Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

25 Cdo 2478/2016

25 Cdo 2478/2016

U S N E S E N Í

L. M.

K. K.

, zastoupenému Mgr. Beatou Kaczynskou, advokátkou se sídlem v Českém Těšíně, Nádražní 38/8, za účasti Generali Pojišťovny, a. s., se sídlem v Praze 2, Bělehradská 299/132, IČO 61859869, jako vedlejší účastnice na straně žalovaného, o 2.265.033,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu ve Frýdku-Místku pod sp. zn. , o dovolání žalobce a žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 16. 12. 2015, č. j. -141, takto:

I. Dovolání žalobce

se odmítá

.

II. Dovolání žalovaného proti výroku I. rozsudku odvolacího soudu, jímž byl změněn rozsudek soudu prvního stupně ohledně platební povinnosti žalovaného ve výši 180.000,- Kč,

se odmítá

.

III. Rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 16. 12. 2015, č. j. -141, ve výrocích o povinnosti žalovaného a vedlejšího účastníka zaplatit žalobci 88.817,- Kč na náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně a 32.782,- Kč před soudem odvolacím,

se zrušují

a věc

se

v tomto rozsahu

vrací

Krajskému soudu v Ostravě k dalšímu řízení.

Odůvodnění:

Dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 16. 12. 2015, č. j. -141, není přípustné podle , neboť rozhodnutí odvolacího soudu je v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu a není důvodu, aby rozhodná právní otázka přiměřenosti mimořádného zvýšení náhrady za ztížení společenského uplatnění byla za daných skutkových okolností posouzena jinak.

Odvolací soud vyšel ze skutkového zjištění, jehož správnost nepodléhá dovolacímu přezkumu ( ), že žalobce v produktivním věku třiceti osmi let utrpěl při dopravní nehodě zaviněné žalovaným úraz, v jehož důsledku došlo k trvalým změnám v jeho zdravotním stavu, spočívajícím ve ztrátě čichu a chuti, viklavosti levého kolenního kloubu, vážné poruchy mozku po těžkém úrazu hlavy (hrozící poúrazová epilepsie) a poúrazové hypotrofii svalstva dolní končetiny. Žalobce před úrazem vedl aktivní život, zajišťoval péči o rodinný dům, domácí zvířata a zahradu, velmi se také věnoval myslivosti. Nyní je v řadě dřívějších činností omezen a vůbec nemůže vykonávat například prořezávky v lese nebo práci na žebříku. Na základě toho odvolací soud dospěl k závěru, že jde o výjimečný případ hodný mimořádného zřetele, který odůvodňuje zvýšení náhrady za ztížení společenského uplatnění podle ustanovení , o odškodnění bolesti a ztížení společenského uplatnění (dále též jen „vyhláška“), avšak nikoli o požadovaný pětinásobek, ale pouze o polovinu základního ohodnocení ve výši 3.000 bodů [navýšených znalcem o 50 % podle ustanovení vyhlášky z původních 2.000 bodů]. Změnil proto rozsudek soudu prvního stupně, kterým byla žaloba ohledně 1.800.000,- Kč s příslušenstvím zamítnuta, tak, že žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobci 180.000,- Kč v situaci, kdy vedlejší účastnice mu již vyplatila 360.000,- Kč na náhradě za ztížení společenského uplatnění v základní výši.

Dovolací soud má za to, že částku v celkové výši 540.000,- Kč, která v daném případě představuje satisfakci za trvale sníženou kvalitu života, nelze považovat za nepřiměřeně nízkou, zejména pak ve srovnání s obdobnými případy, ve kterých Nejvyšší soud již rozhodoval (srov. např. usnesení ze dne 20. 12. 2011, sp. zn. , rozsudek ze dne 29. 5. 2012, sp. zn. , rozsudek ze dne 15. 1. 2015, sp. zn. , či usnesení ze dne 2. 6. 2015, sp. zn. , publikované pod C 10758, C 11134,

C 14507 a C 14927 v Souboru civilních rozhodnutí a stanovisek NS, C. H. Beck, dále též jen „Soubor“), a s charakterem a mírou trvalých zdravotních obtíží, jakož i s výší soudy přiznaných částek. Odvolací soud navázal i na judikaturu k podmínkám mimořádného zvýšení náhrady vzhledem k šíři omezených či ztracených životních aktivit, byť nebyly vykonávány na špičkové úrovni (srov. rozsudek ze dne 8. 2. 2012, sp. zn. , Soubor C 10775). Rozsudek odvolacího soudu tak v souladu s ustálenou soudní praxí spíše symbolickým zvýšením základní náhrady vyjádřil výjimečnost situace z pohledu šíře předchozích aktivit žalobce, která byla trvalými zdravotními následky dotčena, na druhé straně zohlednil, že až na výjimečně náročné aktivity není žalobce z žádných činností plně vyřazen a jeho většinou jen dílčí omezení se nedotýkají kognitivních funkcí ani schopností sebeobsluhy. Poukazuje-li žalobce na rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. , jde o věc skutkově značně odlišnou, v níž náhradu za ztížení společenského uplatnění požadoval poškozený, jenž byl plně invalidní, trpící duševní poruchou těžkého stupně a vyžadující stálou péči. Odvolací soud se tedy neodchýlil od rozhodovací praxe dovolacího soudu o náhradách za ztížení společenského uplatnění podle právní úpravy účinné do 31. 12. 2013 (srov. , , účinný od 1. 1. 2014) a jak námitky žalobce o nepřiměřeně nízkém odškodnění, jež bylo soudně přiznáno (tvrzené nově vzniklé následky původní újmy na zdraví podle znaleckého posudku ze dne 26. 5. 2015 nebyly předmětem řízení, což sám v dovolání potvrzuje), tak ani námitky

žalovaného, že se v daném případě naopak nejedná o výjimečný případ hodný mimořádného zřetele a že nebyly naplněny předpoklady pro zvýšení náhrady za ztížení společenského uplatnění podle ustanovení vyhlášky, tak nemohou přípustnost dovolání podle založit.

Tento závěr dovolací soud činí i při vědomí kritiky bodového systému odškodnění nemajetkových újem na zdraví podle podzákonného předpisu, kterou vyslovil Ústavní soud v pracovněprávním sporu v odůvodnění nálezu ze dne 16. 2. 2016, sp. zn. . Také v nyní posuzované věci byl sice použit vyhláškový systém, ovšem způsobem, který nevyvolává přesvědčivé pochyby o jeho vhodnosti, neboť odvolací soud s jeho pomocí provedl objektivizaci obtíží poškozeného a neopomenul takto zjištěnou částku podrobit úpravě a individualizoval (či personalizoval) ji odpovídajícím způsobem s přihlédnutím ke konkrétním poměrům poškozeného, čímž dospěl k odůvodněné a proporcionální výši náhrady srovnatelné s případy podobného charakteru. Takový přístup jako ústavně konformní ostatně akceptoval Ústavní soud například i v usnesení ze dne 16. 6. 2016, sp. zn. .

Dovolání žalovaného je přípustné a důvodné, pokud jde o výrok o náhradě nákladů řízení, neboť při výpočtu jejich výše postupoval odvolací soud v dílčí otázce v rozporu s ustálenou judikaturou. Žalovaný ve svém dovolání nesprávně dovozuje, že shledal-li soud důvodným zvýšení náhrady za ztížení společenského uplatnění pouze v desetině žalované částky, je úspěch žalobce natolik malý, že vylučuje aplikaci ustanovení V tomto směru je rozhodnutí odvolacího soudu v souladu s usnesením Nejvyššího soudu ze dne 26. 2. 2014, sp. zn. (Soubor C 13654), podle nějž je úvahou soudu podmiňující výjimku ze zásady úspěchu ve věci míněn postup podle ustanovení , který se uplatní tam, kde je základ nároku dán, avšak jeho výši lze zjistit jen s nepoměrnými obtížemi nebo vůbec; stejně tak je míněna i závislost rozhodnutí na znaleckém posudku, neboť závisí-li na znaleckém posudku rozhodnutí o základu nároku, nelze podle postupovat a na místě je vždy aplikace Jestliže v dané věci nebylo pochyb o odpovědnosti žalovaného za újmu na zdraví (základ nároku), nebylo jednáno jen o základu nároku, neboť náhrada za ztížení společenského uplatnění v základní výši byla již uhrazena, pak se spor vedl pouze o zvýšení náhrady podle vyhlášky. I když odvolací soud zvýšil základní náhradu jen o polovinu částky základní náhrady, záviselo jeho rozhodnutí na úvaze soudu, takže při rozhodování o náhradě nákladů řízení bylo ustanovení důvodně aplikováno.

Odvolací soud postupoval v souladu s ustálenou judikaturou i v tom, že rozlišil jednotlivé dílčí nároky na náhradu škody na zdraví (srov. zejména rozhodnutí bývalého Nejvyššího soudu ČSSR ze dne 24. 6. 1969, sp. zn. , publikované pod č. 28/1970 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, a na něj navazující četnou judikaturu nynějšího dovolacího soudu) a velmi pečlivě odůvodnil výši přisuzované náhrady nákladů včetně částečné aplikace Přesto se dopustil jedné nepřesnosti, která se v konečném důsledku může do výše náhrady nákladů podstatně promítnout. Odchýlil se totiž od pravidla, že základem pro určení výše odměny advokáta pro účely náhrady nákladů řízení podle není částka požadovaná žalobou, nýbrž až částka přisouzená (srov. znovu shora citované rozhodnutí R 28/1970 a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 9. 2016, sp. zn. ), neboť za předmět řízení pro účely výpočtu odměny advokáta podle , advokátní tarif, vzal částku 1.800.000,- Kč v odvolacím řízení a u některých úkonů v řízení před soudem prvního stupně.

Z tohoto důvodu shledal Nejvyšší soud rozsudek odvolacího soudu z hlediska uplatněného dovolacího důvodu nesprávným, proto jej ve výrocích o náhradě nákladů řízení ve vztahu mezi žalobcem, žalovaným a vedlejším účastníkem před soudy obou stupňů zrušil ( ) a věc vrátil v tomto rozsahu odvolacímu soudu k dalšímu řízení ( věta první ). Právní názor vyslovený v tomto usnesení je závazný; odvolací soud rozhodne nejen o náhradě nákladů původního řízení, ale i o nákladech řízení dovolacího ( část první věty za středníkem a věta druhá ).

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 8. prosince 2016

JUDr. Petr Vojtek

předseda senátu