji kritiku směřuje primárně vůči soudům první a druhé instance).

8. Jelikož tedy stěžovatelčino dovolání tyto obligatorní části neobsahovalo (stěžovatelka neprokázala opak), nelze na postup dovolacího soudu, jenž na tomto základě její dovolání - v části směřující proti rozsudku krajského soudu - odmítl, hledět jako na postup, který by nebyl ústavně konformní. Neobsahovalo-li totiž stěžovatelčino dovolání žádný ze čtyř možných předpokladů jeho přípustnosti, předvídaných v , v rozhodném znění, nemohl Nejvyšší soud postupovat jinak, než je odmítnout. Stejně tak nemohl dovolací soud postupovat jinak, než řízení o dovolání zastavit v části, ve kterém směřovalo výlučně proti opravnému usnesení krajského soudu.

9. Ústavní stížnost v části směřující proti usnesení Nejvyššího soudu je proto zjevně neopodstatněná.

10. Tato skutečnost má přitom nevyhnutelné procesní důsledky pro posouzení přípustnosti ústavní stížnosti v části směřující proti napadeným usnesením obvodního a městského soudu.

11. Z hlediska posouzení přípustnosti ústavní stížnosti totiž nelze přehlížet otázku, zda Nejvyšší soud odmítl dovolání z důvodů závisejících na jeho uvážení (srov. ), či nikoliv.

12. Bylo-li stěžovatelčino dovolání - řádně - odmítnuto proto, že v něm stěžovatelka nevymezila předpoklady jeho přípustnosti (ani způsobilý dovolací důvod), nebyl dán Nejvyššímu soudu prostor pro to, aby přípustnost tohoto mimořádného opravného prostředku vůbec "uvážil".

13. Je tedy namístě uzavřít, že je-li předpokladem přípustné ústavní stížnosti vyčerpání mimořádného opravného prostředku v podobě dovolání (srov. věta za středníkem ), tedy jinými slovy je-li předpokladem přípustnosti ústavní stížnosti předchozí rozhodnutí Nejvyššího soudu o bezvadném dovolání osoby podávající ústavní stížnost, je v daném kontextu třeba na stěžovatelčino dovolání hledět tak, jako by vůbec nebylo podáno (v podrobnostech viz odůvodnění usnesení ze dne 8. 3. 2016

sp. zn.

, dostupné na http://nalus.usoud.cz). V takovém případě nelze ani ústavní stížnost - v části směřující proti rozhodnutím krajského soudu a okresního soudu - považovat za přípustnou.

14. Na základě uvedeného Ústavní soud mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení ústavní stížnost v části směřující proti napadenému usnesení Nejvyššího soudu odmítl podle jako návrh zjevně neopodstatněný a ve zbývající části podle jako návrh nepřípustný.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 28. listopadu 2017

Jan Filip v.r.

předseda senátu