Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

20 Cdo 1569/2003

U S N E S E N Í

Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

V záhlaví uvedeným rozhodnutím krajský soud potvrdil usnesení ze dne 29. 3. 2002, č.j. -4, kterým Městský soud v Brně podle , o soudních exekutorech a exekuční činnosti /exekuční řád/ a o změně dalších zákonů, ve znění (dále jen „“), nařídil podle rozsudku Krajského obchodního soudu v Brně ze dne 15. 3. 2000, sp. zn. , k vymožení pohledávky ve výši 164.118,89- Kč a nákladů předcházejícího (nalézacího) řízení exekuci, jejímž provedením pověřil JUDr. A. B., soudní exekutorku. Odvolací soud z doručenek založených v nalézacím spisu zjistil, že vykonávaný rozsudek byl povinnému doručen náhradním způsobem, tj. uložením na poště dne 18. 4. 2000 ( ve znění účinném do 31. 12. 2000), přičemž pozdější doručeníy (opět uložením na poště dne 31. 5. 2000) pokládal za nadbytečné. Protože nebyl prokázán opak údajů vyznačených na doručence (povinný v tomto směru ani nevznesl relevantní tvrzení), ztotožnil se odvolací soud se soudem prvního stupně v tom, že podkladové rozhodnutí je vykonatelné.

Rozhodnutí odvolacího soudu napadl povinný dovoláním, namítaje, že exekuční titul, kterým je rozsudek pro zmeškání, není vykonatelný, neboť nebyla splněna základní podmínka pro jeho vydání ( ve znění účinném do 31. 12. 2000); soud v řízení vedeném pod sp. zn. totiž povinnému (žalovanému) nedoručil předvolání k jednání (doručovatel ho ve smyslu ve znění účinném do 31. 12. 2000 neuvědomil, že mu zásilku přijde znovu doručit, a neobdržel ani vyrozumění o jejím uložení). Za nezbytné považoval dovolatel „upozornit na fakt, že ani … rozsudek nebyl řádně doručen v souladu s ust. , .“ Z uvedených důvodů navrhl, aby dovolací soud zrušil rozhodnutí soudů obou stupňů a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Oprávněná se ve vyjádření ztotožnila s napadeným rozhodnutím.

Dovolání není přípustné.

Podle ustanovení , ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „“), lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Je-li napadeným rozhodnutím usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno usnesení, kterým soud prvního stupně rozhodl o návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí (exekuce, viz ), je dovolání ve smyslu přípustné za podmínek vymezených v nebo c/ (srov. ). Protože použití ustanovení je vyloučeno (usnesení soudu prvního stupně nepředcházelo dřívější, odvolacím soudem zrušené, rozhodnutí téhož soudu), zbývá přípustnost dovolání vyvozovat již jen z ustanovení , které ji spojuje se závěrem dovolacího soudu, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. O takový případ jde zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem ( ).

Z toho, že přípustnost dovolání je ve smyslu ustanovení spjata se závěrem o zásadním významu rozhodnutí po stránce právní, vyplývá, že dovolací přezkum se otevírá toliko pro posouzení otázek právních, navíc otázek zásadního významu; způsobilým dovolacím důvodem, jímž lze dovolání odůvodnit, je tedy pouze důvod podle ustanovení (nesprávné právní posouzení věci). Při přezkumu napadeného rozhodnutí – a tedy i v rámci posouzení zásadního významu právních otázek, jejichž řešení odvolacím soudem dovolatel zpochybnil – je dovolací soud uplatněným důvodem včetně jeho obsahového vymezení vázán (, věta první, ).

Otázka, kterou dovolatel prostřednictvím důvodu podle nabídl k přezkumu (zda je v exekučním řízení významná námitka, že podkladové rozhodnutí /rozsudek pro zmeškání/ bylo vydáno po řízení, jež trpělo vadami /absencí řádného doručení předvolání k jednání/), shora uvedené znaky zjevně nesplňuje; Nejvyšší soud v mnoha rozhodnutích vysvětlil, že případné vady nalézacího řízení se do řízení o výkon rozhodnutí (exekučního řízení) nepřenášejí. V projednávaném případě to tedy znamená, že dovolatelem vytýkané pochybení soudu před vydáním rozsudku pro zmeškání není takovou skutečností, jež by byla pro nařízení exekuce rozhodná (srov. ).

Obecně platí, že správnost (úplnost) skutkových zjištění nelze poměřovat prostřednictvím tvrzení o skutečnostech (okolnostech), jež byly uplatněny teprve v dovolacím řízení, aniž by byly k dispozici již odvolacímu soudu; na takových skutkových novotách nemůže být založen dovolací důvod podle , ani podle (srov. ). V souzené věci je shora uvedené významné proto, že dovolatel výtku, že podkladové rozhodnutí mu nebylo doručeno, neučinil obsahem odvolání proti usnesení soudu prvního stupně (v něm pouze namítal, že rozsudek pro zmeškání neměl být vydán, neboť mu nebylo doručeno předvolání k jednání). Tvrzení, že mu nebyl řádně doručen ani samotný rozsudek pro zmeškání (aniž však zpochybnil skutková zjištění, na nichž odvolací soud dospěl k závěru o vykonatelnosti titulu), vnesl do řízení až prostřednictvím mimořádného opravného prostředku; dovolací soud tudíž k němu přihlížet nemohl.

Není-li dovolání přípustné podle žádného v úvahu připadajícího ustanovení , Nejvyšší soud je odmítl (, věta první, ).

O nákladech, jež oprávněné vznikly v dovolacím řízení, rozhodne soudní exekutor ( ).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 30. srpna 2004

JUDr. Pavel Krbek, v.r.

předseda senátu