Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

20 Cdo 5899/2016

U S N E S E N Í

EOS KSI Česká republika, s. r. o.

L. R.

, zastoupenému JUDr. Alanem Korbelem, advokátem se sídlem v Praze 1, Vodičkova 736/17, pro 72 861,17 Kč s příslušenstvím, vedené u JUDr. Ingrid Švecové, soudní exekutorky Exekutorského úřadu Praha 3, pod sp. zn. 091 EX 01192/15, o dovolání povinného proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 29. března 2016, č. j. -33, takto:

Dovolání povinného se odmítá.

S t r u č n é o d ů v o d n ě n í ( ):

Nejvyšší soud České republiky dovolání povinného proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 29. 3. 2016, č. j. -33, kterým odvolací soud změnil usnesení Obvodního soudu pro Prahu 7 ze dne 5. 1. 2016, č. j. -23 (jímž byla k návrhu povinného exekuce zcela zastavena) tak, že návrh povinného na zastavení exekuce se zamítá, podle ustanovení věty první , , ve znění účinném od 1. ledna 2014 (srov. Čl. II bod 2 , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony) – dále jen „“, odmítl, neboť dovolání nesplňuje obligatorní náležitosti dovolání uvedené v ustanovení , když především neobsahuje údaj o tom, v čem přesně dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, a není ani dostatečně specifikován dovolací důvod.

Podle ustanovení není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Podle ustanovení dovolání lze podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Podle ustanovení v dovolání musí být vedle obecných náležitostí () uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání ( až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh).

Dovolatel uvedl, že dovolání je přípustné, "neboť směřuje proti pravomocnému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí a současně dovoláním napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva". Takto vymezený předpoklad přípustnosti je však nedostatečně konkrétní, protože jasně neoznačuje ani jeden ze možných předpokladů přípustnosti uvedených v ustanovení Z dovolání není ani zřejmé, v čem má spočívat nesprávné právní posouzení věci ze strany odvolacího soudu (která konkrétní právní otázka byla odvolacím soudem nesprávně vyřešena). Dovolatel totiž sdělil, že pokládá za nesprávný právní názor odvolacího soudu o tom, že podnět k zastavení exekuce s odkazem na ustanovení (průběh exekuce ukazuje, že výtěžek, kterého jím bude dosaženo, nepostačí ani ke krytí nákladů exekuce), může podat jen exekutor a nikoliv povinný a že je na exekutorovi, aby stav nedobytnosti pohledávky promítl do svého oprávnění exekuci zastavit nebo aby podal podnět k zastavení exekuce. Takto vymezený dovolací důvod však neodpovídá obsahu dovoláním napadeného rozhodnutí (viz níže), a proto je třeba uzavřít, že ani dovolací důvod není vymezen způsobem uvedeným v ust. a odst. 3 .

Je sice pravdou, že odvolací soud v souladu s rozhodovací praxí dovolacího soudu (například s usnesením Nejvyššího soudu ze dne 31. 5. 2012, sp. zn. , nebo s usnesením Nejvyššího soudu ze dne 11. 2. 2009, sp. zn. ) zdůraznil, že "

podnět

k zastavení exekuce při splnění podmínek podle ustanovení nepodává povinný, ale soudní exekutor". Na základě tohoto právního závěru však odvolací soud nedovodil (jak tvrdí povinný), že by povinný nebyl aktivně legitimován k podání

návrhu

na zastavení exekuce s odkazem na ustanovení Naopak v souladu s rozhodovací praxí dovolacího soudu (například s usneseními Nejvyššího soudu ze dne 27. 10. 2010, sp. zn. , ze dne 19. 10. 2011, sp. zn. , nebo ze dne 28. 9. 2016, sp. zn. ) odvolací soud uzavřel, že před věcným rozhodnutím o

návrhu

povinného na zastavení exekuce podle ustanovení si soud od exekutora vyžádá stanovisko a zprávu o tom, jaký majetek povinného zjistil, případně jaká je jeho hodnota, a jaké jsou náklady exekuce; na podkladě takto nebo i jinak zjištěných skutečností pak odvolací soud v souladu s výše uvedenou judikaturou dovolacího soudu posoudil důvodnost návrhu povinného. Jestliže odvolací soud po zajištění výše uvedených podkladů na rozdíl od soudu prvního stupně dovodil, že zastavení exekuce podle ustanovení je předčasné (protože exekuce byla zahájena teprve v lednu 2015 a že na straně povinného může po propuštění z výkonu trestu v lednu 2017 dojít k podstatné změně situace, když sám povinný uvádí, že exekuce má být zrušena jen dočasně), je jeho závěr v souladu s dosavadní rozhodovací praxí Nejvyššího soudu, protože je třeba vyčkat, zda povinný bude mít objektivní možnost získat pravidelný zdroj příjmů ze zaměstnání nebo z jiné pravidelné výdělečné činnosti, takže bude možné náklady exekuce z těchto případných příjmů (například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 5. 2011, sp. zn. ).

O náhradě nákladů dovolacího řízení se rozhoduje ve zvláštním režimu ( a násl. , o soudních exekutorech a exekuční činnosti /exekuční řád/ a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 27. ledna 2017

JUDr. Miroslava Jirmanová, Ph.D.

předsedkyně senátu