Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

20 Cdo 329/2006

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Mikuška a soudkyň JUDr. Marie Vokřinkové a JUDr. Miroslavy Jirmanové ve věci výkonu rozhodnutí oprávněné České republiky – Finančního úřadu pro P., proti povinnému M. P., za účasti jeho manželky D. P., oběma zastoupeným advokátem, pro 122.722.142,- Kč, prodejem nemovitostí, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. , o dovolání povinného a jeho manželky proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 27. 9. 2005, č.j. -98, takto:

I. Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í:

V záhlaví uvedeným usnesením městský soud potvrdil usnesení ze dne 24. 3. 2005, č.j. -13, jímž Obvodní soud pro Prahu 5 nařídil podle výkazu nedoplatků Finančního úřadu pro P. ze dne 26. 7. 2004, č.j. 238450/04/010524/7167, k uspokojení pohledávky oprávněné 122.722.142,- Kč výkon rozhodnutí prodejem označených nemovitostí. Odvolací soud uzavřel, že předpoklady pro nařízení výkonu rozhodnutí byly splněny, zejména shledal exekuční titul vykonatelným ( , , ve znění pozdějších předpisů, dále též jen „“). S odvolací námitkou, že předmětné nemovitosti nejsou společným jměním povinného a jeho manželky, nýbrž – na základě rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 25. 7. 1996, č.j. -7, kterým bylo zrušeno bezpodílové spoluvlastnictví povinného a jeho manželky za trvání jejich manželství, a na základě domněnky stanovené v , ve znění do 31. 7. 1998 – jejich podílovým spoluvlastnictvím, se městský soud (vycházející, stejně jako soud prvního stupně, z výpisu z katastru nemovitostí, jímž ve smyslu ustanovení považoval za doložené, že předmětné nemovitosti byly ke dni zahájení řízení o výkon rozhodnutí – srov. – ve společném jmění povinného a jeho manželky, tedy že náleží i povinnému) vypořádal závěrem, že tato skutečnost je pro nařízení výkonu rozhodnutí nevýznamná, a že jediným způsobem uplatnění výlučného práva manželky povinného ke spoluvlastnickému podílu, nepřipouštějícího exekuci, je podání vylučovací žaloby podle

Rozhodnutí odvolacího soudu napadli povinný a jeho manželka dovoláním, jehož přípustnost dovozují z ustanovení a v němž jako dovolací důvod označili nesprávné právní posouzení věci ( ), jež spatřují jednak v nesprávném závěru o vykonatelnosti titulu a jednak v nesprávném závěru, že pro nařízení výkonu rozhodnutí prodejem nemovitosti je nerozhodné, uplatňuje-li manželka povinného k předmětným nemovitostem právo na spoluvlastnický podíl ve výši jedné poloviny. Jako dovolací důvod dále označili, že řízení bylo postiženo vadou, která má za následek nesprávné rozhodnutí ve věci ( ), a to vzhledem k tomu, že manželka povinného nebyla uvedena v návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí ani v rozhodnutí soudu prvního stupně o nařízení výkonu rozhodnutí a toto usnesení jí nebylo doručeno. K nesprávnému právnímu posouzení vykonatelnosti titulu uvedli, že platební výměr Finančního úřadu pro P. ze dne 19. 2. 1996, č.j. 31680/2.1/96FÚ-10, který byl jediným podkladem pro sestavení výkazu nedoplatků ze dne 26. 7. 2004, č.j. 238450/04/010524/7167 (na základě něhož byl výkon rozhodnutí nařízen), nebyl doručen povinnému (podpis povinného na doručence ze dne 22. 2. 1996 není jeho podpisem) a že Finanční úřad pro P. postupoval nesprávně, když odvolání povinného proti předmětnému platebnímu výměru nesprávně jako opožděně podané zamítl. Vytýkali odvolacímu soudu, že ohledně vykonatelnosti titulu a ohledně zjištění podílového spoluvlastnictví předmětných nemovitostí neprovedl jimi navrhované důkazy. Navrhli, aby dovolací soud zrušil usnesení soudů obou stupňů a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Nejvyšší soud věc projednal podle ve znění účinném do 31. 3. 2005 (čl. II, bod 3. ).

Dovolání není přípustné.

Podle ustanovení lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Je-li napadeným rozhodnutím – jako v projednávaném případě – usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno usnesení, kterým soud prvního stupně rozhodl o návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí, je dovolání ve smyslu přípustné za podmínek uvedených v nebo c) (srov. ). Protože ustanovení použít nelze (usnesení, jímž soud prvního stupně výkon rozhodnutí nařídil, nepředcházelo jeho dřívější – odvolacím soudem zrušené – rozhodnutí), je namístě zvažovat splnění předpokladů vymezených ustanovením , které přípustnost dovolání spojuje se závěrem dovolacího soudu, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. O takový případ jde zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy či soudem dovolacím rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem ( ).

Z toho, že přípustnost dovolání je ve smyslu citovaného ustanovení spjata se závěrem o zásadním významu rozhodnutí po stránce právní, vyplývá, že dovolací přezkum se otevírá zásadně pro posouzení otázek právních, navíc otázek zásadního významu (jiné otázky, zejména posouzení správnosti nebo úplnosti skutkových zjištění, přípustnost dovolání nezakládají). Způsobilým dovolacím důvodem, kterým lze dovolání odůvodnit, je tedy (vyjma případu – o který zde nejde, a netvrdí to ani dovolatelé – kdy by samotná vada podle splňovala podmínku zásadního právního významu) jen důvod podle ustanovení Při přezkumu napadeného rozhodnutí – tedy i v rámci posouzení zásadního významu právních otázek, jejichž řešení odvolacím soudem dovolatelé napadli – je Nejvyšší soud uplatněným důvodem včetně jeho obsahového vymezení vázán (, věta první, ).

Závěr, že platební výměr (který je podkladem pro výkaz nedoplatků) je formálně vykonatelný, je závěrem právním, jehož přezkum je v dovolacím řízení možný na základě uplatnění dovolacího důvodu podle (nesprávné právní posouzení věci). Aby však soud mohl k takovému závěru dospět, musí učinit potřebná skutková zjištění. V projednávaném případě šlo o zjištění, zda platební výměr byl povinnému doručen. Nesprávnost, případně neúplnost těchto skutkových zjištění pak lze namítat pouze prostřednictvím dovolacích důvodů podle , resp. Za použití druhého z uvedených důvodů – posuzováno podle obsahu dovolání – dovolatelé odvolacímu soudu vytýkají, že okolnosti, za nichž mělo dojít k doručení platebního výměru, nezjišťoval, a předkládají vlastní skutkovou verzi, založenou na tvrzení, že povinnému nebyl platební výměr doručen, ale byl předán jeho matce.

I když dovolatelé právní závěr odvolacího soudu o vykonatelnosti platebního výměru (který je podkladem výkazu nedoplatků) zpochybnili k tomu určeným důvodem ( ), učinili tak způsobem neregulérním; jinými slovy, závěr o nevykonatelnosti vybudovali na vlastních skutkových tvrzeních, odlišných od skutkových zjištění, ke kterým – v souladu s procesními pravidly – dospěl odvolací soud. Neúplnost skutkových zjištění však lze – viz výše – namítat jen prostřednictvím dovolacího důvodu podle ustanovení , jenž je ovšem důvodem k založení přípustnosti dovolání podle nezpůsobilým.

Založit přípustnost dovolání nejsou způsobilé ani námitky věcné nesprávnosti k exekuci navrženého titulu, jelikož k věcnému přezkumu podkladového rozhodnutí exekuční soud příslušný není. Při výkonu rozhodnutí není soud oprávněn přezkoumávat věcnou správnost vykonávaného rozhodnutí nebo jiného titulu; obsahem rozhodnutí, jehož výkon se navrhuje, je soud vázán a je povinen z něj vycházet (srov. též rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. 10. 2002, sp. zn. , uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek č. 7, ročník 2004 pod č. 62, rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 14. 4. 1999, sp. zn. , uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek č. 1, ročník 2000 pod. č. 4, nebo rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 16. 12. 2004, sp. zn. , uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek č. 7, ročník 2005 pod č. 58). K dalším námitkám v dovolání vzneseným k průběhu řízení před správním orgánem je třeba uvést, že Nejvyšší soud v mnoha rozhodnutích (např. usnesení ze dne 25. 5. 2000, sp. zn. , uveřejněném v časopise Soudní judikatura č. 11, ročník 2000 pod č. 123, usnesení ze dne 30. 8. 2004, sp. zn. ) též vysvětlil, že případné vady nalézacího řízení (byť by skutečně existovaly) se do řízení o výkon rozhodnutí nepřenášejí. V projednávaném případě to tedy znamená, že vytýkaná pochybení finančního úřadu v řízení, jehož výsledkem bylo vydání platebního výměru, jsou pro rozhodnutí o návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí bezcenná.

Rovněž tak i právní závěr odvolacího soudu, že uplatňuje-li manželka povinného své výlučné právo ke spoluvlastnickému podílu na označených nemovitostech, není to pro nařízení výkonu rozhodnutí relevantní a že její případné (výlučné) právo ke spoluvlastnickému podílu na nemovitostech nepřipouštějící výkon rozhodnutí může být uplatněno pouze vylučovací žalobou, je v souladu se standardní judikaturou (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. 8. 2006, sp. zn. , usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 1. 2005, sp. zn. , a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. 11. 2004, sp. zn. ). Lze k tomu jen dodat, že manželka povinného má v takovém případě postavení třetí osoby ve smyslu Ani námitkou dovolatelů, že manželce povinného byla v průběhu řízení nesprávným postupem soudu odňata možnost jednat před soudem, která představuje uplatnění důvodu zmatečnosti podle ustanovení , se dovolací soud zabývat nemohl. K vadám uvedeným v ustanovení , jakož i k „jiným“ vadám řízení může totiž dovolací soud přihlédnout jen tehdy, je-li dovolání přípustné (srov. , větu druhou, ). Nad rámec odůvodnění lze jen dodat, že podle obsahu spisu (doručenky na č.l. 14 p.v.) bylo rozhodnutí soudu prvního stupně doručeno manželce povinného dne 16. 4. 2005.

Lze tedy uzavřít, že dovolání není přípustné podle žádného v úvahu připadajícího ustanovení ; Nejvyšší soud je proto bez jednání (, věta první, ) odmítl (, věta první, ).

O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení věty první, , a části věty před středníkem, , neboť povinný a manželka povinného nemají s ohledem na výsledek dovolacího řízení na náhradu svých nákladů právo a oprávněné v dovolacím řízení žádné účelně vynaložené náklady nevznikly.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 23. listopadu 2006

JUDr. Vladimír M i k u š e k , v. r.

předseda senátu