Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

20 Cdo 1372/2017

20 Cdo 1372/2017

U S N E S E N Í

AUTOVARS, a.s.

M. V.

, zastoupenému Mgr. Ing. Jiřím Dostálem, advokátem se sídlem v Praze 1, Pařížská č. 68/9, pro 300.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Litoměřicích pod sp. zn. , o dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 21. listopadu 2016, č. j. -44, takto:

Dovolání povinného

se odmítá

.

Stručné odůvodnění ( ):

Krajský soud v Ústí nad Labem potvrdil v záhlaví označeným rozhodnutím usnesení Okresního soudu v Litoměřicích ze dne 1. srpna 2016, č. j. -26, kterým byl zamítnut návrh povinného na zastavení exekuce vedené soudním exekutorem JUDr. Filipem Exnerem, Exekutorský úřad Praha 7, pod sp. zn. 151 EX 997/15.

Usnesení odvolacího soudu napadl povinný dovoláním, jehož přípustnost dovozuje z ustanovení , když napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného a procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu týkající se zejména způsobu průběhu odvolacího řízení a odůvodnění rozhodnutí odvolacího soudu dle Dovolatel ve svém podání namítá, že při posouzení, zda je návrh na zastavení exekuce předčasný či nikoliv, měl odvolací soud především vycházet ze závěru JUDr. Miroslava Hauerlanda, soudního exekutora Exekutorského úřadu Praha 5, o tom, že tato exekuce (původně vedena pod sp. zn. 027 EX 01/06), byla zastavena z důvodu nemajetnosti dovolatele v prosinci 2010. Odvolací soud ve svém rozhodnutí vychází z domněnek soudního exekutora JUDr. Filipa Exnera, který předpokládá další úkony směřující ke zjištění a zajištění případného majetku dovolatele, byť z uvedeného vyplývá, že dovolatel žádný majetek nemá. Pakliže je exekuce vedena od roku 2006 (původně pod sp. zn. 027 EX 01/06), nelze návrh na zastavení exekuce považovat za předčasný. Přestože důkazy a tvrzení zcela naplňují smysl ustanovení , odvolací soud dospěl k nesprávnému právnímu posouzení věci tím, že se ve svém závěru od tohoto ustanovení odchýlil. Dovolatel dále s poukazem na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 10. 1. 2016, sp. zn. namítá, že je odvolací řízení postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, když se odvolací soud nevypořádal s námitkou dovolatele, že je již několik let skutečně nemajetný a finanční prostředky, které má z minimálního příjmu stačí pouze na uspokojení základních životních potřeb. Napadené rozhodnutí dle dovolatele není ve vztahu k nemajetnosti a předčasnosti podání návrhu na zastavení exekuce dostatečně odůvodněné a dovolatel jej považuje za nepřezkoumatelné. Závěrem dovolatel dodává, že má za to, že postup odvolacího soudu je v rozporu s principy právního státu, zejména s právem na spravedlivý proces. Navrhl, aby Nejvyšší soud napadené rozhodnutí změnil tak, že „exekuce zahájená na základě rozhodnutí Okresního soudu v Litoměřicích ze dne 3. 12. 2015, č. j. -19, se podle , zcela zastavuje“, případně aby napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.

Oprávněná se k dovolání vyjádřila tak, že se zcela ztotožňuje s názorem soudů obou stupňů. Stanovisko soudního exekutora z roku 2010 není pro posouzení současné majetkové situace povinného relevantní a výkon řízení navíc zatím nedospěl do fáze, kdy by z něj mohly být patrné jakékoli majetkové poměry povinného. Navrhla, aby Nejvyšší soud dovolání povinného zamítl a oprávněné přiznal náhradu nákladů řízení.

Nejvyšší soud dovolání projednal a rozhodl o něm podle , , ve znění účinném od 1. ledna 2014 (srov. čl. II bod 2 , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony) – dále jen , a dospěl k závěru, že dovolání není přípustné.

Postup obecných soudů při posouzení důvodnosti návrhu povinného na zastavení exekuce na základě ustanovení § 268 odst. 1 písm. e), tj. kdy průběh výkonu rozhodnutí ukazuje, že výtěžek, kterého jím bude dosaženo, nepostačí ani ke krytí jeho nákladů, je totiž s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu v souladu (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 5. 2016, sp. zn. a ze dne 29. 9. 2016, sp. zn. ), a není ani důvod, aby odpovídající právní otázka byla posouzena jinak (srov. ).

Nejvyšší soud ve své judikatuře opakovaně vysvětlil, že podá-li povinný řádný návrh na zastavení exekuce podle , soud se jím musí zabývat a pro tento účel si vyžádá zprávu exekutora pověřeného provedením exekuce o tom, jaký majetek povinného zjistil, jaká je jeho hodnota, jaké jsou náklady exekuce a jeho stanovisko k návrhu na zastavení exekuce. Teprve na základě takového vyjádření může soud náležitě posoudit, zda důvod k zastavení exekuce podle je či není dán; exekuci pak lze zastavit, jestliže po provedení úkonů směřujících ke zjištění majetku povinného není žádný majetek zjištěn, eventuálně jeho hodnota ke krytí nákladů exekuce nepostačuje. Rozhodne-li soud o návrhu na zastavení exekuce podle , aniž si od soudního exekutora vyžádá zprávu o majetku povinného a jeho stanovisko k návrhu, je jeho právní posouzení neúplné a tudíž i nesprávné (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 3. 2012, sp. zn. , ze dne 27. 10. 2010, sp. zn. , ze dne 26. 3. 2008, sp. zn. , či ze dne 17. 6. 2015, sp. zn. ).

Stejný závěr platí i v situaci, pokud takto vyžádaná zpráva soudního exekutora neposkytuje dostatečný ucelený přehled o majetkové situaci povinného. Jinými slovy, zpráva exekutora o majetkových poměrech povinného musí vyhovovat – z hlediska jejího obsahu – základním materiálním náležitostem, na základě kterých lze teprve, s ohledem na kautely řádného a spravedlivého řízení, vyvodit adekvátní závěr o důvodnosti zastavení prováděné exekuce. Tak je tomu zejména v případě, kdy sám exekutor soudu sdělí, že doposud nevyčerpal veškeré možné úkony vedoucí k vymožení vymáhané pohledávky, mimo jiné např. vzhledem k tomu, že povinný se nachází ve výkonu trestu odnětí svobody.

V posuzovaném případě bylo soudu poskytnuto vyjádření soudního exekutora ze dne 24. října 2016 (č. l. 37), podle kterého v této exekuční věci dosud nebylo (ani nemohlo být) vymoženo žádné peněžité plnění, neboť povinný bezprostředně po doručení výzvy dle , o exekutorech a exekuční činnosti (dále jen „ex. řádu“) podal návrh na zastavení exekuce, čímž znemožnil, aby byly splněny podmínky dle ex. řádu. I přesto, že provedená šetření majetku povinného byla prozatím neúspěšná, považuje soudní exekutor návrh povinného přinejmenším za předčasný. Majetkové poměry povinného nepovažuje v tuto chvíli za objektivně verifikované, když s ohledem na podaný návrh prozatím nepřistoupil k pokusu o provedení exekuce prodejem movitých věcí. Současně podotkl, že povinný je v plně produktivním věku a není tak zřejmé, proč jeho příjmy ze zaměstnání dosahují tak nízké výše a zda je či není objektivně v jeho silách tyto příjmy jakkoli navýšit. Stejně tak není vyloučeno, že poměry povinného se v dohledné době zlepší natolik, že bude možno vymáhanou pohledávku alespoň částečně uspokojit. S ohledem na výše uvedené lze danou zprávu považovat za vyhovující zmíněným materiálním požadavkům; ostatně soudy posoudily návrh povinného na zastavení exekuce jako předčasný proto, že soudní exekutor předpokládá další úkony směřující k zjištění a zajištění případného majetku povinného a rovněž z důvodu, že povinný podal návrh na zastavení exekuce bezprostředně po doručení výzvy dle ex. řádu; lze tak pro futuro očekávat upřesnění aktuálních i budoucích majetkových poměrů povinného. Teprve v případě, že by ani v budoucnu nebylo možné očekávat vymožení alespoň části pohledávky oprávněné, bude namístě stav nedobytnosti pohledávky promítnout do zastavení exekuce.

Na základě řečeného lze konstatovat, že obecné soudy postupovaly zcela v souladu s výše uvedenou rozhodovací praxí Nejvyššího soudu, jestliže dospěly k závěru, že důvod dle ustanovení zde (nyní) nebyl dán.

V dané věci není ani důvod k úsudku, že došlo k porušení práva na spravedlivý proces jakožto základního práva podle d, neboť obecné soudy se v rámci posouzení důvodnosti návrhu zabývaly všemi dovolatelem odkazovanými skutečnostmi, provedly odpovídající šetření a své rozhodnutí náležitě a srozumitelně odůvodnily. Dovolací soud proto nesdílí názor dovolatele, že soudy měly vycházet ze závěru JUDr. Miroslava Hauerlanda, soudního exekutora Exekutorského úřadu Praha 5, o tom, že tato exekuce (původně vedena pod sp. zn. 027 EX 01/06), byla zastavena. Rozhodnými prameny jsou především podklady o majetkových poměrech a úkonech provedených v rámci konkrétního exekučního řízení.

K vadám uvedeným v ustanovení , a b) a , jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, dovolací soud přihlédne jen, je-li dovolání přípustné ( ).

Nejvyšší soud proto dovolání odmítl podle ustanovení věty první

O náhradě nákladů dovolacího řízení se rozhoduje ve zvláštním režimu ( a násl. , o soudních exekutorech a exekuční činnosti /exekuční řád/ a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 18. dubna 2017

JUDr. Zbyněk Poledna

předseda senátu