Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

26 Cdo 3975/2009

26

Cdo 3975/2009

ROZSUDEK

městské části Prahy 6,

se sídlem v Praze 6, Čs. armády 23, zastoupené JUDr. Tomášem Richtrem, advokátem se sídlem v Praze 1, Vodičkova 41/39, proti žalovaným

1. PhDr. J. Š.

,

2. V. Š.

, zastoupeným Mgr. Luisem Velázquezem, advokátem se sídlem v Praze 8, Za Poříčskou bránou 390/18, o 295.507,- Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 6 pod sp. zn. , o dovolání žalovaných proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 5. prosince 2007, č. j. -97, takto:

Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 5. prosince 2007, č. j. -97,

se zrušuje

a věc

se vrací

tomuto soudu k dalšímu řízení.

O d ů v o d n ě n í:

Obvodní soud pro Prahu 6 (soud prvního stupně) rozsudkem ze dne 3. 10. 2006, č.j. -63, zastavil řízení o zaplacení částky 295.507,- Kč, žalobu, jíž se žalobce domáhal zaplacení poplatku z prodlení z částky 295.507,- Kč, zamítl; současně rozhodl o nákladech řízení a o vrácení soudního poplatku.

Žalobou došlou soudu dne 5. 8. 2003 se žalobkyně domáhala zaplacení dlužného nájemného a úhrady za služby spojené s užíváním bytu za leden 2002 – březen 2003, včetně nedoplatku z vyúčtování služeb za rok 2001, ve výši celkem 295.507,- Kč s poplatky z prodlení. Řízení o zaplacení jistiny bylo zastaveno (zpětvzetí žaloby z důvodu zaplacení po podání žaloby). Mezi účastníky bylo nesporné, že dne 23. 12. 1998 uzavřel 1. žalovaný s žalobkyní (jako pronajímatelkou) nájemní smlouvu, jejímž předmětem byl byt č. 94 o velikosti 4+1 ve 2. podlaží domu č.p. 728 v k.ú. B. (dále jen „předmětný byt“, resp. „byt“ a „předmětný dům“, resp. „dům“), že od 15. 7. 2001 do 20. 12. 2002 probíhaly v domě rozsáhlé stavební práce, že žalovaní požádali žalobkyni o slevu z nájemného, s ohledem na dluh na nájemném jim však nebylo vyhověno. Z provedených důkazů vzal soud prvního stupně mj. za zjištěno, že v srpnu 2002 (kdy se 2. žalovaná do bytu nastěhovala) uzavřeli žalovaní manželství, že v roce 2002 měli žalovaní zaplatit celkem nájemné ve výši 257.160,- Kč, zálohy za služby ve výši 56.688,- Kč, nedoplatek za vyúčtování služeb za rok 2001 ve výši 1.142,- Kč a za leden – březen 2003 nájemné ve výši celkem 65.550,- Kč a služby ve výši 14.967,- Kč, že žalovaní neplatili nájemné a úhradu za služby spojené s užíváním bytu řádně, že v lednu 2003 zaplatili částku 100.000,- Kč, dne 11. 8. 2003 částku 214.712,- Kč a 9. 1. 2004 částku 105.720,- Kč (vše bez určení účelu platby), že částku odpovídající slevě (dle jejich výpočtů) započetli na nájemné za rok 2002, že žalobkyně ostatním nájemcům v domě slevu poskytla. Dále zjistil, že v průběhu celého roku 2002 byly podmínky pro užívání bytu zhoršeny, k jejich podstatnému zhoršení (hluk, prach, lešení, stálá přítomnost řemeslníků v bytě, možnost užívat jen část bytu) došlo v období od července 2002 do konce prosince 2002.

Na tomto skutkovém základě žalobu (v části týkající se poplatků z prodlení) zamítl. Dospěl k závěru, že neuvedli-li žalovaní účel plateb, postupovala žalobkyně správně, pokud je započetla na jejich nejstarší dluhy; takto došlo postupně k úhradě celé žalované jistiny a námitku promlčení proto nepovažoval za důvodnou. Dále uzavřel, že žalovaným vzniklo právo na slevu z nájemného. S ohledem na zjištěné zhoršení podmínek užívání bytu, délku jejich trvání a poměry žalovaných, považoval za přiměřenou slevu ve výši 100% z nájemného za dobu od července do prosince 2002 ( , , ve znění pozdějších předpisů - dále jen „obč. zák.“). Za toto období tak žalobkyni nevzniklo právo na zaplacení poplatků z prodlení. Ve zbývající části požadovaných poplatků z prodlení výkon práva žalobkyni odepřel ( obč. zák.), a to s ohledem na zjištěné zhoršené podmínky pro užívání předmětného bytu, okolnosti případu a zaplacení dlužného nájemného (včetně služeb) po podání žaloby.

K odvolání obou účastníků Městský soud v Praze jako soud odvolací rozsudkem ze dne 5. 12. 2007, č. j. -97, rozsudek soudu prvního stupně v napadené části (kapitalizované úroky z prodlení z nedoplatku za služby za rok 2001 od 1. 10. 2002 do 10. 8. 2003, ze záloh za služby za duben 2002 – březen 2003, z nájemného za leden - březen 2003, z nájemného sníženého o 15% z plochy bytu a o 100% plochy balkonu za květen – prosinec 2002) změnil tak, že zavázal zaplatit 1. žalovaného částku 72.206,- Kč a oba žalované společně a nerozdílně částku 144.267,- Kč a rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů.

V odůvodnění citovaného rozhodnutí odvolací soud uvedl, že považuje za správné všechny závěry soudu prvního stupně vyjma závěrů o výši slevy, jež náleží žalovaným, a o aplikaci § 3 odst. 1 obč. zák. Konstatoval, že žalovaným náleží sleva z nájemného ve stejné výši jako byla poskytnuta ostatním nájemcům v domě, tj. 15% z nájemného z bytové plochy a 100% z plochy balkonu, a to za dobu od července do prosince 2002, kdy podle výpovědi žalovaného probíhaly práce v jeho bytě. Následně uzavřel, že z uvedených důvodů žalobkyni nenáleží poplatky z prodlení z části nájemného představující důvodně uplatněnou slevu z nájemného (která ani nebyla předmětem odvolacího řízení) a protože žalovaní dlouhodobě a vědomě neplnili řádně a včas své základní povinnosti (placení nájemného a služeb spojených s užíváním bytu), není důvod, aby žalobkyni bylo právo na zaplacení ostatních poplatků z prodlení odepřeno podle § 3 odst. 1 obč. zák.

Proti rozhodnutí odvolacího soudu podali žalovaní dovolání, jehož přípustnost opřeli o ustanovení , , ve znění před novelou provedenou (dále též jen „ “). Uplatněné dovolací námitky podřadili pod dovolací důvody podle , b), odst. 3 Vytýkali odvolacímu soudu, že jeho závěry o vyloučení aplikace obč. zák. a o určení výše slevy z nájemného (aniž by dokazování opakoval či doplnil), jsou zcela odlišné od skutkových a právních závěrů soudu prvního stupně, jsou nepřezkoumatelné a nemají podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování. Při rozhodování o výši (existenci) slevy z nájemného musí rozhodnutí soudu vycházet ze skutečností, jenž se týkají konkrétních účastníků, a nejen ze stanoviska pronajímatele. Nesouhlasili ani se závěrem odvolacího soudu, že platba (kterou žalobkyně obdržela 11. 8. 2003) ve výši 214.712,- Kč nebyla určena k úhradě nájemného a záloh na služby spojené s užíváním bytu za leden – srpen 2003 (žalobkyně ji započetla na nejstarší dluhy), což se promítlo i do nesprávného závěru o nedůvodnosti vznesené námitky promlčení; poukazovali na okolnosti, za kterých k platbě došlo a na skutečnost, že v roce 2002 uplatnili slevu z nájemného zadržením nájemného. Namítali, že došlo-li ke sporu o základu a výši nároku na slevu z nájemného, nemohli se dostat do prodlení s plněním svých peněžitých závazků. Navrhli, aby napadené rozhodnutí odvolacího soudu bylo zrušeno a aby mu byla věc vrácena k dalšímu řízení.

Podle čl. II bodu 12 věty první , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vyhlášeným (vydaným) přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona (tj. před 1. červencem 2009) se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů. Bylo-li napadené rozhodnutí vydáno dne 5. 12. 2007, Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací dovolání projednal a o něm rozhodl podle , , ve znění před novelou provedenou (dále opět jen „ ”).

Nejvyšší soud shledal, že dovolání bylo podáno včas, subjekty k tomu oprávněnými – účastníky řízení ( ), za splnění podmínky advokátního zastoupení dovolatelů ( a 4 ), a je přípustné podle , neboť směřuje proti rozsudku, jímž odvolací soud změnil rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé.

Podle a 3 dovolací soud přezkoumá rozhodnutí odvolacího soudu v rozsahu, ve kterém byl jeho výrok napaden; přitom je vázán uplatněnými dovolacími důvody včetně toho, jak je dovolatel obsahově vymezil. Z ustanovení věty druhé vyplývá povinnost dovolacího soudu přihlédnout k vadám řízení uvedeným v , a b) a (existence uvedených vad namítána nebyla a tyto vady nevyplynuly ani z obsahu spisu), jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci ( ). Dovolací soud dospěl k závěru, že posléze uvedenou vadou je řízení v dané věci postiženo.

V projednávané věci soudy obou stupňů správně zkoumaly, zda, za jaké období a v jaké výši náleží žalovaným sleva z nájemného. Náleží-li nájemci sleva z nájemného, je totiž v rozsahu této přiměřené slevy zproštěn povinnosti platit nájemné a pronajímatel nemůže (v tomto rozsahu) vymáhat ani příslušenství pohledávky (srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu z 8. 12. 2009, sp.zn. ). Soud prvního stupně v odůvodnění svého rozhodnutí hodnotil důkazy (výpovědi žalovaných, rozhodnutí Rady Městské části Prahy 6 č. 546/03), z nichž čerpal svá skutková zjištění pro posouzení věci podle § 698 odst. 1, 2 obč. zák., a závěry, ke kterým na základě těchto zjištění dospěl – o přiznání slevy ve výši 100% za dobu od července 2002 do prosince 2002 – odůvodnil. Odvolací soud naproti tomu konstatoval, že za přiměřenou považuje slevu z nájemného (za stejné období), která byla poskytnuta žalobkyní ostatním nájemcům v domě, tj. ve výši 100% z plochy balkonu a 15% z podlahové plochy bytu, aniž svůj závěr náležitě odůvodnil, takže není možné zjistit, k jakým rozhodným skutkovým závěrům vlastně dospěl (tedy proč podle jeho názoru výše přiměřené slevy činí 100% z plochy balkonu a 15% z podlahové plochy bytu) a jejich správnost přezkoumat. Lze přisvědčit dovolací námitce, že jen odkaz na rozhodnutí pronajímatele o přiznání slevy z nájemného dalším nájemcům v domě, nemůže stačit. Zákon (§ 698 obč. zák.) výši slevy přímo neurčuje, pouze stanoví, že nájemce má právo na přiměřenou slevu. Přiměřenost slevy musí vycházet ze zásady ekvivalence plnění s přihlédnutím ke konkrétním skutkovým okolnostem.

Závěr odvolacího soudu, že žalovaní při zaplacení neurčili účel platby částky 214.712,- Kč (došlé žalobkyni dne 11. 8. 2003), vychází ze skutkových zjištění, která mají podle obsahu spisu oporu v provedeném dokazování. Dovolatelé nesouhlasí se způsobem hodnocení důkazů, z nichž odvolací soud (soud prvního stupně) čerpal svá skutková zjištění pro určení účelu uvedené platby a v konečném důsledku nabízí vlastní verzi hodnocení důkazů a v závislosti na tom také vlastní verzi toho, co měl podle jejich názoru odvolací soud z provedených důkazů zjistit. Dovolací soud – s přihlédnutím k obsahu spisu – shledal, že ohledně této otázky vzal odvolací soud v úvahu skutečnosti, které z provedených důkazů vyplynuly a neopomenul žádné rozhodné skutečnosti, které byly provedenými důkazy prokázány nebo v řízení vyšly najevo. Přitom se nedopustil ani logického pochybení v hodnocení důkazů. Jeho závěr, že v případě, kdy plnění nestačí na vyrovnání všech dluhů u téhož věřitele a kdy dlužník při plnění neurčil, který z více dluhů (popřípadě v jaké části) chce vyrovnat, lze vycházet ze zásady priority (přednostního vyrovnání některého z více dluhů, založeného například na době jejich splatnosti), je v souladu se soudní praxí (např. i rozhodnutí Nejvyššího soudu z 7. 7. 2004, sp.zn. , z 15. 6. 2005, sp.zn. , na něž poukazují dovolatelé).

Z odůvodnění napadeného rozsudku však není zřejmé, jak odvolací soud dospěl k závěru, že zaplacením částky 214.712,- Kč byla uhrazena i část nájemného v rozsahu přiměřené slevy za rok (část roku) 2002.

Protože vzhledem k uvedenému není rozhodnutí odvolacího soudu správné, dovolací soud – aniž se, z důvodu nadbytečnosti, zabýval dalšími dovolacími námitkami – ho zrušil ( část věty za středníkem ) a podle věty první vrátil věc odvolacímu soudu k dalšímu řízení.

O náhradě nákladů řízení včetně nákladů dovolacího řízení soud rozhodne v novém rozhodnutí o věci ( ).

Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.V Brně dne 24. března 2011

JUDr. Miroslav Ferák, v. r.

předseda senátu