Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

25 Cdo 1431/2015

25 Cdo 1431/2015

U S N E S E N Í

M. Š.

Triglav pojišťovně, a.s.,

IČO 25073958, se sídlem Brno, Novobranská 544/1, o náhradu škody na zdraví, vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. , o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 29. 10. 2014, č.j. -173, takto:

I. Dovolání

se odmítá

.

II. Žádný z účastníků

nemá právo

na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Odůvodnění:

Žalobkyně se po žalované domáhala náhrady škody na zdraví – ztížení společenského uplatnění ve výši 405.000,- Kč, a to částky 105.000,- Kč jako navýšení základního ohodnocení (jež bylo ohodnoceno na 2.500 bodů = 300.000,- Kč) o 40 % podle (dále jen „ “) a částky 300.000,- Kč jako zvýšení základního ohodnocení o 100 % z důvodů hodných mimořádného zřetele podle vyhlášky.

Městský soud v Brně rozsudkem ze dne 12. 12. 2013, č.j. -149, žalobě v plném rozsahu vyhověl a uložil žalované povinnost nahradit náklady řízení žalobkyni a státu.

K odvolání žalované Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 29. 10. 2014, č.j. -173, potvrdil rozsudek soudu prvního stupně co do částky 105.000,- Kč, co do částky 300.000,- Kč rozsudek změnil tak, že se žaloba zamítá, a žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů. Uzavřel, že nejsou dány podmínky pro mimořádné zvýšení odškodnění, neboť žalobkyní tvrzené a soudem zjištěné nepříznivé následky poškození zdraví jsou plně pokryty již základním odškodněním ztížení společenského uplatnění. Poskytnuté odškodnění je srovnatelné i s obdobnými případy. Žalobkyni tedy za ztížení společenského uplatnění náleží odškodnění ve výši 405.000,- Kč, představující základní bodového ohodnocení 300.000,- Kč, jež bylo uhrazeno dobrovolně již před podáním žaloby, zvýšené o 40 % podle § 6 odst. 1 písm. c) vyhlášky.

Žalobkyně napadla rozsudek odvolacího soudu dovoláním, a to jednak v jeho zamítavé části, jednak ve výroku o nákladech řízení. Přípustnost dovolání dovozuje ze skutečnosti, že se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu. Namítá, že se jedná o případ hodný mimořádného zřetele, neboť u ní došlo ke ztrátě čichu, chuti a částečné ztrátě sluchu, tedy k omezení funkčnosti jednoho z orgánů jako celku. Již tato skutečnost sama o sobě dle jejího názoru odůvodňuje mimořádné zvýšení (v tomto odkazuje zejména na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. ). Při rozhodování o nákladech řízení měl pak odvolací soud aplikovat ustanovení

Dovolání není podle , ve znění účinném od 1. 1. 2013 do 31. 12. 2013 (dále jen „ “), přípustné, neboť odvolací soud posoudil věc v souladu s dosavadní judikaturou a zohlednil všechny okolnosti případu, jež vedly k přiznání odškodnění za ztížení společenského uplatnění, které nelze považovat v daném případě za nepřiměřeně nízké.

Odškodnění za ztížení společenského uplatnění lze přiměřeně zvýšit podle § 7 odst. 3 vyhlášky jen ve zvlášť výjimečných případech hodných mimořádného zřetele, neboť již odškodnění v základní výměře určené na základě celkového bodového ohodnocení stanoveného lékařem představuje samo o sobě náhradu za následky škody na zdraví, které jsou trvalého rázu a mají prokazatelně nepříznivý vliv na uplatnění poškozeného v životě a ve společnosti (srov.

stanovisko občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 12. 1. 2011, , uveřejněné pod č. 50/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

Ustanovení § 7 odst. 3 vyhlášky, které umožňuje mimořádné zvýšení náhrady za ztížení společenského uplatnění, patří k právním normám s relativně neurčitou (abstraktní) hypotézou, tj. k právním normám, jejichž hypotéza není konkrétně stanovena přímo právním předpisem, ale závisí na úvaze soudu. Uvedené ustanovení tak přenechává soudu, aby v každém jednotlivém případě sám vymezil hypotézu právní normy ze širokého, předem neomezeného okruhu okolností, a aby sám podle svého uvážení posoudil, zda se jedná o „zvlášť výjimečný případ hodný mimořádného zřetele“, a – v případě kladného závěru – jaké zvýšení náhrady je v konkrétní posuzované věci „přiměřené“. V takových případech, ve kterých právní předpis poskytuje soudu možnost uvážení, může dovolací soud zpochybnit úvahu odvolacího soudu, jen je-li zjevně nepřiměřená (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 9. 2009, sp. zn. , nebo ze dne 23. 9. 2010, sp. zn. ).

Odvolací soud vyšel ze skutkového zjištění, že v důsledku dopravní nehody utrpěla žalobkyně ve věku 67 let újmu na zdraví s trvalými následky v podobě ztráty chuti, čichu, středně těžké nedoslýchavosti, organického mozkového psychosyndromu, tinitu (hučení v uších) a trvalé závrativosti. Uvedené následky jsou však omezeními, která byla odškodněna již základním bodovým ohodnocením podle § 3 vyhlášky. Naopak nic nevypovídají o důvodech zvýšení podle § 7 odst. 3 vyhlášky. Stejně tak předúrazové aktivity žalobkyně nijak nevybočují z rámce obvyklosti (rekreační, byť aktivní lyžování, jízda na kole, návštěvy koncertů, práce na zahrádce). U žalobkyně proto důvody hodné mimořádného zřetele nejsou dány. Celková výše odškodnění je pak srovnatelná s jinými obdobnými případy (odvolací soud přiléhavě odkázal zejména na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. , sp. zn. a ).

Jestliže odvolací soud po zhodnocení individuálních okolností skutkově jedinečného případu dospěl k závěru, že se v případě žalobkyně nejedná o výjimečný případ hodný mimořádného zřetele, nelze jeho úvahu považovat za nepodloženou, nesprávnou, a tedy ani zjevně nepřiměřenou. Odškodnění za ztížení společenského uplatnění v částce 405.000,- Kč je, i při srovnání s jinými obdobnými případy, plně v souladu s principem proporcionality. Odkaz žalobkyně na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 26. 11. 2009, sp. zn. , pak není přiléhavý, a to jak po stránce skutkové, tak po stránce právní. V citovaném případě utrpěl poškozený úraz ve věku 19 let s následky centrální kvadruparézy, vyřazení ze všech oblastí života a odkázání na stálou péči a pomoc jiné osoby. Závěr, že případem hodným mimořádného zřetele podle § 7 odst. 3 vyhlášky je např. nevratné a trvalé poškození zdraví, v důsledku něhož došlo k omezení funkčnosti jednoho z nejvýznamnějších orgánů v lidském těle jako celku, nelze aplikovat na právě projednávaný případ. Nelze totiž, jak činí žalobkyně, považovat ztrátu chuti a čichu za omezení funkčnosti jednoho z nejvýznamnějších (ve smyslu životně důležitých) orgánů v lidském těle (v citovaném případě se jednalo o vážné poškození mozku, v případě řešeném Ústavním soudem pod sp. zn. pak o ztrátu zdravé ledviny v důsledku nezodpovědného a neprofesionálního postupu operatéra).

Pochybení odvolacího soudu nelze spatřovat ani v rozhodnutí o nákladech řízení na základě zásady úspěchu ve věci. Závěr odvolacího soudu o tom, zda jsou splněny podmínky uvedené v vyhlášky, totiž nespočívá na znaleckém posudku, ani není úvahou soudu ve smyslu , která by odůvodňovala postup podle (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 2. 2014, sp. zn. ).

Nejvyšší soud proto dovolání podle věty první odmítl.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje ( věta druhá ).

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 2. června 2015

JUDr. Robert Waltr

předseda senátu