Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

20 Cdo 3568/2022

-170

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Aleše Zezuly a soudců JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a JUDr. Zbyňka Poledny v exekuční věci oprávněné Intrum Czech, s. r. o., se sídlem v Praze 9, Prosek, Prosecká 851/64, identifikační číslo osoby 27221971, zastoupené Mgr. Robertem Lukešem, advokátem se sídlem v Praze 4, 7. května 1109/26, proti povinné H. B., narozené XY, bytem v XY, zastoupené Mgr. Filipem Hořínkem, advokátem se sídlem v Ostravě, Nádražní 879/27, pro 89 358,72 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. , o dovolání povinné proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 29. dubna 2021, č. j. -91, t a k t o:

O d ů v o d n ě n í:

1. Ve shora označené věci Krajský soud v Ostravě (dále „odvolací soud“) usnesením ze dne 29. 4. 2021, č. j. -91, k odvolání povinné potvrdil usnesení Okresního soudu v Ostravě (dále „soud prvního stupně“) ze dne 17. 2. 2020, č. j. -23, ve výroku, jímž soud prvního stupně zamítl návrh povinné na zastavení exekuce.

2. Vyšel ze zjištění, že exekuce je od 12. 12. 2017 vedena pověřeným soudním exekutorem JUDr. Dalimilem Mikou, LL.M., Exekutorský úřad Klatovy, podle rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 29. 7. 2014, č. j. -9, pro pohledávku oprávněné společnosti (do 30. 1. 2018 vedené ve veřejném rejstříku pod názvem Intrum Justitia Czech, s. r. o.) ve výši 89 358,72 Kč s příslušenstvím. Povinná vykonávala od 12. 4. 2018 trest odnětí svobody se stanoveným koncem dne 6. 8. 2022, nebyla zde pracovně zařazena a jejím jediným příjmem je invalidní důchod v nepostižitelné výši. Z posudku o invaliditě ze dne 6. 5. 2019 plyne, že povinná je schopna vykonávat soustavnou výdělečnou činnost s podstatně nižšími nároky na tělesné a duševní schopnosti (její pracovní schopnost je snížena o 35%). Důvod pro zastavení exekuce podle , , ve znění pozdějších předpisů (dále „“), k němuž návrh povinné směřuje, zatím není naplněn, neboť pro závěr o nedostatku postižitelného majetku povinné osoby je zapotřebí komplexní prošetření jejích poměrů, k čemuž je „příslušným“ pověřený soudní exekutor. V posuzované věci nebylo doposud provedeno šetření „za účelem zjištění existence postižitelných movitých věcí povinné“, která není po skončení výkonu trestu odnětí svobody „zcela vyloučena z možnosti pracovat“ a navýšit svůj příjem natolik, aby z něj bylo možné činit srážky. Návrh povinné na zastavení exekuce je proto „předčasný“.

3. Proti usnesení odvolacího soudu podala povinná dovolání, jehož přípustnost vymezila tak, že „rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení právní otázky, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu“. Z relevantní judikatury Nejvyššího soudu totiž vyplývá, že by exekuce neměla být vedena do nekonečna, jestliže aktuální majetková situace povinného neumožňuje pokrýt ani náklady exekuce a jestliže neexistuje ani reálná perspektiva, že povinný v dosažitelné budoucnosti nabude majetku, z něhož by bylo možné náklady exekuce a alespoň zčásti i plnění, které je vymáháno, uspokojit (s odkazem dovolatelky na důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 8. dubna 2015, sp. zn. , a ze dne 2. května 2018, sp. zn. ).

4. Dovolatelka zdůraznila, že po propuštění z výkonu trestu odnětí svobody bude bydlet u dcery a vyplácený invalidní důchod postačí sotva na pokrytí nákladů spojených s podílem na chodu domácnosti, s úhradou základního ošacení, hygienických potřeb a stravy. S ohledem na věk, zdravotní stav (invaliditu) a záznam v trestním rejstříku je nepravděpodobné, že by si našla zaměstnání s příjmem ve výši umožňující provádění srážek. I v případě zajištění pracovního příjmu lze předpokládat, že srážky z tohoto příjmu by nestačily ani na pokrytí nákladů exekuce. Z uvedených důvodů navrhla, aby Nejvyšší soud při zrušení usnesení soudu prvního stupně napadené usnesení změnil a sám exekuci zastavil, případně aby usnesení odvolacího soudu a rovněž soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

5. Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (viz ) rozhodl o dovolání povinné podle ve znění účinném od 30. 9. 2017 (srov. čl. II bod 2 , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, , o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony), dále opět „“, a po zjištění, že dovolání proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu bylo včas podáno k tomu legitimovanou účastnicí exekučního řízení ( , o soudních exekutorech a exekuční činnosti /exekuční řád/ a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů - dále „ex. řád“), dospěl bez jednání ( věta první ) k závěru, že dovolání je v otázce zjišťování a hodnocení předpokladů pro zastavení exekuce podle přípustné, neboť se odvolací soud při řešení této otázky odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu ( ); zároveň je dovolání opodstatněné.

6. Ustanovení je právní normou s relativně neurčitým obsahem, jež exekučnímu soudu poskytuje zdánlivě vysokou míru uvážení, zda zastaví exekuci pro zjevnou bezúčelnost způsobenou nemajetností povinného. Při posouzení, zda aplikace právní normy s relativně neurčitým obsahem byla soudem provedena správně, Nejvyšší soud zvažuje, zda úvaha (odvolacího) soudu je zjevně nepřiměřená (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. listopadu 2016, sp. zn. , nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. července 2021, sp. zn. ).

7. Nejvyšší soud ve své rozhodovací praxi dlouhodobě upozorňuje na zdrženlivost při aplikaci ustanovení , neboť okolnosti, pro které má být exekuce z tohoto důvodu zastavena, musí působit intenzivně a v podstatné míře; přirozeným smyslem exekuce totiž je, aby byla provedena, nikoli zastavena. Tomu odpovídá i míra ochrany, jež je v exekuci poskytována povinnému a která je zásadně limitována tím, že povinný dobrovolně nesplnil autoritativním výrokem uloženou povinnost (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. října 2014, sp. zn. , a ze dne 27. března 2018, sp. zn. ). To samozřejmě neznamená, že by exekuce měla být vedena do nekonečna, jestliže aktuální majetková situace povinného neumožňuje pokrýt ani náklady exekuce, a neexistuje-li ani reálná perspektiva, že povinný v dosažitelné budoucnosti nabude majetku, z něhož by bylo možné náklady exekuce a alespoň zčásti i plnění, které je vymáháno, uspokojit (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 8. dubna 2015, sp. zn. ). Platí zároveň, že okolnost po delší dobu bezúspěšně vedené exekuce není sama o sobě důvodem pro zastavení exekuce podle , lze-li v budoucnosti očekávat změnu v majetkových poměrech dovolatele, samozřejmě za předpokladu, že tato změna je reálně očekávatelná v dostupné době, a nikoliv jen hypotetická (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. září 2016, sp. zn. ). Exekuční řízení totiž může probíhat tak dlouho, dokud je naplňován jeho účel, neboli dokud existuje reálná šance, že pohledávka oprávněného bude alespoň zčásti či úplně vymožena (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. října 2012, sp. zn. ).

8. Judikatura dovolacího soudu je však rovněž ustálena v závěru, podle něhož si soud před věcným rozhodnutím o návrhu povinného na zastavení exekuce podle ustanovení vyžádá od exekutora stanovisko a zprávu o tom, jaký majetek povinného zjistil, případně jaká je jeho hodnota, a jaké jsou náklady exekuce; současně je třeba vyčkat, zda povinný bude mít objektivní možnost získat pravidelný zdroj příjmů ze zaměstnání nebo z jiné pravidelné výdělečné činnosti, takže bude možné náklady exekuce z těchto případných příjmů uhradit (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. května 2011, sp. zn. , či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. ledna 2017, sp. zn. ). Za dostatečný následně nelze bez dalšího považovat ani výsledek lustrace exekutora či jím podanou zprávu; je totiž věcí exekučního soudu, aby na základě vlastního šetření prověřil, zda případné další dotazy a lustrace ze strany exekutora mohou v dohledné budoucnosti vést ke zjištění dalšího postižitelného majetku povinného. Stejně tak musí exekuční soud na základě vlastních zjištění posoudit, jaké jsou další perspektivy vedení exekuce (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. března 2018, sp. zn. , či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 7. září 2020, sp. zn. ).

9. Z uvedeného plyne, že v posuzované věci odvolací soud nemůže při zkoumání tvrzené nemajetnosti povinné ve smyslu argumentovat předčasností návrhu na zastavení exekuce z důvodu neexistující (dosud nepodané) zprávy soudního exekutora ohledně majetku povinné, je-li primárně povinností exekučního soudu takovou zprávu nejprve od soudního exekutora vyžádat (zajistit) a následně i prověřit na podkladě vlastních zjištění. Bez uvedeného postupu se totiž nelze dobrat konkrétních perspektiv dalšího vedení exekuce, v důsledku čehož se napadené usnesení odvolacího soudu (a jemu předcházející usnesení soudu prvního stupně) dostalo do rozporu s ustálenou judikaturou dovolacího soudu.

10. Za vylíčené situace Nejvyšší soud, nemaje podmínky pro zastavení dovolacího řízení, pro odmítnutí dovolání, pro zamítnutí dovolání nebo pro změnu rozhodnutí odvolacího soudu, napadené usnesení odvolacího soudu (a jím potvrzené usnesení soudu prvního stupně, pro něž platí stejný kasační závěr) zrušuje a věc vrací soudu prvního stupně k dalšímu řízení ( a 2 ), v němž bude soud vysloveným právním názorem dovolacího soudu vázán ( část věty první za středníkem ), tj. především si od soudního exekutora vyžádá aktuální zprávu o majetkových poměrech povinné, zjistí, zda povinná po skončení výkonu trestu začala pracovat, případně jaké jsou její pracovní a výdělečné možnosti, a následně vyhodnotí, zda a jaké se nabízí výhledy exekuce do budoucna (zda lze alespoň částečně a v přiměřené době dosáhnout uspokojení vymáhané pohledávky, nikoli pouze pokrytí nákladů exekuce).

11. O náhradě nákladů řízení včetně nákladů dovolacího řízení soud (exekutor) rozhodne v novém rozhodnutí o věci ( věta druhá ), případně o těchto nákladech bude rozhodováno ve zvláštním režimu (viz a násl. ex. řádu).

Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 11. 1. 2023

JUDr. Aleš Zezula předseda senátu