Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

26 Cdo 158/2015

26 Cdo 158/2015

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Doc. JUDr. Věry Korecké, CSc., a soudců JUDr. Miroslava Feráka a JUDr. Pavlíny Brzobohaté ve věci žalobce Ing. V. S., CSc., P., zastoupeného Mgr. Michalem Kojanem, advokátem se sídlem Praha 3, Kolínská 1686/13, proti žalované České republice – Ministerstvu financí, se sídlem Praha 1, Letenská 15/525, o zaplacení částky 98.208,- Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. , o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 3. června 2014, č. j. -307, takto: I. Dovolání se odmítá.II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Žalobce (vlastník domu P. v., k. ú. N., P. – dále jen „předmětný dům“, resp. „dům“) se domáhal, aby mu žalovaná a původně též druhá žalovaná V. K. společně a nerozdílně zaplatili částku 129.448,- Kč s příslušenstvím (v podobě úroku z prodlení) z titulu nároku na náhradu za nucené omezení vlastnického práva k domu v období od 1. 6. 2004 do 31. 3. 2006 způsobené regulací nájemného z bytu o velikosti 1+1 a výměře 37 m2, který v předmětném domě užívala původně druhá žalovaná. Po vydání stanoviska pléna Ústavního soudu ze dne 28. 4. 2009, sp. zn. , vzal žalobu vůči původně druhé žalované zpět.

Obvodní soud pro Prahu 1 (soud prvního stupně) rozsudkem ze dne 29. 11. 2010, č. j. -143, výrokem I. uložil žalované povinnost zaplatit žalobci do 3 dnů od právní moci rozsudku částku 98.208,- Kč s příslušenstvím, a výrokem II. zamítl žalobu v části, jíž se žalobce domáhal zaplacení (zbývající) částky 31.240,- Kč s příslušenstvím; současně rozhodl o nákladech řízení účastníků a státu (výroky III. a IV.)

K odvolání obou účastníků Městský soud v Praze (soud odvolací) rozsudkem ze dne 23. 8. 2011, č. j. -193, rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé potvrdil (výrok I.), změnil jej v nákladových výrocích (výroky II. a III.) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (výrok IV.).

K dovolání žalované Nejvyšší soud České republiky rozsudkem ze dne 23. 4. 2013, č. j. -213, zrušil rozsudky soudů obou stupňů, pokud jimi bylo rozhodnuto o povinnosti žalované k úhradě částky 98.208,- Kč s příslušenstvím (tj. rozsudek odvolacího soudu v části výroku I., pokud jím byl ve výroku I. potvrzen rozsudek soudu prvního stupně, a rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I.) a o nákladech řízení (tj. ve výrocích III. a IV. rozsudku soudu prvního stupně a ve výrocích II., III. a IV. rozsudku odvolacího soudu), a věc v tomto rozsahu – se závazným právním názorem – vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Poté soud prvního stupně (v pořadí druhým) rozsudkem ze dne 3. 2. 2014, č. j. -277, výrokem I. uložil žalované povinnost do 3 dnů od právní moci rozsudku zaplatit žalobci částku 6.439,18 Kč s příslušenstvím, výrokem II. zamítl žalobu v části, jíž se žalobce domáhal zaplacení částky 91.768,82 Kč s příslušenstvím a rozhodl o náhradě nákladů řízení účastníků a státu (výroky III. a IV.).

K odvolání žalovaného (směřujícímu proti zamítavému výroku II. rozsudku soudu prvního stupně) odvolací soud (v pořadí druhým) rozsudkem ze dne 3. 6. 2014, č. j. -307, rozsudek soudu prvního stupně ve výroku II. potvrdil, změnil jej v nákladových výrocích III. a IV. a rozhodl o nákladech odvolacího řízení.

Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací shledal, že dovolání žalobce (dovolatele), jež směřuje proti potvrzujícímu výroku rozsudku odvolacího soudu, není přípustné podle , , ve znění účinném do 31. 12. 2013 (srov. čl. II, bod 2 , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, dále jen „ “), neboť napadené rozhodnutí je v souladu s ustálenou rozhodovací praxí.

Při řešení nastolené otázky výše (rozsahu) nároku na náhradu za nucené omezení vlastnického práva podle d totiž odvolací soud důsledně vycházel z právních názorů (na něž lze pro stručnost odkázat), jež ve vztahu k uvedené právní otázce zaujal Nejvyšší soud ve svém zrušujícím rozsudku, vydaném v předchozím dovolacím řízení vedeném v této věci, ze dne 23. 4 2013, sp. zn. , uveřejněném pod č. 74/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek. K uvedeným právním názorům se Nejvyšší soud přihlásil rovněž např. v rozhodnutích ze dne 12. 12. 2013, sp. zn. , ze dne 17. 12. 2013, sp. zn. a ze dne 29. 4. 2014, sp. zn. , a nemá – i přes v tomto směru uplatněné dovolací námitky – důvod se od nich odchýlit.

Pro úplnost zbývá dodat, že k doplnění dovolání (doručenému Nejvyššímu soudu prostřednictvím datové schránky dne 2. 12. 2014), učiněnému po uplynutí dovolací lhůty ( ), nemohl dovolací soud přihlížet.

S přihlédnutím k uvedenému lze uzavřít, že dovolání není přípustné podle , a proto je dovolací soud podle odmítl – se souhlasem všech členů senátu ( ) – pro nepřípustnost.

Bylo-li dovolání odmítnuto, nemusí být rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení odůvodněno ( věta druhá ).

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 14. července 2015

Doc. JUDr. Věra Korecká, CSc.

předsedkyně senátu