Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

21 Cdo 1774/99

Oprávněný navrhl, aby soud nařídil podle vykonatelného rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 7 ze dne 26. 9. 1997 ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 12. 2. 1998 k uspokojení jeho pohledávky ve výši 595 189 Kč se 17% úrokem od 1. 9. 1998 do zaplacení výkon rozhodnutí "přikázáním pohledávky oprávněného v částce 595 189 Kč z účtu povinného K. K., vedeného u K. banky, a. s., na jméno R. K. u pobočky v P. - 7". Návrh zdůvodnil tím, že na pohledávku přiznanou mu výše uvedenými rozhodnutími povinný dosud nic nezaplatil, že oprávněný vzhledem k "protipohledávce" požaduje v tomto řízení pouze vymožení částky 595 189 Kč a že povinný má účet v K. bance, a. s., pobočce v P. - 7, který je evidován na manželku povinného R. K. a na kterém jsou uloženy finanční prostředky patřící do společného jmění manželů.O b v o d n í s o u d pro Prahu 7 usnesením ze dne 8. 9. 1998 nařídil "podle pravomocného a vykonatelného rozhodnutí - rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 7 ze dne 26. 9. 1997, ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 12. 2. 1998, k uspokojení pohledávky oprávněného v částce Kč 595 189 se 17% úroky od 1. 9. 1998 do zaplacení a nákladů návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí Kč 15 828 výkon rozhodnutí odepsáním uplatněné pohledávky z účtu u peněžního u: K. banka, a. s., pobočka v P. - 7, vedeného na jméno R. K., bytem P. - 7, D. ul. (manželka povinného)"; tomuto peněžnímu u mimo jiné přikázal odepsat z účtu manželky povinného uplatněnou pohledávku s příslušenstvím. Při rozhodování o nařízení výkonu rozhodnutí soud prvního stupně vycházel z předpokladu, že "jak závazek povinného, tak i finanční prostředky" uložené na označeném účtu, patří do společného jmění povinného a jeho manželky R. K., a dovodil, že jsou splněny všechny předpoklady k nařízení výkonu rozhodnutí.K odvolání povinného M ě s t s k ý s o u d v Praze usnesením ze dne 30. 11. 1998 usnesení soudu prvního stupně změnil tak, že se návrh na výkon rozhodnutí zamítá a že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, a rozhodl, že oprávněný je povinen zaplatit povinnému na náhradě nákladů odvolacího řízení 15 828 Kč k rukám advokáta JUDr. V. K. Dospěl k závěru, že ustanovení "nedopadá na exekuci přikázáním pohledávky z účtu u peněžního u ( a násl. )", neboť tímto výkonem rozhodnutí je postihován nárok (pohledávka) na výplatu peněžní částky, který (kterou) má povinný vůči peněžnímu u, a tento nárok (pohledávka) není věcí a nemůže být předmětem vlastnického práva; nelze tedy výkon rozhodnutí vést na oprávněným označený účet jen proto, že je to účet manželky povinného. Odvolací soud dále přihlédl k tomu, že účet u K. banky, a. s., vedený na jméno R. K., vznikl tak, že manželka povinného uzavřela s K. bankou, a. s., smlouvu o běžném účtu a že podle této smlouvy svěřila bance na něm evidované peněžní prostředky. Právo nakládat s peněžními prostředky na účtu, které spočívá "v obligačním nároku R. K. na vyplacení částky evidované na účtu nebo v provedení platby dle jí podaného příkazu", nemá nic společného s tím, kdo je vlastníkem bance svěřených peněžních prostředků. Protože postavení manžela povinného je ustanovením vymezeno jen z procesního hlediska a protože se manžel povinného nestává účastníkem řízení o výkon rozhodnutí v okamžiku, kdy by bylo bez jakýchkoli pochybností prokázáno, že věc postižená výkonem rozhodnutí tvoří masu společného jmění, ale až tehdy, kdy je to mezi účastníky nesporné nebo kdy to povinný nebo jeho manžel tvrdí (a k tomu v posuzovaném případě "nedošlo"), nemůže být ani z tohoto hlediska návrh na výkon rozhodnutí důvodný.Proti tomuto usnesení odvolacího soudu podal oprávněný dovolání. Namítá, že odvolání povinného proti usnesení soudu prvního stupně, v němž namítal překážku litispendence, není "evidentně důvodné, a že k odvolání manželky povinného neměl přihlížet, neboť jednak není účastnicí řízení, jednak uvádí nepravdivé údaje o tom, že by na účtě byly prostředky dětí". Odvolací soud se měl podle názoru dovolatele "striktně držet písemných návrhů v řízení učiněných a argumentace tam obsažené". Povinný nenamítal, že by na účtě jeho manželky byly jiné prostředky, než jeho výlučné prostředky; pokud si odvolací soud chtěl v této věci opatřit důkazy, měl nařídit jednání. Odvolací soud však nesprávně, bez změny skutkového základu, učinil skutkové závěry nepodložené návrhy účastníků a nesprávně dovodil, že není možné vést výkon rozhodnutí z účtu u peněžního u, znějícího na manželku povinného, na kterém jsou uloženy finanční prostředky povinného; na účtu manželky povinného jsou tyto finanční prostředky jen proto, že se povinný domnívá, že tímto způsobem znemožní uspokojení vymáhaného nároku. Dovolatel navrhl, aby dovolací soud usnesení odvolacího soudu zrušil a aby mu věc vrátil k dalšímu řízení.Povinný navrhl, aby dovolání bylo zamítnuto. Uvedl, že finanční prostředky uložené na účtě, na který je veden výkon rozhodnutí, skutečně náleží pouze jeho manželce.N e j v y š š í s o u d jako soud dovolací ( ) po zjištění, že dovolání proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu bylo podáno ve lhůtě uvedené v ustanovení a že jde o usnesení, proti kterému je dovolání přípustné podle ustanovení , přezkoumal napadené usnesení ve smyslu ustanovení bez jednání ( a odst. 1, věta první, ) a dospěl k závěru, že dovolání není opodstatněné. Proto je zamítl. Z o d ů v o d n ě n í :Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí ( ).Výkon rozhodnutí ukládajícího zaplacení peněžité částky lze mimo jiné provést přikázáním pohledávky povinného (srov. ).Pohledávky, které má povinný za svými dlužníky, se pro účely výkonu rozhodnutí rozlišují na pohledávky z účtu u peněžního u, na jiné peněžité pohledávky a na jiná majetková práva, která jsou převoditelná, nejsou peněžitou pohledávkou a nepřísluší jen povinnému osobně (viz hlavu třetí šesté části ). Postižení pohledávky z účtu u peněžního u výkonem rozhodnutí upravují ustanovení až 311 Podle ustanovení výkon rozhodnutí přikázáním pohledávky z účtu u tuzemského peněžního u (tj. banky, pobočky zahraniční banky a spořitelního a úvěrního družstva) se provede jejím odepsáním z účtu do výše přisouzené pohledávky s příslušenstvím.Podle ustanovení k návrhu oprávněného soud rozhodne o nařízení výkonu usnesením, ve kteréma) přikáže peněžnímu u, aby po tom, co mu bude doručeno usnesení o nařízení výkonu rozhodnutí, zablokoval peněžní prostředky na účtu povinného až do výše vymáhané pohledávky a jejího příslušenství,b) přikáže peněžnímu u, aby po tom, co mu bude doručeno vyrozumění, že nařízení výkonu rozhodnutí nabylo právní moci, odepsal peněžní prostředky z účtu povinného až do výše vymáhané pohledávky a jejího příslušenství a vyplatil je oprávněnému,c) zakáže povinnému, aby po tom, co mu bude doručeno nařízení výkonu rozhodnutí, nakládal s peněžními prostředky na účtu až do výše vykonatelné pohledávky a jejího příslušenství.Předmětem výkonu rozhodnutí přikázáním pohledávky z účtu u peněžního u je - jak vyplývá z výše citovaných ustanovení a - pohledávka, kterou má povinný z účtu vůči peněžnímu u, jenž pro něj zřídil účet.S názorem dovolatele, že pro nařízení výkonu rozhodnutí přikázáním pohledávky z účtu u peněžního u je rozhodné, zda peněžní prostředky uložené na účtě patří povinnému, a že tento výkon rozhodnutí lze vést i na účet manžela povinného, jsou-li na něm uloženy peněžní prostředky povinného, dovolací soud nesouhlasí.Účet zřizuje peněžní ústav pro jeho majitele zpravidla na základě smlouvy o běžném účtu (srov. až 715 obch. zák.) nebo na základě smlouvy o vkladovém účtu (srov. až 719 obch. zák.). Uzavřením smlouvy vzniká mezi peněžním ústavem a majitelem účtu dvoustranný závazkový právní vztah, který je mimo jiné charakterizován tím, že peněžní ústav je povinen přijímat na účet peněžité vklady nebo platby uskutečněné ve prospěch majitele účtu a ze zůstatku účtu platit úroky, že majitel vkladového účtu je povinen vložit na účet peněžní prostředky a přenechat jejich využití peněžnímu u, že peněžní ústav je povinen podle písemného příkazu majitele běžného účtu nebo při splnění podmínek stanovených ve smlouvě mu vyplatit požadovanou částku nebo uskutečnit jeho jménem platby jím určeným osobám, že peněžní ústav je povinen po uplynutí sjednané doby nebo po účinnosti výpovědi vyplatit majiteli vkladového účtu uvolněné peněžní prostředky a že peněžní ústav je povinen po zániku smlouvy vyplatit majiteli účtu zůstatek účtu.Obchodní zákoník ( , obchodní zákoník, ve znění pozdějších předpisů) používá v ustanoveních a násl. termín "majitel účtu", i když účet sám o sobě nemá majetkovou hodnotu a peněžní prostředky na něm uložené jsou v majetku peněžního u. Za "majitele účtu" je třeba z pohledu ustanovení obchodního zákoníku o běžném a vkladovém účtu považovat osobu, pro kterou peněžní ústav zřídil na základě smlouvy účet.Na základě smlouvy o běžném nebo vkladovém účtu je peněžní ústav povinen přijmout na účet peněžité vklady učiněné majitelem účtu nebo platby uskutečněné v jeho prospěch bez zřetele k tomu, kdo je majitelem peněžních prostředků, které se tímto způsobem na účet ukládají. Při provádění výplat z účtu se peněžní ústav řídí pokyny (event. písemnými příkazy) majitele účtu; skutečnost, kdo byl majitelem peněžních prostředků uložených na účtě, tu opět není významná.Oprávnění (nároky) majitele účtu, spočívající - obecně vzato - v tom, aby mu nebo jím určeným osobám byly na jeho žádost nebo písemný příkaz, popřípadě při splnění sjednaných podmínek, vyplaceny peněžní prostředky z účtu nebo zůstatek účtu, představuje "pohledávku z účtu u peněžního ústavu", kterou lze postihnout výkonem rozhodnutí podle ustanovení až Nařízením výkonu rozhodnutí soud vstupuje do závazkového právního vztahu mezi majitelem účtu a peněžním ústavem; k uspokojení vymáhané peněžité pohledávky oprávněného totiž přikazuje oprávněnému, a to způsobem, uvedeným v ustanovení , až do výše vymáhané pohledávky s příslušenstvím uvedenou pohledávku majitele účtu z jeho účtu u peněžního stavu. Tímto přikázáním pohledávky z účtu majitel účtu pozbývá svoji pohledávku z účtu až do výše vymáhané pohledávky s příslušenstvím a peněžní ústav ji vyplatí oprávněnému jako osobě, která přikázáním pohledávky majitele účtu získala právo uspokojit se z peněžních prostředků uložených na jeho účtu.Vzhledem k tomu, že výkon rozhodnutí přikázáním pohledávky z účtu se týká pohledávky, kterou má majitel účtu na základě smlouvy o účtu vůči peněžnímu u, vyplývá z výše uvedeného mimo jiné to, že je zcela nerozhodné, čí byly peněžní prostředky, které byly na účet uloženy (s výhradou účelově určených prostředků - ). Podstatná z tohoto hlediska je jedině skutečnost, kdo je majitelem účtu, neboť jedině on má pohledávku z účtu u peněžního u, kterou lze postihnout výkonem rozhodnutí podle ustanovení až Uvedené platí i v případě, že peněžní prostředky patřící do společného jmění manželů byly uloženy na účet, jehož majitelem je jeden z manželů.Jsou-li nařízeným výkonem rozhodnutí postiženy věci ve společném jmění manželů, je účastníkem řízení, pokud jde o tyto věci, i manžel povinného (srov. a čl. VIII bod 2, větu třetí, ).Předmětem výkonu rozhodnutí přikázáním pohledávky z účtu u peněžního u není - jak uvedeno výše - věc (a ani jiný majetek), ale nárok majitele účtu na výplatu peněžních prostředků z účtu (pohledávka z účtu). Protože společné jmění manželů může tvořit majetek, a to jen majetek již nabytý některým z manželů nebo jimi oběma společně za trvání manželství (srov. obč. zák.), není pohledávka z účtu, jehož majitelem je jeden z manželů, součástí společného jmění; do společného jmění mohou patřit jen peněžní prostředky z účtu již vybrané (peněžním ústavem vyplacené jednomu z manželů - majiteli účtu podle jeho pokynu). Manžel povinného tedy nemůže být považován za účastníka řízení o výkon rozhodnutí přikázáním pohledávky z účtu u peněžního u (obdobně ve vztahu k nároku na mzdu, srov. rozhodnutí Krajského soudu v Brně ze dne 29. 9. 1965, sp.zn. , uveřejněné pod č. 8 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, ročník 1966). Ustanovení navíc odpovídá pouze na otázku, kdy (za jakých okolností) se manžel povinného stává účastníkem řízení, zatímco otázka, čí účet může být postižen výkonem rozhodnutí přikázáním pohledávky z účtu u peněžního u, je řešena v ustanovení Protože ustanovení řeší jen otázku účastenství manžela povinného v řízení o výkon rozhodnutí, nelze z něj dovozovat (jak to naznačuje dovolatel), že by výkon rozhodnutí přikázáním pohledávky z účtu u peněžního u mohl postihovat právo na výplatu peněžních prostředků uložených na účtu u peněžního u - pohledávku z účtu, jehož majitelem je manžel povinného.Výkon rozhodnutí může být nařízen a proveden - jak vyplývá zejména z ustanovení a - jen proti tomu, kdo je, podle k výkonu navrženého rozhodnutí, popřípadě jiné y podle zákona způsobilé k soudnímu výkonu rozhodnutí, povinnou osobou. V případě, že povinná osoba není majitelem účtu a nemá tedy ani pohledávku z účtu, jejíhož přikázání se oprávněný v návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí domáhá, není možné výkon rozhodnutí přikázáním této pohledávky z účtu nařídit a ani provést (byl-li přesto nesprávně nařízen), i kdyby peněžní prostředky, které jsou na účtě uloženy, patřily před vložením na účet povinnému, popřípadě by patřily do společného jmění povinného a jeho manžela.Nejvyšší soud z uvedených důvodů dospěl k závěru, že výkon rozhodnutí přikázáním pohledávky z účtu u peněžního u podle ustanovení a násl. může být nařízen a proveden jen u pohledávky z účtu, jehož majitelem je povinný. Jiná pohledávka z účtu není způsobilým předmětem tohoto výkonu rozhodnutí, i kdyby na účet byly vloženy peněžní prostředky povinného, případně peněžní prostředky patřící do společného jmění manželů (povinného a majitele účtu).Uvedený závěr ovšem nelze vykládat tak, že by tyto peněžní prostředky vůbec nebylo možné postihnout cestou výkonu rozhodnutí. V závislosti na tom, z jakého právního titulu byly na účet uloženy, se oprávněný může domáhat vůči majiteli účtu (jako poddlužníku) nařízení výkonu rozhodnutí přikázáním tzv. jiné peněžité pohledávky povinného ( a násl. ), popřípadě postižením tzv. jiného majetkového práva povinného ( ); předmětem výkonu rozhodnutí by tu byla pohledávka povinného nebo jeho jiné majetkové právo, na základě kterého má vůči majiteli účtu právo na prostředky vložené na účet.V posuzovaném případě se oprávněný domáhal nařízení výkonu rozhodnutí přikázáním pohledávky z účtu, jehož majitelkou je manželka povinného R. K. Protože bez ohledu na to, zda na tento účet byly vloženy peněžní prostředky výlučně patřící povinnému nebo peněžní prostředky patřící do společného jmění povinného a jeho manželky, není možné nařídit a ani provést výkon rozhodnutí přikázáním této pohledávky z účtu, dospěl odvolací soud ke správnému závěru, že návrh oprávněného musí být zamítnut.Protože usnesení odvolacího soudu je z hlediska uplatněného dovolacího důvodu správné a protože nebylo zjištěno (a ani dovolatelem tvrzeno), že by bylo postiženo vadou uvedenou v ustanovení , nebo jinou vadou, která by mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, Nejvyšší soud dovolání oprávněného podle ustanovení , části věty před středníkem, zamítl.