Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

II.ÚS 3163/17

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Ludvíka Davida, soudce Vojtěcha Šimíčka a soudkyně zpravodajky Milady Tomkové o ústavní stížnosti Ing. Zbyňka Šklubala, zastoupeného JUDr. Vladimírem Feltem, advokátem, sídlem Urxova 458/8, Praha 8, proti usnesení Nejvyššího soudu č. j. -339 ze dne 26. 7. 2017, rozsudku Městského soudu v Praze č. j. -278 ze dne 6. 4. 2016 a rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 3 č. j. -232 ze dne 1. 9. 2015, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Podanou ústavní stížností se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí bez konkretizace svých ústavně zaručených práv, která jimi měla být porušena. Rozsudkem soudu prvního stupně byla zamítnuta stěžovatelova žaloba, kterou se domáhal určení neplatnosti dražby provedené v rámci exekučního řízení. Odvolací soud prvostupňové rozhodnutí k odvolání stěžovatele potvrdil, Nejvyšší soud pak stěžovatelovo dovolání odmítl jako vadné z důvodu nevymezení, v čem stěžovatel spatřuje splnění podmínek přípustnosti dovolání.

V ústavní stížnosti stěžovatel namítá, že znalecký posudek stran hodnoty v dražbě prodané bytové jednotky byl neobjektivní a neodpovídající skutečné tržní ceně jednotky. Stěžovatel také brojí proti dalším pochybením, k nimž mělo dojít během daného exekučního řízení, a uvádí, že v rámci prováděné exekuce podal proti usnesení o ceně dražené věci odvolání, které však vůbec nebylo projednáno.

Ústavní soud došel k závěru, že ústavní stížnost je zčásti nepřípustná a zčásti zjevně neopodstatněná.

Nejvyšší soud stěžovatelovo dovolání odmítl jako vadné, neboť stěžovatel nevymezil, v čem spatřuje naplnění podmínek přípustnosti dovolání. Proti rozhodnutí Nejvyššího soudu přitom stěžovatel v ústavní stížnosti nepředkládá žádnou (natožpak ústavněprávní) argumentaci. Za této situace postačí, aby Ústavní soud odkázal na svou judikaturu týkající se právě situací, kdy stěžovatelé nesplní zákonné náležitosti dovolání, jak je vyžaduje .

V ní Ústavní soud ustáleně konstatuje, že požadavek vymezit, v čem dovolatelé spatřují splnění podmínek přípustnosti dovolání, jakož i následek nesplnění tohoto požadavku v podobě odmítnutí dovolání jsou souladné s ústavním pořádkem (viz namátkou usnesení

sp. zn.

ze dne 11. 4. 2017,

sp. zn.

ze dne 14. 3. 2017,

sp. zn.

ze dne 7. 3. 2017,

sp. zn.

ze dne 7. 3. 2017,

sp. zn.

ze dne 7. 3. 2017,

sp. zn.

ze dne 28. 2. 2017,

sp. zn.

ze dne 14. 2. 2017,

sp. zn.

ze dne 14. 2. 2017,

sp. zn.

ze dne 22. 9. 2016,

sp. zn.

ze dne 6. 9. 2016,

sp. zn.

ze dne 20. 6. 2016,

sp. zn.

ze dne 7. 6. 2016,

sp. zn.

ze dne 7. 6. 2016,

sp. zn.

ze dne 19. 4. 2016,

sp. zn.

ze dne 12. 4. 2016,

sp. zn.

ze dne 16. 2. 2016,

sp. zn.

ze dne 19. 2. 2015,

sp. zn.

ze dne 13. 5. 2014,

sp. zn.

ze dne 6. 5. 2014,

sp. zn.

ze dne 17. 4. 2014,

sp. zn.

ze dne 12. 2. 2014,

sp. zn.

ze dne 21. 1. 2014,

sp. zn.

ze dne 14. 1. 2014,

sp. zn.

ze dne 7. 11. 2013 nebo nálezy

sp. zn.

ze dne 3. 5. 2017 a

sp. zn.

ze dne 15. 3. 2017).

V posledně citovaném nálezu Ústavní soud konstatoval, že "[j]ednou z povinných náležitostí dovolání podle je, že v něm musí být uvedeno, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání", a dále že "k efektivnímu vyčerpání dovolání nedojde, bude-li podáno vadně, tedy aniž by obsahovalo zákonem stanovené náležitosti, jež jsou uvedeny v a 3 ".

V nálezu

sp. zn.

ze dne 3. 5. 2017 pak shrnul, že "[v] každém dovolání ... musí být uvedeno, v čem dovolatel spatřuje naplnění podmínek přípustnosti tohoto mimořádného opravného prostředku. Pakliže není dovolání přípustné ze zákona v případech vyjmenovaných v , bude toto vymezení ve smyslu zjednodušeně řečeno spočívat ve formulování právní otázky významné pro napadené rozhodnutí odvolacího soudu a uvedení, jakým způsobem předmětnou právní otázku řeší judikatura Nejvyššího soudu". Jak také Ústavní soud v citovaném nálezu poznamenal, pokud dovolatelé svých povinností nedostojí, je odmítnutí dovolání souladné s ústavním pořádkem.

Ústavní soud dodává, že v době podání stěžovatelova dovolání již k problematice vymezení přípustnosti dovolání existovala četná a obecně dostupná judikatura Nejvyššího soudu i Ústavního soudu, která mohla stěžovateli, resp. jeho právnímu zástupci, poskytnout návod, jak obsah dovolání formulovat. Tento závěr odpovídá i přístupu Evropského soudu pro lidská práva (srov. rozsudek ve věci Trevisanato proti Itálii ze dne 15. 9. 2016, stížnost č. 32610/07). V části mířící proti rozhodnutí Nejvyššího soudu je tudíž ústavní stížnost zjevně neopodstatněná.

Tím, že stěžovatel nepodal řádné dovolání, nevyčerpal všechny prostředky, které mu zákon k ochraně práva poskytuje ( ; odmítnutí dovolání pro nevymezení, v čem dovolatel spatřuje splnění podmínek přípustnosti dovolání, není odmítnutím závisejícím na uvážení Nejvyššího soudu ve smyslu ). Ústavní stížnost je tedy v části mířící proti rozhodnutí nalézacího a odvolacího soudu nepřípustná.

Ze všech výše uvedených důvodů Ústavní soud podanou ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků z části podle ustanovení jako návrh zjevně neopodstatněný a z části podle jako návrh nepřípustný odmítl.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 19. října 2017

Ludvík David v. r.

předseda senátu