Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

20 Cdo 2320/2004

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Kůrky a soudců JUDr. Františka Ištvánka a JUDr. Vladimíra Mikuška ve věci výkonu rozhodnutí oprávněné P. s. s. z., proti povinné H. V., za účasti (bývalého) manžela povinné J. V., zastoupeného advokátem, pro 228.079,- Kč s příslušenstvím, zřízením soudcovského zástavního práva na nemovitostech, vedené u Okresního soudu Praha - východ pod sp. zn. , o dovolání MUDr. Jana Votočka proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 31.5.2002, č.j. - 19, takto:

I. Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Krajský soud potvrdil usnesení, kterým soud prvého stupně nařídil podle vykonatelného výkazu nedoplatků výkon rozhodnutí zřízením soudcovského zástavního práva ke 4/6 označených nemovitostí ve společném jmění manželů, a to povinné a MUDr. J. V. se závěrem, že byly splněny předpoklady postupu podle ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „ “) pro nařízení výkonu rozhodnutí navrženým způsobem, když oprávněná prokázala, že předmětné nemovitosti jsou dílem ve společném jmění povinné a MUDr. V, jenž nedoložil své tvrzení, že jejich manželství bylo pravomocně rozvedeno a kterážto skutečnost má být prokazována v řízení o zastavení výkonu rozhodnutí v souladu s

Rozhodnutí odvolacího soudu napadl MUDr. J. V., posléze zastoupený advokátem, včasným dovoláním, jehož důvodnost dovozuje z nesprávného právního posouzení věci, když namítá, že jeho manželství s povinnou bylo rozvedeno ke dni 2.9.1994 a že vymáhaný závazek vznikl v důsledku podnikání povinné a po zániku manželství, jakož i po zrušení společného jmění manželů, jež bylo vypořádáno podle o.z., tak, že povinná je vlastnicí jen 1/3 a on 2/3 nemovitostí, takže nařízení výkonu odporuje ustanovení

Dovolání přípustné není.

Podle lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Podle je dovolání přípustné proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno nebo změněno usnesení soudu prvního stupně, kterým bylo rozhodnuto o návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí; ustanovení a 3 zde platí obdobně (odstavec 2).

Z toho plyne, že dovolání proti těmto usnesením je přípustné za předpokladu, že jsou splněny podmínky (jedna z nich), vyslovené v až c/

Jelikož napadené usnesení není měnícím ( ) ani potvrzujícím poté, co předchozí (jiné) rozhodnutí soudu prvního stupně bylo odvolacím soudem zrušeno ( ), přichází v úvahu - k založení přípustnosti dovolání - toliko ustanovení

Aby mohlo být dovolání přípustné podle , musel by dovolací soud dospět k závěru, že napadené rozhodnutí je ve věci samé po právní stránce zásadního významu.

Podle ustanovení má rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena, nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, anebo řeší-li tuto otázku v rozporu s hmotným právem.

Dovolací přezkum, předjímaný tímto ustanovením, je tím předpokládán zásadně pro posouzení otázek právních. Způsobilý dovolací důvod představuje tedy ten, jímž lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci ( ); vzhledem k tomu, že uplatněným důvodem je dovolací soud vázán ( , věta první, ), lze to, zda rozhodnutí je zásadního právního významu, posuzovat jen z hlediska těch námitek obsažených v dovolání, jež jsou tomuto dovolacímu důvodu podřaditelné.

Právní posouzení věci je nesprávné, jestliže odvolací soud posoudil věc podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně určenou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.

Ačkoli dovolání vytýká odvolacímu soudu nesprávné právní posouzení, je ve skutečnosti založeno na argumentaci skutkovými okolnostmi, které podle dovolatele odvolací soud nevzal při svém rozhodování do úvahy. Odvolací soud ovšem skutečnosti bývalým manželem povinné namítané v jeho odvolání posoudil v souladu s ustálenou rozhodovací praxí soudů, když jeho argumentům o skutkových okolnostech týkajících se osudu jeho manželství s povinnou a zejména jejich společného jmění nepřikládal při posuzování důvodnosti odvolání podaného proti usnesení o nařízení výkonu rozhodnutí význam. Dovolatel totiž mohl proti prvostupňovému usnesení o nařízení výkonu namítat jen ty okolnosti, které proti existenci titulu a jeho poměru k návrhu příslušely povinné, vývoj společného jmění povinné a dovolatele byl z tohoto hlediska pro odvolací soud a je tudíž i pro soud dovolací bezcenný.

Ani o existenci (dovoláním otevřené) právní otázky, jejíž posouzení by mohlo být relevantní i pro posouzení jiných, obdobných právních poměrů, a jež v konečném účinku může mít vliv na obecnou rozhodovací činnost soudů (což rozhodnutí zásadního právního významu ve smyslu předpokládá), zde nejde; Nejvyšší soud již ve svém usnesení z 28.5.2003 č.j. vyložil, že se ustanovení použije i při nařízení výkonu rozhodnutí postihujícího majetek ze zaniklého společného jmění, které – k okamžiku rozhodnému ve smyslu – nebylo vypořádáno (dohodou, rozhodnutím soudu nebo na základě domněnky vypořádání podle obč. zák.); bývalý manžel povinného je v takovém případě účastníkem řízení ( ) a protože výkon rozhodnutí soud nařídí zpravidla bez slyšení povinného a bez jednání ( , 2 ), nelze se v řízení, jež rozhodnutí o nařízení výkonu předchází, zabývat – kromě jiných skutečností – otázkou vzniku závazku, jehož vydobytí je navrhováno. Jinak řečeno, vznik pohledávky za trvání manželství, tj. splnění podmínky nezbytné pro použití majetku tvořícího společné jmění, se při nařízení výkonu rozhodnutí neprokazuje; soud vychází z návrhu na nařízení výkonu, z jiných tvrzení oprávněného, popř. z toho, co jinak vyšlo najevo (např. z y dokládající, že postižené nemovitosti jsou součástí společného jmění povinného a /bývalého/ manžela). Obdobně se pak při nařizování výkonu rozhodnutí nelze zabývat otázkami vývoje společného jmění, i ohledně jeho existence se vychází z tvrzení oprávněného.

Lze uzavřít, že odvolací soud, který námitku, že vymáhaná pohledávka nevznikla za trvání manželství povinné a dovolatele, pokládal za nevýznamnou, byť nepřiléhavě hovoří o jejím neprokázání, se chyby v právním posouzení dopustit takto ani nemohl. Nad rámec řečeného a na vysvětlenou dovolací soud připomíná, že dovolatelovy námitky by mohly být významné leda v řízení zahájeném tzv. excindační žalobou (srov. ).

Rozpor s hmotným právem ( ) jako podmínka přípustnosti dovolání nemůže být dán tam, kde námitky dovolatele vycházejí z práva procesního.

Platí tedy jednak, že odvolací soud uplatnil v dané věci právní názory v soudní praxi ustálené a nepochybné, jednak že dovolatel rozhodnutí odvolacího soudu vystavil kritice, již v daném dovolacím řízení zohlednit nelze.

Nelze-li dospět k závěru, že dovoláním napadené rozhodnutí je zásadního významu po právní stránce, není dovolání přípustné ani podle písm c/, odst. 3

Protože ostatní možnosti založit přípustnost dovolání byly vyloučeny již dříve, Nejvyšší soud dovolání bývalého manžela povinné podle , odmítl.

Dovolatel nedosáhl přípustnosti svého dovolání, oprávněné, která by jinak měla právo na náhradu nákladů dovolacího řízení, žádné takové náklady (podle obsahu spisu) nevznikly. Této procesní situaci odpovídá ve smyslu ust. , 224 odst. 1 a výrok o tom, že na náhradu nákladů dovolacího řízení nemá právo žádný z účastníků.

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 11. ledna 2005

JUDr. Vladimír Kůrka, v. r.

předseda senátu