Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

26 Cdo 3140/2015

26 Cdo 3140/2015

U S N E S E N Í

E. G.

, T., proti žalovanému

Ing. Z. K.

, P., zastoupenému JUDr. Jiřím Brožem, CSc., advokátem se sídlem v Praze 10, Dykova 1158/17, o vyloučení majetku z exekuce, vedené u Okresního soudu ve Frýdku-Místku pod sp. zn. , o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 11. března 2015, č. j. -102, takto:

I. Dovolání

se odmítá

.

II. Žádný z účastníků

nemá právo

na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Žalobou doručenou Okresnímu soudu ve Frýdku-Místku dne 18. 10. 2013 se žalobkyně domáhala, aby z exekuce vedené ve věci oprávněného Ing. Z. K. proti povinnému M. G., pro částku ve výši 550.000 Kč, jejímž provedením byl usnesením Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne 6. 5. 2013, č. j. -11, pověřen soudní exekutor Mgr. David Koncz, Exekutorský úřad Cheb, na základě exekučního příkazu č. 1 ze dne 23. 5. 2013, č. j. 074 EX 04567/13-026, a exekučního příkazu č. 3 ze dne 30. 7. 2013, č. j. 074 EX 04567/13-032, byly vyloučeny mzda a jiné příjmy, které příslušejí žalobkyni proti plátci její mzdy, a všechny peněžité pohledávky žalobkyně, a to i splatné v budoucnu, vůči dlužníku ČSOB Penzijní fond Stabilita, a.s., z právního titulu smlouvy o penzijním připojištění č. 3259773014. Dále se domáhala, aby jí žalovaný bez zbytečného odkladu vrátil veškeré finanční prostředky, které byly dosud výkonem rozhodnutí postiženy. Žalobu odůvodnila zejména tím, že exekuce postihující její mzdu a její pohledávku z účtu je nepřípustná, neboť vymáhaný závazek je výlučným závazkem povinného a nepatří do jejich společného jmění manželů z toho důvodu, že mezi ní a povinným byla dne 6. 8. 2008 uzavřena notářským zápisem sp. zn. NZ 302/2008, N 311/2008, svatební smlouva, která vyhradila zcela vznik společného jmění manželů ke dni zániku manželství, a že se jedná o závazek, jehož rozsah přesahuje míru přiměřenou majetkovým poměrům manželů, který převzal povinný bez jejího souhlasu.

Okresní soud ve Frýdku-Místku (soud prvního stupně) rozsudkem ze dne 1. 9. 2014, č. j. -70, rozhodl, že se z předmětné exekuce vylučují mzda a jiné příjmy, které přísluší žalobkyni proti plátci její mzdy, a všechny její peněžité pohledávky, a to i splatné v budoucnu, vůči dlužníkovi ČSOB Penzijní fond Stabilita, a.s. (výrok I.), zastavil řízení (s ohledem na zpětvzetí žaloby) v části, kde se žalobkyně domáhala, aby jí žalovaný bez zbytečného odkladu vrátil veškeré finanční prostředky, které byly dosud výkonem rozhodnutí postiženy (výrok II.) a dále rozhodl o nákladech řízení (výrok III.). Rozsudek odůvodnil zejména tím, že závazek ze smlouvy o půjčce ze dne 31. 8. 2012 ve výši 550.000 Kč, kterou uzavřel se žalovaným tehdejší manžel žalobkyně, přesahuje míru přiměřenou majetkovým poměrům žalobkyně a jejího tehdejšího manžela M. G., jenž závazek převzal bez jejího souhlasu a prostředky získané touto půjčkou použil výhradně pro sebe, nespadá do společného jmění manželů ( , , ve znění pozdějších předpisů – dále jen „obč. zák.“), a proto k jeho vydobytí nelze postihnout mzdu žalobkyně ani její peněžitou pohledávku ( , , ve znění účinném od 1. 1. 2013 do 31. 12. 2013 – dále jen „ “).

K odvolání žalovaného Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 11. 3. 2015, č. j. -102, potvrdil rozsudek soudu prvního v jeho výrocích I. a III. (výrok I.), odmítl jeho odvolání směřující proti výroku II. (výrok II.) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (výrok III.). Odvolací soud dovodil, že žalobkyně je aktivně věcně legitimována k podání vylučovací žaloby, jelikož jí v exekučním řízení nepřísluší postavení účastnice řízení. Manžel povinného je účastníkem řízení ve smyslu jen tehdy, jsou-li k vydobytí závazku, který patří do společného jmění manželů, nařízeným výkonem rozhodnutí postiženy jeho majetkové hodnoty (mzda, peněžitá pohledávka) podle V dané věci však bylo prokázáno, že dluh bývalého manžela žalobkyně není závazkem, který patří do jejich společného jmění ve smyslu obč. zák.

Dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 11. 3. 2015, č. j. -102, není přípustné podle ustanovení , , ve znění účinném do 31. 12. 2013, dále opět jen „ “ (čl. II bod 2. ), neboť rozhodnutí odvolacího soudu je z hlediska závěru o aktivní věcné legitimaci žalobkyně k podání vylučovací žaloby v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu (srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 8. 2008, sp. zn. , rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. 4. 2011, sp. zn. , usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2. 4. 2012, sp. zn. ), od níž není důvod se odchýlit.

Podle výše uvedené judikatury je smyslem (účelem) excindační (vylučovací) žaloby podle poskytnout právní ochranu osobám, které mají k majetku (k věcem, právům nebo jiným majetkovým hodnotám), jenž byl postižen výkonem rozhodnutí (exekucí), takové právo (právní vztah), které nepřipouští, aby nařízený výkon rozhodnutí (exekuce) byl proveden a aby se tak postižený majetek stal zdrojem pro uspokojení oprávněného. Rozhodnutí, kterým soud žalobě vyhověl, je důvodem zastavení výkonu rozhodnutí (exekuce) postihujícího tento majetek (srov. , , o soudních exekutorech a exekuční činnosti /exekuční řád/ a o změně dalších zákonů – dále jen „ex. řád“). Dřívější judikatura rovněž dovodila, že excindační žaloba je k dispozici nejen osobám, které nejsou účastníky řízení o výkon rozhodnutí (exekučního řízení), ale i manželovi povinného, který jí uplatňuje právo k majetku, který patří do společného jmění manželů nebo který se ve smyslu ( ex. řádu) považuje za součást společného jmění manželů, jestliže vylučuje, aby postižený majetek byl použit k úhradě pohledávky vymáhané věřitelem povinného (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 8. 2008, sp. zn. ). Uvedené závěry se uplatní i v případě, kdy manžel povinného se domáhá vyloučení mzdy či peněžité pohledávky, které byly (nesprávně) postiženy podle

Pro úplnost lze dodat, že zatímco podle dřívější judikatury byla excindační žaloba jako institut (prostředek) pro vyloučení věci či práva exekucí nesprávně postižené preferována před návrhem na zastavení výkonu rozhodnutí nebo exekuce (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 5. 2003, sp. zn. , usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 1. 2005, sp. zn. , usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 11. 2006, sp. zn. ), tento závěr byl později prolomen a byla připuštěna i možnost podání návrhu na zastavení exekuce (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2012, sp. zn. , usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 4. 2015, sp. zn. ), neboť účelem je v obou případech zastavit výkon rozhodnutí (exekuci) ohledně neprávem postižené věci či práva, a to buď podle , nebo podle 268 odst. 1 písm. h)

V souladu s ustálenou praxí je i závěr odvolacího soudu o tom, že vymáhaný závazek povinného nepatří do společného jmění manželů žalobkyně a povinného (srov. rozsudek Nejvyšší soud ze dne 12. 7. 2012, sp. zn. , rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 4. 2014, sp. zn. ).

Nejvyšší soud České republiky proto dovolání žalovaného podle ustanovení věty první odmítl.

Bylo-li dovolání odmítnuto, nemusí být rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení odůvodněno ( věta druhá ).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 12. ledna 2016

JUDr. Jitka Dýšková

předsedkyně senátu