Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

20 Cdo 2175/2007

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

I. Dovolání se zamítá.

II. Žalovaný je povinen do tří dnů od právní moci rozsudku zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů dovolacího řízení 4.800,- Kč k rukám advokátky.

O d ů v o d n ě n í :

Okresní soud v Karlových Varech rozsudkem ze dne 18. 10. 2006, č.j. -28, zamítl žalobu na vyloučení pohledávky z titulu smlouvy o stavebním spoření ze dne 20. 2. 2004 z exekuce nařízené usnesením téhož soudu ze dne 24. 1. 2006, č.j. -4, a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Soud prvního stupně uzavřel, že vymáhaný závazek nelze považovat za závazek ve smyslu ustanovení , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ “), neboť vznikl až v druhé polovině roku 2000 a nelze dovodit jeho souvislost s 50.000,- Kč, které dostal manžel žalobkyně (v exekučním řízení povinný) darem od svého otce a v roce 1996 je použil jako počáteční vklad do podnikání. Protože žalobkyně o podnikání svého manžela věděla a nelze předpokládat, že by udělovala souhlas s převzetím každého jednotlivého závazku z jeho podnikání, nemůže podle soudu prvního stupně obstát námitka, že závazek je nepřiměřený majetkovým poměrům manželů a že povinný jej převzal bez jejího souhlasu. Ke smlouvě o zúžení společného jmění manželů žalobkyně a povinného smlouvou ze dne 26. 1. 2001 soud s odkazem na ustanovení nepřihlédl, protože byla uzavřena až po vzniku vymáhané pohledávky.

Krajský soud v Plzni rozsudkem ze dne 10. 1. 2007, č.j. -57, rozhodnutí soudu prvního stupně změnil tak, že pohledávku žalobkyně z exekuce vyloučil a žalovanému uložil zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů. Odvolací soud – vycházeje z usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 4. 2000, sp. zn. , uveřejněného ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek 1/2001 pod č. 4 (dále též jen „R 4/2001“) – uzavřel, že pohledávka žalobkyně není způsobilým předmětem exekuce nařízené proti jejímu manželovi, neboť „majitelem účtu ( a násl. obchod. zák.)“ není povinný, ale žalobkyně. Bez ohledu na to, čí prostředky byly na účet vloženy, má jedině žalobkyně pohledávku z účtu u peněžního u, kterou lze postihnout exekucí podle až 311 ve spojení s , o soudních exekutorech a exekuční činnosti /exekuční řád/ a o změně dalších zákonů ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ “).

Rozhodnutí odvolacího soudu napadl žalovaný dovoláním, které opřel o dovolací důvody uvedené v (řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci) a (rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci). Prostřednictvím druhého z nich namítá, že postižená pohledávka není pohledávkou z běžného účtu, takže žalobkyně není majitelkou účtu ve smyslu , obchodního zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „obch. zák.“). , o stavebním spoření a státní podpoře stavebního spoření a o doplnění zákona České národní rady č. , o daních z příjmů, ve znění zákona České národní rady č. , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ “), který upravuje režim stavebního spoření, nezná pojem majitel účtu, nýbrž účastník stavebního spoření. Uspořená částka je bez ohledu na to, že smlouvu s peněžním ústavem uzavřel jen jeden z manželů, součástí společného jmění, „ať již by ji oni sami považovali za uspořené peníze ve vlastním slova smyslu nebo za pohledávku za stavební spořitelnou.“ Závěry obsažené v R 4/2001 nelze podle dovolatele použít, neboť uvedené rozhodnutí bylo vydáno podle právní úpravy účinné před novelou , která od 1. 1. 2001 ustanovením „ , věty první, procesně prolomila nemožnost uspokojení pohledávky z jiného majetku, než ve vlastnictví povinného;“ navíc se jednalo o případ vzniklý před zavedením institutu společného jmění manželů. Odvolacímu soudu dovolatel dále vytýká, že „nechal bez povšimnutí,“ že ve stejný den, kdy byla podána vylučovací žaloba, vyplatila stavební spořitelna pohledávku z účtu ve prospěch exekuce žalovaného, čímž pohledávka zanikla, a žalobkyně má proto své domnělé nároky uplatnit jinou žalobou. Vadu řízení pak dovolatel spatřuje v tom, že „rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá oporu v provedeném dokazování,“ a sice, že žalobkyně se stavební spořitelnou uzavřela smlouvu o běžném účtu. Z uvedených důvodů navrhl, aby dovolací soud rozhodnutí odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

Žalobkyně se ve vyjádření k dovolání ztotožnila s právními závěry odvolacího soudu. Připomněla, že dokud nebylo rozhodnuto o vyloučení majetku z výkonu rozhodnutí a dokud nebyla zastavena exekuce, neměla jinou možnost k ochraně svých práv než podání vylučovací žaloby.

Dovolání – přípustné podle ustanovení – není důvodné.

Z úřední povinnosti přihlíží dovolací soud k vadám vyjmenovaným v , odst. 2 písm. a), b) a odst. 3 , jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci; jinak je vázán uplatněným dovolacím důvodem včetně toho, jak jej dovolatel obsahově vymezil, a pouze v jeho intencích rozhodnutí odvolacího soudu přezkoumá ( ). Uvedené vady se z obsahu spisu nepodávají. Dovolatel, který vadu řízení spatřuje v tom, že rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá oporu v provedeném dokazování, uplatňuje touto námitkou ve skutečnosti dovolací důvod podle Tato výtka však neobstojí, jelikož z odůvodnění napadeného rozhodnutí se podává, že odvolací soud vycházel ze zjištění, že žalobkyně se stavební spořitelnou uzavřela smlouvu o stavebním spoření. Námitka nesprávné aplikace ustanovení obch. zák. je pak již kritikou právního posouzení.

Právní posouzení je ve smyslu ustanovení nesprávné, jestliže odvolací soud posoudil věc podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně určenou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.

Odvolací soud vycházel z následujícího skutkového stavu. Okresní soud v Karlových Varech usnesením ze dne 24. 1. 2006, č.j. -4, nařídil podle rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 3. 10. 2005, č.j. -132, proti manželu žalobkyně E. J. exekuci k vymožení pohledávky žalovaného (oprávněného) ve výši 311.265,- Kč s příslušenstvím, jejímž provedením pověřil Mgr. S. M., soudního exekutora. Exekutor rozhodl exekučním příkazem ze dne 11. 5. 2006, č.j. 050 EX 77/06-27, o provedení exekuce přikázáním pohledávky z účtu, který založila Č. s. s., a.s., na základě smlouvy o stavebním spoření uzavřené mezi žalobkyní a stavební spořitelnou k návrhu žalobkyně ze dne 20. 2. 2004. Na účtu byla zajištěna hotovost ve výši 23.496,80 Kč, která byla dne 7. 7. 2006 připsána na účet exekutora, jenž po jejím rozúčtování zaslal dne 18. 7. 2006 část ve výši 17.548,30 Kč na účet právního zástupce žalovaného. Žalobkyně a povinný uzavřeli dne 26. 1. 2001 formou notářského zápisu dohodu o zúžení společného jmění manželů.

Závěr odvolacího soudu, že exekuci vedenou proti povinnému nelze provést přikázáním pohledávky z účtu jeho manželky, je v souladu s ustálenou soudní praxí (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 4. 2000, sp. zn. , uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek 1/2001 pod č. 4, na něž přiléhavě odkázal odvolací soud, dále např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 14. 3. 2002, sp. zn. , uveřejněný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek 10/2002 pod č. 75, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 8. 2. 2006, sp. zn. , rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 23. 2. 2005, sp. zn. , rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 10. 11. 2004, sp. zn. , uveřejněný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek 6/2006 pod č. 50). Tento způsob exekuce postihuje – obecně – pohledávku, kterou má majitel účtu na základě smlouvy o účtu vůči peněžnímu u (musí se jednat o právní vztah, z něhož peněžnímu u vzniká povinnost zřídit účet, přijímat na něj vklady /platby/ a uskutečňovat z něho výplaty za stanovených /dohodnutých/ podmínek), spočívající v právu nakládat s peněžními prostředky vloženými (přijatými) na účet, přičemž pohledávkou z účtu se nerozumí tyto peněžní prostředky. Je proto nerozhodné, čí peněžní prostředky byly na účet přijaty, podstatná je skutečnost, kdo je majitelem účtu, neboť jedině on má pohledávku z účtu, kterou lze exekucí postihnout. Pohledávka z účtu, jehož majitelem je jeden z manželů, není součástí společného jmění; společným jměním mohou být jen peněžní prostředky z účtu již vybrané. Důvodem pro zrušení napadeného rozhodnutí není odkaz odvolacího soudu na ustanovení obch. zák., je-li nepochybné, že za majitele účtu měl osobu, které náleží podle smlouvy (zde smlouvy o stavebním spoření) vůči bance (srov. ) právo nakládat s peněžními prostředky na účtu.

Námitka, že žaloba měla být zamítnuta proto, že stavební spořitelna téhož dne, kdy byla žaloba podána, pohledávku z účtu vyplatila exekutorovi, není důvodná. Vyplatila-li stavební spořitelna částku 23.496,80 Kč, pak exekuce prováděná podle exekučního příkazu ze dne 11. 5. 2006 postihujícího pohledávku z účtu nezanikla, jelikož vymáhaná pohledávka takto nebyla zcela uspokojena a na místě byl postup podle ustanovení

Lze uzavřít, že žalovanému se správnost napadeného rozhodnutí nepodařilo argumenty snesenými v dovolání zpochybnit; Nejvyšší soud proto – vyloučiv vady řízení vyjmenované v , větě druhé, – dovolání, aniž nařídil jednání ( , věta první, ), jako nedůvodné zamítl ( , část věty před středníkem, ).

Protože dovolání bylo zamítnuto, vzniklo žalobkyni podle ustanovení , věty první, a právo na náhradu účelně vynaložených nákladů dovolacího řízení; náklady představují odměnu za zastupování advokátem 4.500,- Kč ( , , , , , , ve znění pozdějších předpisů), a paušální částku náhrady hotových výdajů za jeden úkon právní služby (vyjádření k dovolání) ve výši 300,- Kč ( , 3 ve znění pozdějších předpisů).

Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.

Nesplní-li žalovaný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může žalobkyně podat návrh na soudní výkon rozhodnutí ( ).

V Brně dne 22. října 2008

JUDr. Pavel Krbek, v. r.

předseda senátu