Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

23 Cdo 1083/2021

23 Cdo 1083/2021-194

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Bohumila Dvořáka, Ph.D., a soudců JUDr. Pavla Horáka, Ph.D., a JUDr. Pavla Tůmy, Ph.D., v právní věci žalobce A. K.,narozeného XY, bytem XY, zastoupeného JUDr. Martinem Hledíkem, advokátem se sídlem v Brně, Smetanova 19, proti žalované Kooperativa pojišťovna, a.s., Vienna Insurance Group, se sídlem v Praze 8, Pobřežní 665/21,identifikační číslo osoby 47116617, o zaplacení částky 45 150 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Pardubicích pod sp. zn. , o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích ze dne 5. 1. 2021, č. j. -174, takto:

I. Dovolaní se odmítá.

Odůvodnění:

Žalobce se v řízení na žalované domáhal zaplacení částky 87 150 Kč s příslušenstvím jako pojistného plnění spočívajícího v odškodnění úrazu dle pojistné smlouvy uzavřené se žalovanou dne 28. 4. 2009, č. 7000344497. V průběhu řízení před soudem prvního stupně žalobce vzal žalobu zpět co do částky 42 000 Kč, soudy proto dále rozhodovaly o plnění ve výši 45 150 Kč s příslušenstvím.

Okresní soud v Pardubicích jako soud prvního stupně rozsudkem ze dne 16. 7. 2020, č. j. -151, ve znění opravného usnesení ze dne 19. 8. 2020, č. j. -154, uložil žalované povinnost žalobci zaplatit částku 45 150 Kč s příslušenstvím (výrok I) a částku 35 004,50 Kč jako náhradu nákladů řízení (výrok II) a vrátil žalobci část zálohy na znalečné ve výši 400 Kč (výrok III).

K odvolání žalované Krajský soud v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích jako soud odvolací napadeným rozsudkem potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I (výrok I rozsudku odvolacího soudu), ve výroku II jej změnil tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudem prvního stupně (výrok II rozsudku odvolacího soudu) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (výrok III rozsudku odvolacího soudu).

Rozsudek odvolacího soudu ve výroku II o náhradě nákladů řízení napadl žalobce dovoláním, v němž ve vztahu k přípustnosti dovolání předně konstatoval, že pro podání dovolání mu svědčí výjimka podle , , neboť v projednávané věci šlo o spotřebitelský spor. Žalobce dále namítal, že odvolací soud se odchýlil od judikatury dovolacího soudu (usnesení ze dne 22. 3. 2017, sp. zn. ) a Ústavního soudu (usnesení ze dne 15. 12. 2011, sp. zn. ) při rozhodování o nákladech řízení před soudem prvního stupně. Konkrétně brojil proti závěru soudu, že žalobce zavinil částečné zpětvzetí žaloby, a rovněž měl za to, že odvolací soud pochybil, pokud náhradu nákladů neposoudil dle . V této souvislosti žalobce navrhl, aby Nejvyšší soud změnil rozsudek odvolacího soudu tak, že rozsudek soudu prvního stupně se ve výroku II o náhradě nákladů řízení potvrzuje.

Žalovaná se k dovolání žalobce nevyjádřila.

Nejvyšší soud v dovolacím řízení postupoval a následně o dovolání rozhodl podle , ve znění účinném od 1. 2. 2019 (viz čl. IV a XII ).

Žalobce dovoláním výslovně napadá výrok II odvolacího soudu, kterým bylo rozhodnuto o náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně. Takové dovolání ovšem není podle ustanovení přípustné. Tento zákonný předpoklad přípustnosti nelze překlenout tím, že ve věci samé bylo rozhodováno o vztah ze spotřebitelské smlouvy, jak se domnívá žalobce. Již v usnesení ze dne 30. 5. 2013, sp. zn. , uveřejněném pod číslem 80/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, Nejvyšší soud uvedl, že peněžité plnění přiznané výrokem o nákladech řízení nelze označit pro účely posouzení přípustnosti dovolání za plnění ze vztahu ze spotřebitelské smlouvy, ani když je výrok o nákladech řízení akcesorickým výrokem v rozhodnutí, jež se co do rozhodnutí ve věci samé takového vztahu týkalo. Řečeno jinak – ve výroku o nákladech řízení se zvláštní povaha těchto vztahů dovolující prolomení zákonného limitu přípustnosti dovolání podle nijak neprojevuje.

Nejvyšší soud proto v souladu s dovolání žalobce odmítl.

Nákladový výrok netřeba odůvodňovat ( věta druhá ).

Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou přípustné opravné prostředky.

V Brně dne 28. 4. 2021

JUDr. Bohumil Dvořák, Ph.D.

předseda senátu