Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

28 Nd 592/2021

28 Nd 592/2021-181

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Petra Krause a soudců JUDr. Michaela Pažitného, Ph.D., a Mgr. Zdeňka Sajdla ve věci žalobkyně Š. M., narozené XY, bytem v XY, zastoupené JUDr. Karlem Fialou, advokátem se sídlem v Praze 4, Bohuslava ze Švamberka 1228/10, proti žalované Allianz pojišťovně, a.s., identifikační číslo osoby: 471 15 971, se sídlem v Praze 8, Ke Štvanici 656/3, o zaplacení 2 184 600 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 8 pod sp. zn. , o odvolání žalované proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 3. 8. 2021, č. j. -167, takto:

Odůvodnění:

Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 2. 10. 2020, č. j. -137, byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 960 600 Kč se specifikovaným úrokem z prodlení (výrok I.), co do částky 1 224 000 Kč s příslušenstvím byla žaloba zamítnuta (výrok II.), a bylo rozhodnuto o nákladech řízení (výrok III.), o povinnosti žalované zaplatit soudní poplatek (výrok IV.) a o nákladech státu (výrok V.).

K odvolání žalované Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 30. 6. 2021, č. j. -158, změnil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I. v části o příslušenství přiznané pohledávky tak, že žalované uložil povinnost zaplatit žalobkyni úrok z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 602 040 Kč od 1. 1. 2016 do 6. 4. 2017, z částky 324 000 Kč od 7. 4. 2017 do 1. 11. 2017, a z částky 322 200 Kč od 2. 11. 2017 do zaplacení, „jinak“ žalobu o zaplacení dalšího úroku z prodlení zamítl; k tomu rozsudek soudu prvního stupně potvrdil ve výroku o nákladech řízení (vše výrokem I. rozsudku odvolacího soudu) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (výrok II.).

Usnesením ze dne 3. 8. 2021, č. j. -167, Městský soud v Praze zamítl návrh žalované na opravu rozsudku ze dne 30. 6. 2021, č. j. -158 [s odůvodněním, že výrok rozsudku není stižen chybou v psaní či v počtech a netrpí ani jinou zjevnou nesprávností, již by bylo lze opravit postupem dle , , ve znění pozdějších předpisů; dále jen „ “].

Usnesení Městského soudu v Praze, jímž bylo rozhodnuto o návrhu na opravu rozhodnutí, napadla žalovaná „odvoláním“ (takto posouzeném nejenom co do jeho označení, ale zejména obsahu; srov. ).

Rozhodnutí odvolacího soudu (včetně usnesení týkajícího se opravy jiného rozhodnutí odvolací instance, srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. 2. 2014, sp. zn. ) není možné napadnout odvoláním (srovnej a contrario ), a procesní předpisy proto ani neupravují funkční příslušnost žádného soudu k projednání odvolání proti takovému rozhodnutí (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 1. 2010, sp. zn. , ze dne 19. 9. 2012, sp. zn. , ze dne 12. 12. 2013, sp. zn. , a ze dne 17. 12. 2019, sp. zn. ).

Nedostatek funkční příslušnosti je přitom neodstranitelným nedostatkem procesní podmínky, jenž musí vést k zastavení řízení. Zastavit řízení o odvolání pak v těchto případech náleží Nejvyššímu soudu coby vrcholnému článku soustavy obecných soudů (viz kupř. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 1. 2006, sp. zn. , ze dne 25. 5. 2006, sp. zn. , ze dne 27. 11. 2014, sp. zn. , a ze dne 20. 1. 2015, sp. zn. ).

Řízení o odvolání žalované bylo proto podle zastaveno.

Pro úplnost sluší se podotknout, že ani posouzení žalovanou podaného opravného prostředku jako dovolání (jehož náležitosti ovšem nemá) nebylo by žalované ku prospěchu, neboť usnesení vydané odvolacím soudem podle není rozhodnutím, jímž se odvolací řízení končí ve smyslu , ani nespadá do žádné z kategorií usnesení vypočtených v (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 7. 2017, sp. zn. , jež obstálo i v rámci ústavněprávního přezkumu, neboť ústavní stížnost proti němu podanou Ústavní soud odmítl usnesením ze dne 28. 11. 2017, sp. zn. , shodně viz též usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. 2. 2017, sp. zn. , a ze dne 10. 10. 2018, sp. zn. ).

O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení , , části věty před středníkem, a v situaci, kdy procesní zavinění na zastavení tohoto řízení nese žalovaná, avšak žalobkyni v něm žádné náklady nevznikly.

Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 7. 12. 2021

Mgr. Petr Kraus předseda senátu