Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

25 Cdo 3349/2016

25 Cdo 3349/2016

U S N E S E N Í

SKYGOLD a.s.

E.ON Distribuce, a.s.

, IČO 28085400, se sídlem České Budějovice, F. A. Gerstnera 2151/6, zastoupené Mgr. Pavlem Vincíkem, advokátem se sídlem Praha 1, Ovocný trh 1096/8, o 1.186.000.000 Kč s příslušenstvím, vedené u Krajského soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. , o dovolání žalobkyně proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 19. 1. 2016, č. j. -1222, takto:

I. Dovolání

se odmítá

.

II. Žalobkyně

je povinna

zaplatit žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení 627.990 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám zástupce žalované advokáta Mgr. Pavla Vincíka.

Odůvodnění:

Žalobkyně se po žalované domáhala zaplacení 1.186.000.000 Kč s příslušenstvím z titulu náhrady škody jakožto ušlého zisku ze zmařené investice do fotovoltaické elektrárny (dále jen „FVE“). Škoda měla vzniknout protiprávním jednáním žalované, která nerespektovala , c) , energetického zákona, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ “), postupovala vůči žalobkyni diskriminačně, oddalovala uzavření smlouvy o připojení, nedodržela svoje závazné stanovisko a nestanovila odpovídající lhůtu pro připojení zařízení žalobkyně do distribuční soustavy, čímž se projekt žalobkyně stal v daném čase ekonomicky nerealizovatelným. V mezidobí totiž došlo ke změně zákonných podmínek pro výkup elektrické energie vyrobené z obnovitelných zdrojů podle a k vydání cenového rozhodnutí Energetického regulačního úřadu č. 2/2010 ze dne 8. 11. 2010, kterým byly pro výrobu elektřiny stanoveny nižší výkupní ceny.

Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 19. 1. 2016, č. j. -1222, potvrdil rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 16. 12. 2014, č. j. -125 (ve znění opravného usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 1. 7. 2015, č. j. -1200) ve výroku I, jímž byla zamítnuta žaloba (výrok I), změnil jej ve výroku o náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně (výrok II) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (výrok III). Na rozdíl od soudu prvního stupně, který aplikoval § 373 a násl. obch zák., věc posoudil dle § 420 obč. zák. Shodně se soudem prvního stupně dovodil, že žalobkyně neprokázala dostatečnou připravenost k zahájení výstavby FVE, když pouze získala povolení ke stavbě, avšak neprokázala její zkolaudování, neprokázala zajištění vynětí pozemku ze zemědělského a půdního fondu, neprokázala zaplacení zálohy společnosti SOLAR CENTER, a.s., se kterou měla uzavřenu smlouvu o dílo a která měla být zhotovitelem, resp. dodavatelem technologie pro instalaci FVE, přičemž ani po faktické stránce nebyla stavba ve významném rozsahu zahájena (došlo pouze ke skrývce zeminy na pronajatých pozemcích), a dílo tak provedeno nebylo. Neexistence FVE způsobilé k připojení do distribuční soustavy žalované bylo důvodem, proč žalobkyně nemohla požádat o povolení k jejímu předčasnému užívání, ani o vydání licence k výrobě elektrické energie z obnovitelných zdrojů, což bylo podmínkou pro připojení FVE do distribuční soustavy žalované. Žalobkyně od svého záměru sama upustila a projekt výstavby FVE neuskutečnila. Veškeré příčiny, proč žalobkyně k podání žádosti o připojení FVE do distribuční soustavy žalované nepřikročila, tak lze nalézt výlučně na její straně a nikoliv v krátkodobém porušení ve znění účinném k 1. 1. 2010 žalovanou. Dle odvolacího soudu proto nejde o takové porušení právní povinnosti žalované, s nímž by škodlivý následek byl prokazatelně v příčinné souvislosti, není tak splněn zákonný předpoklad účasti na vzniklé škodě a nevzniká tedy ani odpovědnost ani důvod k vypořádání.

Proti výroku I rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání s odůvodněním, že se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu v otázce tzv. gradace příčinné souvislosti. Zároveň jde částečně o dovolacím soudem doposud neřešenou otázku, zda je dána odpovědnost za škodu v podobě ušlého zisku tam, kde povinný subjekt odpovědný za částečné plnění, které je jenom jednou ze skutečností vedoucích k předpokládanému výsledku, toto částečné plnění řádně neposkytne, a to vše za stavu, že oprávněný subjekt byl za obvyklého běhu okolností, včetně řádného plnění povinného subjektu, připraven naplnit ostatní skutečnosti vedoucí k předvídanému výsledku. Dále, zda změna legislativy, která by při řádném plnění povinností ze strany povinného subjektu neměla vliv na předpokládaný a zamýšlený výsledek při obvyklém běhu okolností, je skutečností, která může vyvinit povinného z jeho porušení povinností a z povinnosti k náhradě škody. Dovolatelka namítá především nesprávná skutková zjištění (neúplnost dokazování a rozpory v důkazech) ohledně posuzování příčinné souvislosti mezi vznikem škody a protiprávním jednáním žalované (včetně případného spoluzavinění žalované a rozložení odpovědnosti za škodu aplikací § 441 obč. zák.), přičemž si je vědoma, že ta nemohou sama o sobě založit přípustnost dovolání. Je však toho názoru, že vadně zjištěný skutkový stav je důvodem i pro nesprávné právní posouzení a tyto dvě roviny procesní činnosti nejde vždy oddělit. Odkazuje přitom na nálezy Ústavního soudu. Odvolací soud právně posoudil žalobní nárok odlišně od soudu prvního stupně, měl tak žalobkyni před vyhlášením rozsudku poučit a dát jí prostor k vyjádření. Toto se nestalo, a jde tak dle dovolatelky o tzv. překvapivé rozhodnutí, tedy vadu řízení. Navrhuje, aby dovolací soud zrušil rozsudek odvolacího soudu i rozsudek krajského soudu a vrátil věc soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Žalovaný ve vyjádření k dovolání poukázal na nepřípustnost skutkových námitek, vyvracel opodstatněnost právních námitek, navrhl zamítnutí dovolání a přiznání náhrady nákladů dovolacího řízení.

Rozhodné znění pro dovolací řízení se podává z čl. II bodů 1 a 7 a čl. II bodu 2 Nejvyšší soud tedy o dovolání rozhodl podle ustanovení ve znění účinném od 1. 1. 2013 do 31. 12. 2013 (dále jen „ “).

Nejvyšší soud jako soud dovolací ( ) shledal, že dovolání bylo podáno včas, účastníkem řízení ( ), za splnění zákonné podmínky advokátního zastoupení dovolatelky ( a 4 ), avšak směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný.Napadené rozhodnutí odvolacího soudu nezávisí na řešení dovolatelkou předložené právní otázky, zda změna legislativy, která by při řádném plnění povinností ze strany povinného subjektu neměla vliv na předpokládaný a zamýšlený výsledek při obvyklém běhu okolností, je skutečností, která může vyvinit povinného z jeho porušení povinností a z povinnosti k náhradě škody. Toto rozhodnutí spočívá na závěru, že nebylo prokázáno, že by žalobkyně byla nucena upustit od projektu výstavby FVE z důvodu jednání žalované, respektive na absenci příčinné souvislosti mezi jednáním žalované a ušlým ziskem z provozu FVE. Majetková újma způsobená tím, že škodná událost zasáhla do průběhu děje vedoucího k určitému zisku, se odškodňuje jen za předpokladu, že k ní došlo v příčinné souvislosti se škodnou událostí; pouhé tvrzené zmaření zamýšleného podnikatelského záměru poškozeného k odškodnění nestačí (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 1. 2006, sp. zn. , publikované v Souboru rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu pod C 4027). Poškozený tedy musí prokázat, že měl zajištěny předpoklady pro tzv. pravidelný běh věcí, například že tam, kde je k provozování výdělečné činnosti zapotřebí splnění určitých podmínek (např. licence, registrace, stavební povolení apod.), byl reálný předpoklad jejich dosažení, pokud by nepříznivě nezasáhla škodná událost (srov. obdobně rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 3. 2004, sp. zn. , Soubor C 2564). Napadené rozhodnutí odvolacího soudu je – se zřetelem učiněným skutkovým zjištěním – s uvedenými judikaturními závěry v souladu.Namítá-li dovolatelka vady řízení z hlediska neúplného dokazování a rozporů v důkazech, zejména ve vztahu ke zjištění nedostatku příčinné souvislosti, nejde o námitku nesprávného právního posouzení, nýbrž o námitku proti zjištěnému skutkovému stavu (srov. např. rozsudek Nejvyššího soud ze dne 14. 8. 2008 sp. zn. , Soubor C 6325), z něhož vycházely soudy při svém rozhodnutí, která však není způsobilým dovolacím důvodem (srov. ).Pokud dovolatelka s poukazem na judikaturu Ústavního soudu (zejména rozhodnutí sp. zn. , , a ) dovozuje přípustnost dovolání v případě extrémního nesouladu mezi tím, co vyšlo z provedeného dokazování najevo, a skutkovými závěry, které z něj soudy vyvodily, je nutno poukázat na to, že tato rozhodnutí Ústavního soudu byla vydána před zásadní novelizací dovolacího řízení provedenou , tedy v době, kdy námitku nesprávných skutkových zjištění bylo možno uplatnit podle tehdejšího znění ust. a b) , ve znění účinném do 31. 12. 2012. Podle , ve znění účinném od 1. 1. 2013 je jediným způsobilým dovolacím důvodem nesprávné právní posouzení, proto je vyloučen přezkum správnosti skutkových zjištění učiněných soudy nižších stupňů. Nejvyššímu soudu, jenž je instancí přezkumnou, nenáleží revize správnosti skutkových závěrů soudů nižších stupňů (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 3. 2016, sp. zn. , ze dne 8. 12. 2015, sp. zn. , ze dne 3. 3. 2015, sp. zn. , ze dne 22. 1. 2015, sp. zn. , ze dne 18. 12. 2014, sp. zn. ) a nelze dovodit, že by tento postup, který je souladný s výslovným zněním zákona, byl mechanickou či formalistickou aplikací zákona, nebo že by vedl k řešení, které se příčí principu řádného a spravedlivého procesu.Dovolatelkou předestřená otázka výkladu obč. zák. a jeho aplikace na projednávanou věc nezakládá přípustnost dovolání proto, že předpokladem použití obč. zák. o spoluzavinění poškozeného (žalobce) na vzniku škody je nejprve zjištění předpokladů odpovědnosti na straně škůdce (žalovaného), což v daném případě splněno není.Námitkou, že odvolací soud právně posoudil žalobní nárok odlišně od soudu prvního stupně a měl tak žalobkyni před vyhlášením rozsudku poučit a dát jí prostor k vyjádření, což se dle dovolatelky nestalo, uplatňuje vadu řízení. Rozhodovací praxe dovolacího soudu je ustálena v závěru, že vady řízení samy o sobě nemohou být důvodem přípustnosti dovolání (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 4. 2015, sp. zn. , nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 8. 2015, sp. zn. ). Lze podotknout, že vzhledem k obdobné úpravě náhrady škody v obč. zák. a obch. zák. nemohlo odlišné posouzení věci odvolacím soudem mít vliv na výsledek řízení.Jelikož dovolání směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný, Nejvyšší soud je podle věty první odmítl.Žalobkyně, jejíž dovolání bylo odmítnuto, je povinna nahradit žalované účelně vynaložené náklady dovolacího řízení ( , , část věty před středníkem a ), k nimž patří odměna advokáta zastupujícího žalovanou za podání vyjádření k dovolání ve výši 518.700 Kč ( , a ve znění pozdějších předpisů), paušální náhrada hotových výdajů advokáta 300 Kč ( citované vyhlášky) a náhrada za 21% daň z přidané hodnoty z odměny a z náhrad výdajů ( ) ve výši 108.990 Kč, tj. celkem 627.990 Kč. Vyjádření žalovaného k návrhu na odklad vykonatelnosti (jež je obvykle součástí vyjádření k dovolání) nepokládal dovolací soud za samostatný úkon potřebný k ochraně práva žalované a náklady s ním spojené za náklady účelně vynaložené. Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 25. 10. 2016

JUDr. Robert Waltr

předseda senátu