Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

23 Cdo 5728/2016

23 Cdo 5728/2016

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Kateřiny Hornochové a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Ing. Pavla Horáka, Ph.D., ve věci žalobkyně Kofola ČeskoSlovensko a.s., se sídlem Nad Porubkou 2278/31a, Poruba, 708 00 Ostrava, Česká republika, IČ: 242 61 980,proti žalovanému Ing. P. K., zastoupenému JUDr. Pavlem Jelínkem, advokátem, se sídlem v Pardubicích, Dražkovice 181, PSČ 533 33, o zaplacení částky 6 469 818 Kč, vedené u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. , o dovolání žalovaného proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 15. března 2016, č. j. -501, takto: I. Dovolání se odmítá.II. Žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění :

K odvolání původní žalobkyně Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 15. března 2016, č. j. -501, změnil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku pod bodem I tak, že žalovaný je povinen zaplatit původní žalobkyni částku 597 119 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku, jinak tento výrok rozsudku soudu prvního stupně potvrdil. Dále rozhodl, že žalovaný je povinen na náhradě nákladů řízení zaplatit původní žalobkyni částku 247 731 Kč a na náhradě nákladů odvolacího řízení částku 69 786 Kč, dále rozhodl, že žalovaný je povinen zaplatit České republice k náhradě nákladů řízení částku 33 013 Kč.

Rozsudek odvolacího soudu ve všech jeho výrocích napadl žalovaný dovoláním. Přípustnost podaného dovolání podle ustanovení zakládá na tom, že odvolací soud se ve své rozhodovací praxi odchýlil od ustálené judikatury Nejvyššího soudu, respektive že rozhodnutí závisí na vyřešení otázky procesního práva, která v rozhodování dovolacího soudu nebyla doposud vyřešena, konkrétně se jedná o stanovení náhrady nákladů řízení podle či

Žalobkyni byla přiznána náhrada nákladů řízení podle přesto, že se svojí žalobou zaplacení částky převyšující 6 000 000 Kč byla úspěšná jen s částkou necelých 600 000 Kč. Žalovaný byl v řízení neúspěšný jen z nepatrné části (9 %). Žalovanému měla být proto náhrada nákladů řízení přiznána v plné výši, nejméně však v poměrné výši. Pokud žalobkyně uplatňuje částku zjevně nepřiměřenou, je namísto třeba aplikovat Dovolatel je toho názoru, že žalobkyně uplatnila zjevně nesmyslně nepřiměřenou až šikanózní a nesmyslnou částku svůj žalobou a na té se trval po celých 13 let vedení soudního řízení.

Dovolatel dále poukázal na to, že v řízení nebylo prokázáno, zda zaviněním žalovaného inženýra K. a jeho nekalosoutěžním jednáním skutečně vznikla žalobci škoda, a pokud vznikla, tak v jaké skutečné výši. K tomuto tvrzení dovolatel odkázal na provedené dokazování v průběhu řízení.

Dovolatel závěrem navrhl, aby Nejvyšší soud napadené rozhodnutí zrušil a dovoláním napadený rozsudek vrátil Vrchnímu osudu v Praze k dalšímu řízení.

Nejvyšší soud po přezkoumání napadeného rozhodnutí dospěl k závěru, že dovolání není přípustné, neboť rozhodnutí odvolacího soud je v souladu s rozhodovací praxí Nejvyššího soudu.

Podle ustanovení účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl.

Podle ustanovení měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo.

Podle ustanovení , i když měl účastník ve věci úspěch jen částečný, může mu soud přiznat plnou náhradu nákladů řízení, měl-li neúspěch v poměrně nepatrné části nebo záviselo-li rozhodnutí o výši plnění na znaleckém posudku nebo na úvaze soudu.

Z citované úpravy je zřejmé, že ustanovení je výjimkou z obecné zásady úspěchu ve věci uplatňované při rozhodování o náhradě nákladů řízení, na které je založeno ustanovení a 2 Použití této výjimky přichází v úvahu tehdy, závisí-li výše plnění na znaleckém posudku či na úvaze soudu. Úvahou soudu je míněn postup podle , který se uplatní tam, kde je základ nároku dán, avšak jeho výši lze zjistit jen s nepoměrnými obtížemi nebo vůbec. Závisí-li na znaleckém posudku rozhodnutí o základu nároku, nelze podle ustanovení postupovat a na místě je vždy aplikace ustanovení (srov. rozhodnutí bývalého Nejvyššího soudu ze dne 24. dubna 1975, sp. zn. , uveřejněné pod číslem 15/1977 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, a dále usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 2. 2014, sp. zn. , ze dne 18. prosince 2013, sp. zn. , usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. prosince 2015, sp. zn. , usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2. května 2016, sp. zn. ). Při aplikaci ustanovení je nutno poukázat i na nález Ústavního soudu ze dne 25. února 2009, sp. zn. , v němž dovodil, že ustanovení je nutno rozumět tak, že se uplatní v těch případech, kdy výše žalovaného plnění závisela na znaleckém posudku nebo úvaze soudu. Z odborné literatury srovnej Drápal, L., Bureš, J. a kol. I. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2009, str. 977, kde se uvádí, že stěžejní pro posouzení, zda bude o náhradě nákladů řízení rozhodováno podle ustanovení , není povaha nároku, ale to, že co do základu věci měl účastník ve věci plný úspěch a neúspěch se projevil jen ve výši plnění, a to právě a jen proto, že ji na počátku sporu přesně neznal (nemohl znát) a že z tohoto důvodu musela být stanovena pomocí znaleckého posudku.

Při řešení tohoto sporu záviselo rozhodnutí soudu o výši plnění na znaleckém posudku. V daném případě byla namístě aplikace ustanovení , jak to učinil odvolací soud.

Základem pro určení výše náhrady nákladů řízení při aplikaci ustanovení není částka požadovaná žalobou, ale až částka přisouzená, a z ní se určuje též odměna advokáta (srovnej rozhodnutí bývalého Nejvyššího soudu ČSSR ze dne 24. 6. 1969, sp. zn. , uveřejněné pod č. 28/1970 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). V usnesení ze dne 21. září 2016, sp. zn. , Nejvyšší soud výslovně konstatoval, že je spravedlivé v případě, že žalobce musí výši požadované částky sdělit na základě své úvahy, ač z povahy věci je zřejmé, že výše nároku závisí na znaleckém posouzení ( ), aby se podkladem stala částka přisouzená, nikoliv požadovaná. V tomto případě se tedy odvolací soud při svém rozhodování vyšel z ustálené praxe dovolacího soudu a jeho rozhodnutí je tak správné. (Dále viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 7. 12. 2016, sp. zn. a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 8. 12. 2016, sp. zn. ).

Ani ve zbytku není rozhodnutí odvolacího soudu dovolacímu přezkumu otevřeno, neboť dovolatel neformuluje žádnou právní otázku, která by dle zakládala přezkum ve zbytku podaného dovolání. Namítá pouze, že v řízení nebylo prokázáno, zda zaviněním žalovaného inženýra K. a jeho nekalosoutěžním jednáním skutečně vznikla žalobci škoda a pokud vznikla, tak v jaké skutečné výši. Napadá tak skutková zjištění soudů prvního a druhého stupně, nikoli jejích právní posouzení. Dovolání proto ani v tomto rozsahu přípustné není.

Nejvyšší soud proto dovolání žalovaného podle věty první odmítl.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se v souladu s věta druhá neodůvodňuje.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 22. března 2017

JUDr. Kateřina H o r n o c h o v á

předsedkyně senátu