Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

20 Cdo 778/2017

20 Cdo 778/2017

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Kůrky a soudců JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a JUDr. Zbyňka Poledny ve věci žalobce 1) B. H., K., 2) D. H., K. 3) J. H., K., všech zastoupených JUDr. Arturem Ostrým, advokátem se sídlem v Praze, Arbesovo náměstí 257/7, proti žalovanému M. G., identifikační číslo osoby 67287158, místem podnikání v Komárově, Na Horách 566, zastoupeného JUDr. Davidem Karabcem, advokátem se sídlem v Praze, Na Stráži 1306/5, o vyloučení nemovitostí z exekuce vedené soudní exekutorkou JUDr. Monikou Efmarkovou, Exekutorský úřad Praha 4, pod sp. zn. 115 EX 44/12, o dovolání proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 29. 9. 2016, č. j. -539, takto:

O d ů v o d n ě n í :

Okresní soud Plzeň – město rozsudkem ze dne 12. 8. 2015, č. j. -431, rozhodl tak

,

že parcela č. 940/2 a parcela č. 1021, jejíž součástí je budova, a parcela č. 1022, jejíž součástí je budova, zapsaných na LV č. 882 pro obec K., k. ú. K. u H., se vylučují z exekuce vedené soudní exekutorkou JUDr. Monikou Efmarkovou, Exekutorský úřad Praha 4, pod sp. zn. 115 EX 44/12, nařízené usnesením Okresního soudu Plzeň – město ze dne 1. 3. 2012, č. j. -11 (výrok I), a žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobcům na náhradě nákladů řízení 105 539 Kč (výrok II).

Krajský soud v Plzni rozsudkem ze dne 29. 9. 2016, č. j. -539, rozhodnutí soudu prvního stupně ve výroku I potvrdil a ve výroku II změnil tak, že je žalovaný povinen zaplatit žalobcům na náhradě nákladů za řízení před soudem prvního stupně 207 243,70 Kč.

Usnesení odvolacího soudu napadli ve výroku II žalobci dovoláním, jehož přípustnost zakládají na tvrzení, že „rozhodnutí ve výroku o náhradě nákladů řízení závisí na vyřešení otázky procesního práva, která má být dovolacím soudem vyřešena jinak, přičemž touto otázkou je otázka výše tarifní hodnoty pro účely výpočtu nákladů řízení o vyloučení nemovitosti z exekuce ve smyslu advokátního tarifu, jejíž určení je nezbytné pro výpočet reparovaných nákladů právního zastoupení účastníků.“ Dovolatelé se domnívají, že pro určení tarifní hodnoty dle , o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ “), je v řízení o vyloučení nemovitostí z exekuce rozhodující cena (hodnota) předmětných nemovitostí ( advokátního tarifu), nikoli částka 50 000 Kč, jež je tarifní hodnotou v případě řízení o určení, zda tu právní vztah nebo právo je, nebo o určení neplatnosti právního jednání [ advokátního tarifu]. Na podporu svých tvrzení odkazují na konkrétní rozhodnutí Nejvyššího soudu se závěrem, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení, a proto navrhují, aby je dovolací soud změnil.

K odvolání se vyjádřil žalovaný názorem, že napadený nákladový výrok je naopak s rozhodovací praxí dovolacího soudu v souladu; žalovaný vznesl „dovolací nárok“, neboť se domnívá, že rozhodnutí odvolacího soudu je nesprávné, jelikož ve vztahu k náhradě nákladů řízení mělo být, v souladu s judikaturou Ústavního soudu, aplikováno ustanovení a rozhodnuto tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Nejvyšší soud dovolání projednal a rozhodl o něm podle , , ve znění účinném od 1. 1. 2014, dále jen „ “ (srov. čl. II, bod 2 , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony).

Dovolání není přípustné.

Podle je dovolání přípustné proti rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Dovolatelé zakládají přípustnost dovolání na základě tvrzení, že by měla být otázka určení tarifní hodnoty dle advokátního tarifu „dovolacím soudem posouzena jinak,“ a v podaném dovolání rekapitulují námitky, které vznesli již v rámci odvolání, resp. polemizují se závěry, k nimž posléze dospěl odvolací soud. Takovou argumentaci považovat za způsobilé vymezení přípustnosti dovolání v režimu ustanovení zjevně nelze (k tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 8. 2013, sp. zn. , proti němuž byla podána ústavní stížnost, která byla odmítnuta usnesením Ústavního soudu ze dne 21. ledna 2014, sp. zn. ). Nicméně dovolatelé předestírají ke konfrontacitaké konkrétní judikaturu Nejvyššího soudu a nelze vyloučit (se zřetelem k ustanovení ) takové vymezení důvodu přípustnosti dovolání, jenž spočívá na tvrzení, že odvolací soud odchýlil od ustálené praxe dovolacího soudu.

Tak tomu však v dané věci není.

Nelze přisvědčit dovolatelům, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu je v části týkající se stanovení náhrady nákladů advokáta v rozporu s uneseními Nejvyššího soudu sp. zn. , a , neboť citovaná rozhodnutí byla vydána v řízení o určení vlastnického práva a na projednávanou věc proto nedopadají. V případě vyloučení nemovitosti z exekuce naopak odvolací soud postupoval v souladu s ustálenou rozhodovací praxí, dle níž se odměna advokáta za zastupování v řízení o excindační žalobě nestanoví podle ceny věci z exekuce vylučované, nýbrž že za tarifní hodnotu se považuje částka 50 000 Kč podle § 9 odst. 4 písm. b/ advokátního tarifu (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 19. 10. 2015, sp. zn. , usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. 7. 2014, sp. zn. , rozsudek ze dne 18. 7. 2012, sp. zn. , usnesení ze dne 30. 10. 2012, sp. zn. , rozsudek ze dne 22. 10. 2008, sp. zn. , či usnesení ze dne 28. 10. 2009, sp. zn. ), což je nadto v souladu s nálezem Ústavního soudu ze dne 7. 12. 2011, sp. zn. .

Jelikož dovolatelé nedoložili splnění podmínek přípustnosti dovolání, je namístě uzavřít, že dovolání není přípustné.

Nejvyšší soud proto dovolání žalobců podle ustanovení věty první odmítl.

Na dovolací návrh vznesený žalovaným nelze brát zřetel, neboť vyjádření k dovolání dovoláním ve smyslu a násl. samozřejmě není; i kdyby jeho podání bylo možno posoudit jinak, nebylo podáno ve lhůtě dle ustanovení

Dovolání žalobců bylo odmítnuto, Nejvyšší soud úspěšnému žalovanému přiznal podle , , a 2 a náklady, které mu v tomto řízení vznikly za zastoupení advokátem. Ty představuje odměna advokáta za jeden úkon (sepis vyjádření k dovolání z 1. 2. 2017) podle advokátního tarifu, ve výši 3 100 Kč [ , , , advokátního tarifu] a paušální náhrady hotových výdajů advokáta 300 Kč podle vyhlášky, zvýšené o aktuální výši DPH, tj. celkem 4 114 Kč.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 18. dubna 2017

JUDr. Vladimír Kůrka předseda senátu