Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

29 Cdo 2551/2014

29 Cdo 2551/2014

U S N E S E N Í

RANDA s. r. o.

Mgr. P. S., LL.M.

, advokátu, se sídlem v Hradci Králové, Malé náměstí 125/16, PSČ 500 03, jako správci konkursní podstaty úpadce VITKA Brněnec a. s., identifikační číslo osoby 00174131, zastoupenému Mgr. MUDr. Zdeňkem Kubicou, advokátem, se sídlem v Praze 1, Revoluční 655/1, PSČ 110 00, o vyloučení výtěžku zpeněžení ve výši 7 063 598,62 Kč z konkursní podstaty, vedené u Okresního soudu v Hradci Králové pod sp. zn. , o dovolání žalobce proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 18. března 2014, č. j. -147, takto:

Usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 18. března 2014, č. j. -147 a usnesení Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 17. října 2013, č. j. -133, se zrušují a věc se vrací soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

O d ů v o d n ě n í:

Krajský soud v Hradci Králové k odvolání žalobce usnesením ze dne 18. března 2014, č. j. -147, potvrdil usnesení ze dne 17. října 2013, č. j. -133, jímž Okresní soud v Hradci Králové zastavil řízení „ohledně zaplacení částky 6 720 238,30 Kč“ z důvodu překážky věci zahájené (litispendence) podle a , (dále též jen „ “).

Odvolací soud vyšel shodně se soudem prvního stupně z toho, že:

1/ Žalobou podanou ke Krajskému soudu v Hradci Králové dne 24. října 2005 se žalobce domáhal vydání rozhodnutí, kterým by soud vyloučil ze soupisu majetku konkursní podstaty úpadce VITKA Brněnec a. s. (dále jen „úpadce“) pletací příze specifikované v příloze č. 6 soupisu konkursní podstaty, které do konkursní podstaty zahrnul předchozí správce konkursní podstaty. Podáním ze dne 27. května 2010 žalobce navrhl, aby v případě, že již došlo ke zpeněžení vylučovaného majetku, vyloučil soud z konkursní podstaty úpadce „náhradní finanční plnění za zpeněžený majetek z konkursní podstaty (utrženou kupní cenu)“.

2/ Krajský soud v Hradci Králové rozsudkem ze dne 10. září 2010, č. j. -420, zastavil řízení o vyloučení 56 837,85 kg příze (bod I. výroku), zamítl žalobu na vyloučení 31 783,80 kg příze (bod II. výroku), žalovanému uložil zaplatit žalobci z konkursní podstaty úpadce částku 7 204 658,85 Kč (jako částku odpovídající cenám 31 783,80 kg příze z roku 2005 bez daně z přidané hodnoty) [bod III. výroku], zamítl žalobu co do požadavku na zaplacení částky 1 440 931,77 Kč (odpovídající dani z přidané hodnoty z žalované částky) [bod IV. výroku] a rozhodl o nákladech řízení (bod V. výroku).

3/ Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 22. prosince 2011, č. j. -463, rozsudek krajského soudu zrušil v bodech III., IV. a V. výroku a věc v tomto rozsahu vrátil k dalšímu řízení s tím, že podání žalobce ze dne 22. července 2010 a jeho závěrečný návrh ze dne 7. září 2010 je třeba posoudit jako změnu žaloby podle a na požadovanou finanční náhradu za spornou přízi je třeba nahlížet jako na nárok z odpovědnosti správce konkursní podstaty za škodu způsobenou porušením jeho povinností při soupisu a správě majetku, pročež se má krajský soud věcí dále zabývat i z hlediska věcné příslušnosti.

4/ Krajský soud v Hradci Králové usnesením ze dne 15. března 2012, č. j. -517, připustil změnu (rozšíření) žaloby „o nárok na zaplacení částky 7 063 598,62 Kč“ a současně tento „nárok“ vyloučil k samostatnému projednání pod sp. zn. (bod II. výroku).

5/ Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 2. listopadu 2012, č. j. -28, rozhodl, že k projednání a rozhodnutí věci (jež je předmětem tohoto řízení) jsou v prvním stupni příslušné okresní soudy, přičemž věc bude po právní moci rozhodnutí postoupena Okresnímu soudu v Hradci Králové.

6/ U Okresního soudu ve Svitavách je pod sp. zn. veden spor o náhradu škody, v němž se žalobce (RANDA s. r. o.) domáhá vůči sedmi žalovaným (mezi nimi i vůči Mgr. P. S., jako správci konkursní podstaty úpadce VITKA Brněnec a. s.) zaplacení částky 6 720 238,30 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že žalovaní porušením svých povinností v rámci konkursního řízení způsobili žalobci škodu tím, že do konkursní podstaty úpadce byly bezdůvodně vědomě neoprávněně zapsány ručně pletací příze, jejichž hodnota činí žalovanou částku.

Na tomto základě soudy obou stupňů shodně uzavřely, že předmětem řízení je požadavek žalobce na náhradu škody způsobené mu žalovaným při výkonu funkce správce konkursní podstaty v konkursním řízení sp. zn. , a to porušením povinností při soupisu majetku úpadce do konkursní podstaty a při správě majetku, neboť namísto sporných přízí o celkové hmotnosti 31 783,80 kg nezůstal v konkursní podstatě ani výtěžek zpeněžení podle , o konkursu a vyrovnání (dále též jen „ZKV“). Předmětem tohoto řízení je tak v rozsahu částky 6 720 238,30 Kč stejný nárok žalobce vůči žalovanému, o němž je již vedeno řízení u Okresního soudu ve Svitavách pod sp. zn. , které bylo zahájeno dříve. K námitkám žalobce odvolací soud – odkazuje na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. března 2002, sp. zn. , usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. května 2005, sp. zn. a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. dubna 2012, sp. zn. – zdůraznil, že soud není vázán právním posouzením nároku, jak jej učinil žalobce. Pro posouzení existence překážky věci zahájené je rozhodné skutkové vymezení nároku.

Proti usnesení odvolacího soudu podal žalobce dovolání, jímž se domáhá zrušení napadeného rozhodnutí a vrácení věci odvolacímu soudu k dalšímu řízení. Dovolatel setrvává na tom, že v tomto řízení uplatněný nárok dovozuje z § 19 odst. 2 ZKV, přičemž argumentuje závěry vyslovenými Nejvyšším soudem v rozsudku ze dne 29. července 2004, sp. zn. (jde o rozsudek uveřejněný pod číslem 81/2005 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Zdůrazňuje, že v řízení požadoval buď své ručně pletací příze, nebo náhradní peněžité plnění – výtěžek získaný zpeněžením věcí žalobce. Spočívá-li jeho nárok v požadavku na vyloučení náhradního plnění za majetek neoprávněně sepsaný do konkursní podstaty úpadce, nikoliv v povinnosti peněžitého plnění (náhradě škody), nelze učinit závěr o překážce věci zahájené (litispendenci), když nejde o totožnost projednávaných věcí. Potud poukazuje i na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. dubna 2008, sp. zn. a rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. srpna 2004, sp. zn. , uveřejněný v časopise Soudní judikatura č. 9, ročník 2004, pod číslem 179.

Dovolání je přípustné podle a je i důvodné.

Překážka věci zahájené uvedená v ustanovení brání tomu, aby byla projednána a rozhodnuta stejná věc, o níž již bylo dříve zahájeno jiné řízení. O stejnou věc se jedná tehdy, jde-li v pozdějším řízení o tentýž nárok nebo stav, o němž bylo již zahájeno jiné řízení, a týká-li se stejného předmětu řízení a týchž osob; není přitom samo o sobě významné, mají-li stejné osoby v různých řízeních rozdílné procesní postavení, například vystupují-li v jednom řízení jako žalovaní a v druhém jako žalobci. Tentýž předmět řízení je dán tehdy, jestliže tentýž nárok nebo stav vymezený žalobním petitem vyplývá ze stejných skutkových tvrzení (ze stejného skutku), jimiž byl uplatněn. Řízení se týká týchž osob i v případě, jestliže v pozdějším řízení vystupují právní nástupci osob, které jsou (byly) účastníky dříve zahájeného řízení (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. listopadu 2005, sp. zn. , uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 3, ročník 2006, pod číslem 32, či důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. února 2011, sp. zn. , uveřejněného pod číslem 68/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

Totožnost účastníků řízení v obou sporech (na čemž ničeho nemění skutečnost, že žalovaný je ve sporu vedeném u Okresního soudu ve Svitavách „jen“ jedním z žalovaných) i skutkového základu obou žalob (potud, že žalobce tvrdí, že do konkursní podstaty úpadce byly neoprávněně zahrnuty jeho movité věci) je v dotčených věcech dána, nikoliv však totožnost rozsudečného výroku.

Jestliže v řízení vedené u Okresního soudu ve Svitavách jde o nárok na plnění (žalobce se domáhá zaplacení částky 22 958 905 Kč), v projednávané věci se žalobce domáhá vyloučení náhradního peněžitého plnění za zpeněžený majetek z konkursní podstaty. Nelze totiž přehlédnout, že z obsahu procesních úkonů žalobce z 22. července 2010 a 7. září 2010 (z nichž vychází usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 15. března 2012, č. j. -517), je zřejmé, že jimi žalobce nerozšířil žalobu v excindačním sporu, ale toliko pro případ, že majetek (příze), jehož vyloučení z konkursní podstaty se domáhal, byl zpeněžen, požádal o vydání výtěžku jeho zpeněžení („vydání náhradního finančního plnění“).

V rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. , jakož i v usnesení sp. zn. (na které dovolatel přiléhavě odkazuje) Nejvyšší soud vysvětlil, že žaloba na vyloučení peněžité částky z konkursní podstaty je svoji povahou žalobou na určení – nikoliv nárokem na plnění. O tom, že peněžní prostředky mohou být (za určitých podmínek) předmětem vylučovací žaloby ve smyslu § 19 odst. 2 ZKV, přitom není přitom pochyb (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 13. prosince 2005, sp. zn. , uveřejněný pod číslem 85/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

Není-li dána obsahová shoda návrhů rozsudečných výroků v obou žalobách (jako je tomu v projednávané věci), není zásadně dána ani totožnost předmětu řízení, a tím ani totožnost věcí ve smyslu

V usnesení sp. zn. Nejvyšší soud k povaze vylučovací žaloby dále doplnil, že závěr, že řízení o žalobě na plnění a o žalobě vylučovací, byť by vycházela ze stejného skutkového základu, nemají totožný předmět, je patrný i z úpravy věcné příslušnosti soudů. Na uvedeném závěru ničeho nemění ani procesní situace nastalá v této věci v důsledku rozhodnutí Vrchního soudu v Praze ze dne 2. listopadu 2012, č. j. -28, kterým byla v projednávané věci založena věcná příslušnost okresního soudu.

Je tomu tak proto, že rozhodnutí vrchního soudu o věcné příslušnosti je pro účastníky i soud závazné. Poté, kdy vrchní soud rozhodne postupem podle , nemůže být v dané věci otázka věcné příslušnosti znovu úspěšně nastolena, a to bez ohledu na to, změní-li se skutečnosti rozhodné pro posouzení věcné příslušnosti (srov. obdobně např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. května 2000, sp. zn. , uveřejněný pod číslem 22/2001 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, anebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. června 2010, sp. zn. , či ze dne 30. listopadu 2011, sp. zn. , nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. února 2011, sp. zn. ). Usnesení o věcné příslušnosti vydané postupem podle je závazné i tehdy, je-li věcně nesprávné. Navíc platí, že právní kvalifikací nároku pro účely určení věcně příslušného soudu soud rozhodující o věci samé není vázán (k tomu srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. dubna 2014, sp. zn. , či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. února 2014, sp. zn. , uveřejněné pod číslem 69/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

Ze shora uvedeného se podává, že první žaloba a žaloba v projednávané věci nemají totožný předmět a řízení vedené u Okresního soudu ve Svitavách netvoří překážku věci zahájené ve smyslu pro řízení o žalobě na vyloučení náhradního peněžitého plnění z konkursní podstaty.

Zbývá dodat, že na uvedeném závěru ničeho nemění ani to, že jde-li o vyloučení náhradního peněžitého plnění, může být žaloba na jeho vyloučení úspěšná pouze v rozsahu, v němž jde skutečně o částku získanou zpeněžením majetku, pročež není rozhodné, jakou skutečnou hodnotu měl majetek, jehož vyloučení z konkursní podstaty se žalobce v excindačním sporu původně domáhal (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. února 2014, sp. zn. ).

Nejvyšší soud proto usnesení odvolacího soudu i soudu prvého stupně, zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení ( věta za středníkem a odst. 3 ).

Právní názor dovolacího soudu je pro soudy nižších stupňů závazný ( věta první a ). V novém rozhodnutí bude znovu rozhodnuto o nákladech řízení, včetně nákladů řízení dovolacího ( věta druhá ).

Rozhodné znění pro dovolací řízení (do 31. prosince 2007) plyne z , bodu 1. a , o úpadku a způsobech jeho řešení ( ). Srov. k tomu též důvody rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 29. září 2010, sp. zn. , uveřejněného pod číslem 41/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek.

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 30. června 2016

Mgr. Milan P o l á š e k

předseda senátu