Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

20 Cdo 1358/2016

20 Cdo 1358/2016

U S N E S E N Í

RAVAK a. s.,

OLEO CHEMICAL, a. s.

, se sídlem v Praze 4, Holušická č. 2221/3, identifikační číslo osoby 27167909, zastoupené JUDr. Ing. Pavlem Sorokáčem, MBA, advokátem se sídlem v Praze 1, Pařížská č. 68/9, pro 3 809 415 EUR Kč s příslušenstvím, pro 13 303 692,26 Kč s příslušenstvím a pro 148 139 296,33 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. , o dovolání povinné proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 22. března 2013, č. j. -234, takto:

Dovolání povinné

se odmítá

.

S t r u č n é o d ů v o d n ě n í ( ):

Dovolání povinné proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 22. března 2013, č. j. -234, jímž potvrdil usnesení Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 5. června 2012, č. j. -104, kterým byla na majetek povinné nařízena exekuce, není přípustné podle ustanovení , , ve znění účinném do 31. prosince 2013 (srov. čl. II bod 2 , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony) – dále jen „ “, neboť rozhodnutí odvolacího soudu je v otázce posouzení dodatečného prokázání převodu/přechodu povinnosti/práva z exekučního titulu u vydanou anebo ověřenou státním orgánem nebo notářem způsobem předjímaným ustanovením , o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů, v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu (k tomu srov. například odůvodnění usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. května 2011, sp. zn. , usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. prosince 2013, sp. zn. , usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. ledna 2013, sp. zn. či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. května 2012, sp. zn. apod.), podle které lze za dostačující považovat dodatečné ověření pravosti podpisu, které spočívá v tom, že určitá osoba před příslušným orgánem (notářem) uzná podpis nacházející se na ě, prokazující převod/přechod povinnosti/práva, za vlastní (k tomu srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. dubna 1998, sp. zn. , uveřejněné pod číslem 4/99 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek); uvedené závěry přitom platí i pro případ, že exekučním titulem je notářský zápis se svolením k vykonatelnosti (k tomu srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. listopadu 2005, sp. zn. )

;

stejně tak je rozhodnutí odvolacího soudu v souladu s ustálenou rozhodovací praxí v otázce pasivní legitimace povinné (k tomu srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. října 2008, sp. zn. ) a v otázce zániku vymáhané pohledávky v důsledku započtení vzájemných pohledávek (k tomu srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. prosince 2010, sp. zn. ) a není důvod, aby rozhodné právní otázky byly posouzeny jinak. K dalším námitkám povinné soud nemohl přihlédnout, neboť tyto je třeba uplatnit nikoliv v odvolání proti usnesení o nařízení exekuce, nýbrž v návrhu na zastavení exekuce. K návrhu povinné na odklad vykonatelnosti dovoláním napadeného rozhodnutí poté dovolací soud uvádí, že užití tohoto institutu je v exekučním řízení z povahy věci vyloučeno (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. srpna 2011, sp. zn. ). O tom, že podanému návrhu nelze vyhovět, dovolací soud nevydává zvláštní rozhodnutí (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. listopadu 2005, sp. zn. , uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 5/2006 pod poř. č. 73). S ohledem na výše uvedené v dovolacím řízení nelze pokračovat. Nejvyšší soud České republiky proto dovolání povinné podle ustanovení věty první odmítl.

O náhradě nákladů dovolacího řízení se rozhoduje ve zvláštním režimu ( a násl. , o soudních exekutorech a exekuční činnosti /exekuční řád/ a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 1. 6. 2016

JUDr. Zbyněk Poledna

předseda senátu