Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
3E25AEBC29CCA6AFC12580530030EA4E.html
HTML · 12.74 KB
No categories available
26 Cdo 405/2016
26 Cdo 405/2016
U S N E S E N Í
1/ Ing. O. D.
a
2/ B. D.
, zastoupených JUDr. Jaroslavem Brožem, advokátem se sídlem v Brně – Žabovřeskách, Marie Steyskalové 767/62, proti žalované
České republice – Ministerstvu financí
, se sídlem v Praze 1, Letenská 525/15, jednající Úřadem pro zastupování státu ve věcech majetkových, se sídlem v Praze 2, Rašínovo nábřeží 42, o zaplacení částky 971.270,97 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 21 C 288/2005 , o dovolání žalobců proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 14. července 2015, č. j. 30 Co 107/2015 -310, takto:
I. Dovolání
se odmítá
.
II. Žalobci
jsou povinni
společně a nerozdílně zaplatit žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 300,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.
Odůvodnění:
Žalobci (spoluvlastníci
„domu v části obce Z., postaveného na pozemku par. č. st. 3964…“ –
dále jen „předmětný dům“, resp. „dům“) se domáhali zaplacení částky 971.270,97 Kč s příslušenstvím (v podobě úroku z prodlení) z titulu náhrady za nucené omezení vlastnického práva k domu v období od 1. ledna 2002 do 30. listopadu 2005 způsobené regulací nájemného z šesti bytů v předmětném domě.
K odvolání žalobců Městský soud v Praze jako soud odvolací rozsudkem ze dne 14. července 2015, č. j. 30 Co 107/2015 -310, potvrdil rozsudek ze dne 19. listopadu 2014, č. j. 21 C 288/2005 -274, jímž Obvodní soud pro Prahu 1 (soud prvního stupně) žalobu zamítl a rozhodl o nákladech řízení účastníků a státu; současně odvolací soud rozhodl o nákladech odvolacího řízení účastníků.
Dovolání žalobců (dovolatelů) proti rozsudku odvolacího soudu není přípustné podle § 237 o. s. ř. o. s. ř. (zákona č. 99/1963 Sb. , občanský soudní řád , ve znění účinném do 31. prosince 2013 /viz čl. II bod 2. ve spojení s čl. VII zákona č. 293/2013 Sb. / – dále opět jen „o. s. ř. “), neboť napadený rozsudek je ve svých důsledcích odrazem ustálené rozhodovací praxe, s níž se dovolací soud ztotožňuje i v posuzovaném případě a od níž nemá důvod se odchýlit ani přes v tomto směru uplatněné dovolací námitky (které jsou z obsahového hlediska /§ 41 odst. 2 o. s. ř. / vskutku podřaditelné pod /způsobilý/ dovolací důvod nesprávného právního posouzení věci /§ 241a odst. 1 o. s. ř. /, třebaže dovolatelé jim v rámci vylíčení, v čem spatřují splnění předpokladů přípustnosti dovolání /§ 237 až 238a o. s. ř. /, přikládali jiný význam). Při řešení účinně nastolené otázky intenzity omezení vlastnického práva totiž odvolací soud důsledně vycházel z právních názorů (na něž lze pro stručnost odkázat), jež ve vztahu k uvedené právní otázce zaujal Nejvyšší soud např. v rozhodnutích z 23. dubna 2013, sp. zn. 22 Cdo 367/2012 , uveřejněném pod č. 74/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, z 12. prosince 2013, sp. zn. 22 Cdo 2153/2013 , ze 17. prosince 2013, sp. zn. 22 Cdo 2423/2013 , či ze 14. července 2015, sp. zn. 26 Cdo 158/2015 (proti citovaným rozhodnutím byly podány ústavní stížnosti, které Ústavní soud České republiky odmítl usneseními z 26. srpna 2013, sp. zn. IV. ÚS 2272/2013 , z 22. srpna 2014, sp. zn. I. ÚS 1008/2014 , z 24. září 2014, sp. zn. IV. ÚS 1197/2014 , a z 19. ledna 2016, sp. zn. IV. ÚS 3145/2015 ).
S přihlédnutím k uvedenému lze uzavřít, že dovolání není přípustné podle § 237 o. s. ř. o. s. ř. , a proto je dovolací soud podle § 243c odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. odmítl – se souhlasem všech členů senátu (§ 243c odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. ) – pro nepřípustnost.
O náhradě nákladů dovolacího řízení dovolací soud rozhodl podle § 243c odst. 3 věty první, § 224 odst. 1 , § 151 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř. o. s. ř. a zavázal dovolatele, jejichž dovolání bylo odmítnuto, k náhradě nákladů dovolacího řízení vzniklých žalované v souvislosti s podáním vyjádření k dovolání, které nebylo sepsáno advokátem (žalovaná nebyla v dovolacím řízení zastoupena advokátem), přičemž žalovaná nedoložila výši svých hotových výdajů. Jde o paušální náhradu hotových výdajů podle § 151 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb. , ve znění pozdějších předpisů (viz čl. II bod 1. ve spojení s čl. VI zákona č. 139/2015 Sb. ), ve výši 300,- Kč (§ 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb. ).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li povinní dobrovolně, co jim ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněná podat návrh na exekuci (soudní výkon rozhodnutí).
V Brně dne 1. července 2016
JUDr. Miroslav Ferákpředseda senátu