Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

26 Cdo 4371/2016

26 Cdo 4371/2016

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Jitky Dýškové a soudců JUDr. Miroslava Feráka a JUDr. Pavlíny Brzobohaté v právní věci žalobkyně FULL ACCOUNT INVESTMENT s.r.o., se sídlem v Opočně, Pohořská 670, IČO 04065590, zastoupené Mgr. Petrem Vaňkem, advokátem se sídlem v Ostravě, Sokolská třída 936/21, proti žalovaným 1) MUDr. L. Š., Ph.D., O. a 2) N. Š., O., zastoupeným JUDr. Josefem Jurasem, advokátem se sídlem v Ostravě – Moravské Ostravě, Jiráskovo náměstí 121/8, o zaplacení částky 112.948 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. , o dovolání žalobkyně i žalovaných proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 18. března 2016, č. j. -186, takto:I. Dovolání žalobkyně se odmítá.II. Dovolání žalovaných se odmítá.II. Žádný z účastníků nemáprávo na náhradu nákladů dovolacího řízení. O d ů v o d n ě n í :

K odvolání žalobkyně Krajský soud v Ostravě jako soud odvolací rozsudkem ze dne 18. 3. 2016, č. j. -186, změnil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I. tak, že žalovaným uložil povinnost zaplatit žalobkyni společně a nerozdílně částku 56.474 Kč (výrok I.), ve zbývající části (v níž byla žaloba o zaplacení částky 56.474 Kč včetně veškerého příslušenství zamítnuta) jej potvrdil (výrok II.); zároveň rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů (výrok III. a IV.). Odvolací soud dospěl k závěru, že žalovaní uplatnili vůči žalobkyni (její právní předchůdkyni) v dopise ze dne 6. 12. 2007 slevu na nájemném ve výši nejméně 60 % z důvodu absence dodávky tepla, přičemž tato sleva byla mimo vší pochybnost požadována až do odstranění závad. Na tomto nic nemění ani skutečnost, že žalovaní v roce 2008 nájemné platili. Odvolací soud považoval s ohledem na délku topné sezóny a způsob užívání bytu žalovanými za přiměřené a spravedlivé, aby zaplatili z dlužného nájemného za žalované období částku 50 %, tj. 56.474 Kč. Na rozdíl od soudu prvního stupně došel k závěru, že plnění pronajímatele (žalobkyně) a nájemců (žalovaných) nejsou vzájemně podmíněna, a proto nájemce nemůže přestat zcela platit nájemné (pokud v tomto rozsahu nebyla řádně uplatněna oprávněná sleva). Požadavku na zaplacení příslušenství (poplatku z prodlení) nevyhověl s ohledem na povahu vzájemných vztahů mezi účastníky a nekonformní chování žalobkyně jako pronajímatele. S ohledem na výsledek sporu, tj. že každý z účastníků byl úspěšný pouze v rozsahu jedné poloviny, odvolací soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Rozsudek odvolacího soudu napadli dovoláním žalobkyně i žalovaní, žalobkyně ve výrocích II., III. a IV., žalovaní ve výroku I. Odvolacímu soudu vytýkali (každý ze svého úhlu pohledu) nepřiměřenou výši poskytnuté slevy na nájemném a nesprávnou úvahu o rozporu výkonu uplatněného práva s dobrými mravy. Žalobkyně dále namítala, že sleva uplatněná dopisem ze dne 6. 12. 2007 se již nevztahuje na období od 1. 1. 2009 do 31. 10. 2011 (za něž je požadováno dlužné nájemné), jestliže žalovaní v roce 2008 nájemné hradili, žalovaní poukazovali na vady, jimiž zatížil odvolací soud své řízení a které měly za následek nesprávné rozhodnutí ve věci.

Dovolání žalobkyně ani žalovaných nejsou přípustná podle , , ve znění účinném do 31. 12. 2013 (srov. článek II bod 2. ) – dále jen „ “, neboť napadené rozhodnutí odvolacího soudu je v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu a nejedná se o případ, kdy mají být dovolacím soudem vyřešené právní otázky posouzeny jinak.

S ohledem na ustanovení věta za středníkem , (dále jen „o. z.“), je třeba souzenou věc posuzovat podle , , ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále jen „obč. zák.“).

Podle § 3 odst. 1 obč. zák. výkon práv a povinností vyplývajících z občanskoprávních vztahů nesmí bez právního důvodu zasahovat do práv a oprávněných zájmů jiných a nesmí být v rozporu s dobrými mravy.

Podle § 698 odst. 1 obč. zák. nájemce má právo na přiměřenou slevu z nájemného, dokud pronajímatel přes jeho upozornění neodstraní v bytě nebo v domě závadu, která podstatně nebo po delší dobu zhoršuje jejich užívání. Právo na přiměřenou slevu z nájemného má nájemce i tehdy, jestliže nebyla poskytována plnění spojená s užíváním bytu, nebo byla poskytována vadně, a jestliže se v důsledku toho užívání bytu zhoršilo.

Ustanovení § 698 odst. 1 obč. zák. přitom patří ve způsobu určení přiměřené slevy z nájemného k právním normám s relativně neurčitou (abstraktní) hypotézou, tj. k právním normám, jejichž hypotéza není stanovena přímo právním předpisem a které tak přenechávají soudu, aby podle svého uvážení v každém jednotlivém případě vymezil sám hypotézu právní normy ze širokého, předem neomezeného okruhu okolností. Dovolací soud může učinit otázku přiměřenosti výše slevy předmětem dovolacího přezkumu jen v případě zjevné nepřiměřenosti relevantních úvah soudů v nalézacím řízení (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 16. 1. 2014, sp. zn. , obdobně též např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 11. 2. 2010, sp. zn. , nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 11. 2016, sp. zn. ). Přiměřenost slevy musí vycházet ze zásady ekvivalence plnění s přihlédnutím ke konkrétním skutkovým okolnostem, je tedy třeba posoudit, do jaké míry vytýkaná vada užívání bytu zhoršuje (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 3. 2011, sp. zn. ). Zabýval-li se odvolací soud výší přiměřené slevy z nájemného podle § 698 odst. 1 obč. zák. a odůvodnil-li svůj závěr, proč považuje za přiměřenou slevu ve výši 50 % (zejména časovým omezením topné sezóny, způsobem užívání bytu žalovanými), jeho úvahy o výši slevy z nájemného nejsou zjevně nepřiměřené a odpovídají skutkovým zjištěním.

K námitce žalobkyně o zániku nároku na slevu v důsledku toho, že žalovaní po jejím uplatnění nájemné hradili, je třeba uvést, že přímo ze znění ustanovení § 698 odst. 1 obč. zák vyplývá, že právo na slevu svědčí nájemci po dobu, po kterou trvá překážka nerušeného výkonu jeho práv, a proto ani případné placení nájemného (jeho části) nemůže způsobit zánik nároku na slevu z nájemného (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 8. 12. 2009, sp. zn. ).

Rovněž ustanovení § 3 odst. 1 obč. zák. patří k právním normám s relativně neurčitou (abstraktní) hypotézou, jejíž vymezení tak závisí v každém konkrétním případě na úvaze soudu, proto i v tomto případě je dovolací přezkum založen na posouzení úvah odvolacího soudu z hlediska přiměřenosti. Ustálená judikatura vychází z toho, že rozhodnutí o tom, zda jsou splněny podmínky pro použití ustanovení § 3 odst. 1 obč. zák., je třeba učinit vždy po pečlivé úvaze, v jejímž rámci musí být zváženy všechny rozhodné okolnosti případu (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 5. 12. 2002, sp. zn. , uveřejněno pod č. 53 v časopise Soudní judikatura, roč. 2003,rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 19. 2. 2008, sp. zn. , nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 7. 4. 2009, sp. zn. ).

Jestliže odvolací soud po zvážení podstatných okolností případu zejména s přihlédnutím k povaze vad způsobených žalobkyní jako pronajímatelkou a ke vzájemným vztahům účastníků shledal, že je na místě odepřít výkon práva v rozsahu uplatněného poplatku z prodlení z přiznané dlužné částky, nelze jeho úvahu považovat za nepřiměřenou.

Konečně zbývá dodat, že vedle způsobilého dovolacího důvodu nesprávného právního posouzení věci ( a 3 ) žalovaní uplatnili rovněž nezpůsobilý dovolací důvod (námitkami, že řízení u odvolacího soudu bylo postiženo vadami, které měly za následek nesprávné rozhodnutí ve věci). Vady řízení však nejsou samostatným dovolacím důvodem a lze k nim přihlédnout pouze za splnění podmínek

Nejvyšší soud proto dovolání žalobkyně a žalovaných podle věty první odmítl.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje ( věta druhá ).

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 15. března 2017

JUDr. Jitka Dýšková

předsedkyně senátu