Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

26 Cdo 2330/2019

26 Cdo 2330/2019-822

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Pavlíny Brzobohaté a soudců JUDr. Miroslava Feráka a Mgr. Lucie Jackwerthové v právní věci žalobkyně N. P., narozené XY, bytem XY, zastoupené JUDr. Josefem Jurasem, advokátem se sídlem v Ostravě, Jiráskovo náměstí 121/8, proti žalované UNIMEX-INVEST, s. r. o., se sídlem v Ostravě, Svojsíkova 1596/2, IČO 25872117, zastoupené Mgr. Petrem Vaňkem, advokátem se sídlem v Ostravě, Sokolská třída 936/21, o 534.966 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. , o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 10. října 2018, č. j. -768, takto:

I. Dovolání se odmítá.

Odůvodnění:

Okresní soud v Ostravě (soud prvního stupně) rozsudkem ze dne 25. 11. 2016, č. j. -666, uložil žalované zaplatit žalobkyni 534.966 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 48.853 Kč od 20. 3. 2010 do 30. 8. 2010, z částky 315.760 Kč za dobu od 1. 9. 2010 do 31. 8. 2012 a z částky 534.966 Kč od 1. 9. 2012 do zaplacení a náklady řízení ve výši 324.346 Kč.

Krajský soud v Ostravě (odvolací soud) rozsudkem ze dne 10. 10. 2018, č. j. -768, rozsudek soudu prvního ohledně zaplacení částky 189.338 Kč s 7,05% úrokem z prodlení od 6. 1. 2013 do zaplacení potvrdil (dále též jen „potvrzující výrok“), ve zbývající části jej změnil tak, že žalobu zamítl, a rozhodl, že žalované se náhrada nákladů řízení před soudy obou stupňů nepřiznává.

Potvrzující výrok rozsudku odvolacího soudu napadla žalovaná dovoláním (dovolatelka sice uvádí, že napadá rozsudek v „celém rozsahu“, podle obsahu však napadá jen potvrzující výrok), které není podle , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ “), přípustné, neboť napadené rozhodnutí je v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu, od níž není důvod se odchýlit.

Projednávanou věc je třeba posuzovat – s ohledem na dobu (období let 2008 – 2012), za niž je požadována sleva na nájemném a úhradách za plnění spojená s užíváním bytu - podle předcházející právní úpravy ( , ), zejména podle , , ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále též jen „obč. zák.“).

Předně je třeba zdůraznit, že tvrdí-li dovolatelka, že žalobkyni dodávala do bytu elektřinu, a proto jí nemůže být přiznána sleva z úhrad za plnění poskytovaná s užíváním bytu (dále též jen „úhrada za služby“) ve výši 100 %, přehlíží, že brojí proti skutkovým zjištěním (hodnocení provedeného dokazování) a uplatňuje tak dovolací důvod, který nemá k dispozici (srovnej ).

Skutkovým tvrzením žalobkyně v řízení pak odpovídá i závěr odvolacího soudu, že žalobkyně se svou žalobou domáhala slevy z úhrad služeb ve výši 100 % (tomu odpovídá mj. i vyjádření jejího právního zástupce při jednání u soudu prvního stupně dne 10. 10. 2011 - čl. 139 spisu), nikoliv vrácení záloh, jak namítala žalovaná.

Přiměřenost slevy musí vycházet ze zásady ekvivalence plnění s přihlédnutím ke konkrétním skutkovým okolnostem (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 3. 2011, sp. zn. ). Ustanovení § 698 odst. 1 věty druhé a 3 obč. zák. (upravující právo nájemce na přiměřenou slevu z nájemného a z úhrady za služby, nejsou-li tyto služby poskytovány řádně a včas) patří ve způsobu určení přiměřené slevy z nájemného a z úhrady za služby k právním normám s relativně neurčitou (abstraktní) hypotézou, tj. k právním normám, jejichž hypotéza není stanovena přímo právním předpisem a které tak přenechávají soudu, aby podle svého uvážení v každém jednotlivém případě vymezil sám hypotézu právní normy ze širokého, předem neomezeného okruhu okolností. Dovolací soud může učinit otázku přiměřenosti výše slevy předmětem dovolacího přezkumu jen v případě zjevné nepřiměřenosti relevantních úvah odvolacího soudu (srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 16. 1. 2014, sp. zn. , ústavní stížnost podanou proti tomuto rozhodnutí odmítl Ústavní soud usnesením ze dne 12. 8. 2014, sp. zn. , obdobně též např. rozsudek téhož soudu ze dne 11. 2. 2010, sp. zn. nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 3. 2017, sp. zn. , na které odkazovala dovolatelka).

V projednávané věci se odvolací soud zabýval výší přiměřené slevy z nájemného a z úhrad za služby (§ 698 odst. 1 věty druhé a odst. 3 obč. zák.), posoudil do jaké míry nedodávání teplé a studené vody zhoršuje užívání bytu, a v jakém rozsahu nebyly služby poskytovány řádně a včas. Pečlivě odůvodnil svůj závěr, proč považuje slevu z nájemného ve výši 60 % za přiměřenou, a to včetně navýšení o 10 % oproti skutkově podobné věci v témže domě (dlouhodobým nedodáváním teplé a studené vody, jež má za následek podstatné zhoršení užívání bytu, a absencí jakékoliv snahy žalované situaci řešit), a z úhrad za služby ve výši 100 % (dlouhodobým neposkytováním jakýchkoliv služeb), jeho úvahy o výši slevy nejsou zjevně nepřiměřené a odpovídají skutkovým zjištěním. Umožňuje-li ustanovení § 698 odst. 1 věta druhá a odst. 3 obč. zák. ze stejného důvodu (pro neposkytování služeb) uplatnění slevy z nájemného i z úhrad za služby, nelze odvolacímu soudu důvodně vytýkat, že sleva byla přiznána duplicitně. Ani případné placení nájemného (jeho části) nemůže způsobit zánik nároku na slevu z nájemného (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 8. 12. 2009, sp. zn. ). Není důvod uvedený závěr nevztáhnout i na placení záloh za služby, navíc za situace, kdy žalovaná dlouhodobě neprovádí jejich vyúčtování.

Poukazuje-li dovolatelka na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 7. 12. 2011, sp. zn. , pomíjí, že v projednávané věci nešlo o uplatnění slevy z nájemného v důsledku závad (§ 698 odst. 1 věta první obč. zák.), ale o uplatnění slevy z nájemného pro neposkytování služeb (§ 698 odst. 1 věta druhá obč. zák.), kde - jak vyplývá z výslovného znění zákona - se předchozí upozornění pronajímatele nevyžaduje. K uplatnění slevy z nájemného tak nebylo zapotřebí předchozího upozornění na závady.

Nejvyšší soud proto dovolání žalované podle ustanovení odmítl.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje ( věta druhá ).

Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

Nesplní-li povinná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněná podat návrh na exekuci (soudní výkon rozhodnutí).

V Brně dne 18. 12. 2019

JUDr. Pavlína Brzobohatá

předsedkyně senátu