Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

26 Cdo 5429/2015

U S N E S E N Í

a/ PhDr. J. R.

a

b/ PhDr. H. M.

, zastoupených Mgr. Michalem Kojanem, advokátem se sídlem v Praze 3 – Vinohradech, Kolínská 1686/13, proti žalované

České republice – Ministerstvu financí

,

se sídlem v Praze 1, Letenská 525/15, za kterou jedná

Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových

, se sídlem v Praze 2, Rašínovo nábřeží 42, o zaplacení částky 144.320,- Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. , o dovolání žalobců proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 2. června 2015, č. j. -270, takto:

I. Dovolání

se odmítá

.

II. Žalobci

jsou povinni

zaplatit společně a nerozdílně žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 300,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.

Odůvodnění:

Žalobci (podíloví spoluvlastníci

„domu v P. 5, postaveného na pozemku parc. č. 48 v k. ú. Z.“

– dále jen „předmětný dům“, resp. „dům“) se domáhali zaplacení částky 144.320,- Kč s příslušenstvím (v podobě úroku z prodlení) z titulu náhrady za nucené omezení vlastnického práva k domu v období od 1. ledna 2003 do 31. května 2006 způsobené regulací nájemného z bytu o velikosti 3+1 a výměře 81,51 m

2

, který se nachází ve druhém podlaží předmětného domu.

Obvodní soud pro Prahu 1 (soud prvního stupně) rozsudkem ze dne 4. září 2014, č. j. -233, uložil žalované povinnost zaplatit žalobcům do tří dnů od právní moci rozsudku částku 34.932,- Kč s tam specifikovaným úrokem z prodlení (výrok I.), ohledně částky 109.388,- Kč s tam uvedeným úrokem z prodlení žalobu zamítl (výrok II. – dále jen „zamítavý výrok II.“) a rozhodl o nákladech řízení účastníků (výrok III.) a státu (výrok IV.).

K odvolání žalobců Městský soud v Praze jako soud odvolací rozsudkem ze dne 2. června 2015, č. j. -270, potvrdil citovaný rozsudek soudu prvního stupně v zamítavém výroku II. a v nákladových výrocích III. a IV. (výrok I.) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení účastníků (výrok II.).

Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací shledal, že dovolání žalobců (dovolatelů) proti rozsudku odvolacího soudu, k němuž se žalovaná písemně vyjádřila, není přípustné podle (, , ve znění účinném do 31. prosince 2013 /viz čl. II bod 2. ve spojení s čl. VII / – dále opět jen „“), neboť napadený rozsudek je ve svých důsledcích odrazem ustálené rozhodovací praxe, s níž se dovolací soud ztotožňuje i v posuzovaném případě a od níž nemá důvod se odchýlit ani přes v tomto směru uplatněné dovolací námitky.

Při řešení účinně nastolené otázky výše (rozsahu) nároku na náhradu za nucené omezení vlastnického práva podle d totiž odvolací soud vycházel z právních názorů (na něž lze pro stručnost odkázat), jež ve vztahu k uvedené právní otázce zaujal Nejvyšší soud v rozhodnutích z 23. dubna 2013, sp. zn. , uveřejněném pod č. 74/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, z 12. prosince 2013, sp. zn. , a ze 17. prosince 2013, sp. zn. (proti citovaným rozhodnutím byly podány ústavní stížnosti, které Ústavní soud České republiky odmítl usneseními z 22. srpna 2014, sp. zn. , a z 24. září 2014, sp. zn. ), z 29. dubna 2014, sp. zn. , či ze 14. července 2015, sp. zn. .

Podle názoru dovolacího soudu je nepatřičná dovolací námitka, že nedobrovolné omezení vlastnického práva se v případě dovolatelů takřka shoduje s institutem věcného břemene. Právo nájmu – na rozdíl od práva odpovídajícího věcnému břemenu – není právem věcným, nýbrž obligačním (srov. rozsudky Nejvyššího soudu ze 14. února 2000, sp. zn. , uveřejněný pod č. 84/2000 časopisu Soudní judikatura, a z 19. února 2013, sp. zn. ), a proto připodobnění uvedených práv nepřipadá v úvahu. Zejména z tohoto důvodu se ani nelze dovolávat vyčíslení výše náhrady za omezení vlastnického práva analogicky podle , o oceňování majetku, ve znění pozdějších předpisů, jak se o to pokoušejí dovolatelé.

Ve vztahu k další dovoláním nastolené otázce, tj. otázce aplikace ustanovení , (dále jen „o. z.“), schází v dovolání náležité vylíčení údaje o tom, v čem dovolatelé spatřují splnění předpokladů přípustnosti dovolání ( až ). Tato situace dovolacímu soudu znemožňuje, aby se uvedenou otázkou mohl blíže zabývat (srov. usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 25. září 2013, sp. zn. , uveřejněné pod č. 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Navíc odvolací soud žádný právní závěr s odkazem na citované ustanovení neučinil, a proto dovolací soud nemůže přezkoumávat neexistující právní názor. Kromě toho přechodné ustanovení o. z. nelze vykládat tak, že by způsobovalo (umožňovalo) pravou zpětnou účinnost ustanovení až 14 o. z. na dříve (do 31. prosince 2013) vzniklé právní vztahy (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 16. června 2015, sp. zn. , uveřejněný pod č. 4/2016 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

Dovolací soud nepřehlédl sdělení dovolatelů, že dovoláním napadají rozhodnutí odvolacího soudu v celém jeho potvrzujícím výroku I., tj. ve výroku, jímž odvolací soud potvrdil rozsudek soudu prvního stupně v zamítavém výroku II. a také v nákladových výrocích III. a IV., a dále také ve výroku II. o nákladech odvolacího řízení účastníků. Ve vztahu k těmto nákladovým výrokům však dovolání neobsahuje náležitosti vyžadované ustanovením , přičemž tyto vady (nedostatky), pro něž nelze ve vztahu k těmto výrokům v dovolacím řízení pokračovat, dovolatelé včas (po dobu trvání lhůty k dovolání) neodstranili ( ). Konkrétně v dovolání schází relevantní údaje o tom, v čem dovolatelé spatřují splnění předpokladů přípustnosti dovolání, tedy které ze čtyř kritérií uvedených v ustanovení považují pro účely přípustnosti dovolání ve vztahu k nákladovým výrokům za splněné.

S přihlédnutím k uvedenému lze uzavřít, že dovolání není přípustné podle , a proto je dovolací soud podle odmítl – se souhlasem všech členů senátu ( ) – pro nepřípustnost.

O náhradě nákladů dovolacího řízení dovolací soud rozhodl podle věty první, , a a zavázal dovolatele, jejichž dovolání bylo odmítnuto, k náhradě nákladů dovolacího řízení vzniklých žalované v souvislosti s podáním vyjádření k dovolání, které nebylo sepsáno advokátem (žalovaná nebyla v dovolacím řízení zastoupena advokátem), přičemž žalovaná nedoložila výši svých hotových výdajů. Jde o paušální náhradu hotových výdajů podle , ve znění pozdějších předpisů (viz čl. II bod 1. ve spojení s čl. VI. ), ve výši 300,- Kč ( ).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

Nesplní-li povinní dobrovolně, co jim ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněná podat návrh na exekuci (soudní výkon rozhodnutí).

V Brně dne 24. května 2016

JUDr. Miroslav Ferák

předseda senátu