Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

27 Cdo 2762/2023

27 Cdo 2762/2023-186

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Marka Doležala a soudců JUDr. Lenky Broučkové a JUDr. Filipa Cilečka v právní věci žalobkyně Ing. Evy Kropové, bytem v Třinci, Karpentná 64, PSČ 739 94, zastoupené Mgr. Piotrem Adamczykem, advokátem, se sídlem v Třinci, nám. Svobody 527, PSČ 739 61, proti žalované LAPASAN s. r. o., se sídlem v Praze 1, Na Příkopě 858/20, PSČ 110 00, identifikační číslo osoby 03311384, zastoupené Mgr. Radkem Pokorným, advokátem, se sídlem v Praze 1, Klimentská 1216/46, PSČ 110 00, o nahrazení projevu vůle, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. , o dovolání žalované proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 7. 6. 2023, č. j. -139, takto:

Odůvodnění:

[1] Žalobou doručenou Obvodnímu soudu pro Prahu 1 dne 16. 9. 2021 se žalobkyně domáhá nahrazení projevu vůle spočívajícím v prohlášení žalované vzdát se práva vůči žalobkyni ve znění specifikovaném blíže v žalobě.

[2] Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 18. 1. 2022, č. j. -21, které nabylo právní moci dne 31. 1. 2022 (dále též jen „usnesení o věcné příslušnosti“), rozhodl podle , (dále též jen „ “), že k projednání a rozhodnutí věci jsou v prvním stupni věcně příslušné okresní soudy.

[3] Obvodní soud pro Prahu 1 rozsudkem ze dne 23. 3. 2023, č. j. -103, žalobu zamítl (výrok I.) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok II.).

[4] Městský soud v Praze k odvolání žalobkyně v záhlaví označeným usnesením zrušil rozhodnutí soudu prvního stupně a věc postoupil Městskému soudu v Praze jako soudu věcně příslušnému.

[5] Jde přitom již o druhé rozhodnutí odvolacího soudu v této věci, když první zamítavý rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 2. 6. 2022, č. j. -55, k odvolání žalobkyně Městský soud v Praze usnesením ze dne 19. 1. 2023, č. j. -96, zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

[6] Odvolací soud (v záhlaví označeném rozhodnutí) vyšel z toho, že u Městského soudu v Praze je pod sp. zn. vedeno řízení, v němž Vrchní soud v Praze usnesením č. j. -120 k námitce věcné nepříslušnosti uplatněné žalobkyní v postavení žalované rozhodl tak, že k projednání a rozhodnutí věci jsou věcně příslušné krajské soudy podle a f) s odůvodněním, že podle obsahu žaloby se jedná o spor mezi stávajícím akcionářem a bývalými akcionáři a členy dozorčí rady společnosti Pivovary Lobkowicz Group, a. s.

[7] Odvolací soud dospěl k závěru, podle něhož ve věci rozhodl věcně nepříslušný soud. Podle odvolacího soudu je předmětem tohoto řízení nahrazení projevu vůle, jímž by se žalovaná vzdala nároku uplatněného v řízení vedeném u Městského soudu v Praze pod sp. zn. . Řízení se tak týká nároku, u něhož je dána věcná příslušnost krajského soudu jako soudu prvního stupně podle , neboť jde o spor mezi stávajícím akcionářem obchodní korporace a bývalou členkou dozorčí rady, který se týká výkonu její funkce.

[8] Proti usnesení odvolacího soudu podala žalovaná dovolání, jehož přípustnost opírá o , majíc za to, že rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky věcné příslušnosti soudů, kterou odvolací soud posoudil v rozporu s rozhodovací praxí Nejvyššího soudu.

[9] Dovolatelka, odkazujíc na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 7. 2020, sp. zn. , uvádí, že dovolání je přípustné, neboť napadené usnesení nepatří mezi rozhodnutí uvedená v

[10] Dále namítá, že odvolací soud nebyl oprávněn věcnou příslušnost zkoumat, neboť „přímo v rámci řízení o nahrazení projevu vůle Vrchní soud v Praze usnesením o věcné příslušnosti závazně shledal příslušnost okresních soudů“. Odvolací soud tak neměl „vůbec žádný prostor … pro nové posuzování otázky věcné příslušnosti“.

[11] Dovolatelka má za to, že odvolací soud postupoval v rozporu s usneseními Nejvyššího soudu sp. zn. a ze dne 30. 6. 2016, sp. zn. . Jakmile je postupem podle vyřešena otázka věcné příslušnosti, nelze se otázkou věcné příslušnosti zabývat, natož ji posoudit odlišně. Uvedené platí pro všechny případy bez jakýchkoli výjimek, a to i kdyby postupem podle byla věcná příslušnost posouzena nesprávně.

[12] Odvolací soud nejen zcela pominul usnesení o věcné příslušnosti, ale v projednávané věci rozhodoval již podruhé, „aniž by tehdy měl jakýkoli ‚problém‘ s věcnou příslušností“ soudu prvního stupně. Nadto v napadeném usnesení nevysvětlil, proč už v rozhodnutí na č. l. 96 nerozhodl o věcné příslušnosti.

[13] Dovolatelka namítá, že napadené usnesení je nejen nesprávné, ale svým obsahem zakládá i nepřípustný zásah do práva účastníků řízení na zákonného soudce.

[14] Jako druhý dovolací důvod uvádí dovolatelka, že došlo k zásahu do jejího práva na spravedlivý proces. Napadené rozhodnutí „obsahovalo překvapivý právní názor ohledně absence věcné příslušnosti okresních soudů, aniž by odvolací soud předtím účastníky s takovým právním názorem seznámil“ a dal jim možnost na takový právní názor reagovat.

[15] Jako třetí dovolací důvod uvádí dovolatelka, že pokud by odvolací soud „přece jen směl“ přistoupit k posouzení věcné příslušnosti, je i tak jeho posouzení nesprávné, neboť v projednávané věci jde o řízení o nahrazení projevu vůle, netýká se výkonu funkce žalobkyně v orgánu v obchodní korporace a nejde ani o jiný spor podřaditelný pod Jedná se spor ze smlouvy uzavřené mezi osobami odlišnými od žalobkyně, navíc uzavřené až v době po ukončení funkce žalobkyně a domnělý nárok ze smlouvy měl vzniknout až po zániku funkce žalobkyně. Není tedy dána nejen věcná souvislost domnělého žalobního nároku na nahrazení projevu vůle s výkonem funkce žalobkyně, ale zcela zjevně není dána ani souvislost časová, což samo o sobě vede k jednoznačnému závěru o věcné příslušnosti okresních soudů.

[16] Dovolatelka navrhuje, aby Nejvyšší soud zrušil usnesení odvolacího soudu a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

[17] Žalobkyně se k dovolání žalované nevyjádřila.

[18] Nejvyšší soud předesílá, že dovolání proti usnesení odvolacího soudu, kterým odvolací soud podle zrušil rozhodnutí soudu prvního stupně a věc podle postoupil věcně příslušnému okresnímu nebo krajskému soudu, popřípadě soudu zřízenému k projednávání a rozhodování věcí určitého druhu, je (objektivně) přípustné i v režimu úpravy dovolacího řízení účinné od 30. 9. 2017 (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 7. 4. 2020, sp. zn. ).

[19] Dovolání v projednávané věci je přípustné podle pro řešení dovolatelkou otevřené otázky věcné příslušnosti, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe Nejvyššího soudu.

[20] Podle se řízení koná u toho soudu, který je věcně a místně příslušný. Pro určení věcné a místní příslušnosti jsou až do skončení řízení rozhodné okolnosti, které tu jsou v době jeho zahájení. Věcně a místně příslušným je vždy také soud, jehož příslušnost již není možné podle zákona zkoumat nebo jehož příslušnost byla určena pravomocným rozhodnutím příslušného soudu.

[21] Podle věcnou příslušnost zkoumá soud kdykoli za řízení (odstavec 1). Má-li okresní nebo krajský soud za to, že není věcně příslušný, předloží věc se zprávou o tom svému nadřízenému vrchnímu soudu, jestliže věc podle jeho názoru náleží do věcné příslušnosti okresních, krajských nebo vrchních soudů, popřípadě soudů zřízených k projednávání a rozhodování věcí určitého druhu, nebo Nejvyššímu soudu, jestliže věc podle jeho názoru náleží do věcné příslušnosti Nejvyššího soudu. Účastníci řízení mají právo se k tomuto postupu a k soudem uváděným důvodům vyjádřit. Vrchní soud (Nejvyšší soud) pak rozhodne, které soudy jsou k projednání a rozhodnutí věci příslušné v prvním stupni, není-li sám věcně příslušný (odstavec 2). Usnesením vrchního nebo Nejvyššího soudu o věcné příslušnosti jsou účastníci řízení a soudy vázáni (odstavec 7).

[22] K otázce vázanosti usnesením vrchního soudu nebo Nejvyššího soudu o věcné příslušnosti ve smyslu Nejvyšší soud ve svých rozhodnutích formuloval a odůvodnil závěry, podle nichž:

1) vychází při stanovení (věcné i místní) příslušnosti soudu ze zásady perpetuatio fori, podle které se místní i věcná příslušnost posuzují podle okolností, které tu jsou v den zahájení řízení ( ), a takto určená příslušnost trvá až do skončení řízení; změny skutečností rozhodných pro posouzení věcné či místní příslušnosti, jež nastanou až v průběhu řízení, jsou (nestanoví-li zákon jinak) nerozhodné. Touto zásadou se pak řídí i vrchní soudy, rozhodují-li o věcné příslušnosti postupem podle

2) Pravomocným usnesením, jímž bylo rozhodnuto o věcné příslušnosti, jsou soudy v dalším řízení vázány.

3) Poté, kdy vrchní soud rozhodne postupem podle , nemůže být v dané věci otázka věcné příslušnosti znovu úspěšně nastolena; to platí nejen pro řízení u soudu prvního stupně, ale také pro odvolací nebo dovolací řízení.

4) Usnesení o věcné příslušnosti vydané postupem podle je závazné i tehdy, je-li věcně nesprávné; rozhodnutím vrchního soudu o věcné příslušnosti je otázka věcné příslušnosti v projednávané věci „jednou pro vždy“ vyřešena.

5) Soud, jehož věcná a místní příslušnost byla určena podle věty třetí nebo některým jiným způsobem, uvedeným nebo předvídaným v , je v projednávané věci zákonným soudem ve smyslu věty druhé d.

6) Právní kvalifikací nároku pro účely určení věcně příslušného soudu soud rozhodující o věci samé není vázán.

Srovnej za všechna rozhodnutí např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 30. 5. 2000, sp. zn. , uveřejněný pod číslem 22/2001 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, a ze dne 31. 1. 2012, sp. zn. , a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 6. 2010, sp. zn. , ze dne 27. 2. 2014, sp. zn. , uveřejněné pod číslem 69/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, ze dne 30. 4. 2014, sp. zn. , ze dne 21. 10. 2014, sp. zn. , ze dne 26. 8. 2015, sp. zn. , uveřejněné pod číslem 17/2016 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, ze dne 7. 11. 2018, sp. zn. , ze dne 30. 7. 2020, sp. zn. , či ze dne 14. 12. 2022, sp. zn. .

[23] Z a z citovaných judikatorních závěrů zcela nepochybně vyplývá, že usnesení vrchního soudu o věcné příslušnosti je závazné jak pro účastníky řízení, tak pro soudy. Podává-li se v poměrech projednávané věci z obsahu spisu, že o věcné příslušnosti (pravomocně) rozhodl Vrchní soud v Praze (tak, že k projednání a rozhodnutí věci jsou v prvním stupni příslušné okresní soudy), nelze se věcnou příslušností v odvolacím (ani dovolacím) řízení znovu zabývat; usnesení o věcné příslušnosti vydané postupem podle je závazné i tehdy, je-li věcně nesprávné.

[24] Jestliže odvolací soud pravomocné rozhodnutí Vrchního soudu v Praze o věcné příslušnosti ignoroval a tuto otázku posuzoval znovu, je jeho právní posouzení věci z tohoto důvodu nesprávné.

[25] Jelikož řešení dovoláním otevřené otázky, na níž napadené rozhodnutí spočívá, není správné a dovolací důvod podle byl uplatněn právem, Nejvyšší soud, aniž ve věci nařizoval jednání ( věta první ) a aniž se pro nadbytečnost zabýval dalšími námitkami uvedenými v dovolání, usnesení odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení ( , odst. 2 věta první ).

[26] Právní názor Nejvyššího soudu je pro soudy nižších stupňů závazný ( část věty první za středníkem, ).

[27] V novém rozhodnutí soud znovu rozhodne i o nákladech řízení, včetně řízení dovolacího ( věta druhá ).

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 25. 4. 2024

JUDr. Marek Doležal předseda senátu