Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 789/14

Ústavní soud rozhodl ve věci ústavní stížnosti Ing. Petera Sochora a Zdeny Sochorové, zastoupených JUDr. Janem Kubečkem, advokátem se sídlem Masarykovo nám. 19, Náchod, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 1. 2014 č. j. -191, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

Stěžovatelé se ústavní stížností doručenou Ústavnímu soudu dne 2. 3. 2014 domáhají zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí z důvodu tvrzeného porušení práva na spravedlivý proces podle d (dále jen "") a y.

Nejvyšší soud usnesením ze dne 15. 1. 2014 č. j. -191 dovolání stěžovatelů odmítl. Dovolací soud v odůvodnění uvedl, že dovolání stěžovatelů (dále také "dovolatelé") "proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 12. 3. 2013 č. j. -180 odmítl podle , neboť neobsahuje náležitosti vyžadované ustanovením , přičemž tyto vady (nedostatky), pro něž nelze v dovolacím řízení pokračovat, dovolatelé včas (po dobu trvání lhůty k dovolání) neodstranili ( ). Konkrétně dovolání neobsahuje údaje o tom, v čem dovolatelé spatřují splnění předpokladů přípustnosti dovolání ( až 238a ). Dovolatelé (kteří evidentně přehlédli, že bylo-li napadené rozhodnutí vydáno po účinnosti , musí dovolání vyhovovat náležitostem kladeným na tento mimořádný opravný prostředek , ve znění účinném od 1. ledna 2013) totiž přípustnost dovolání opírají o ustanovení , ve znění před novelou provedenou ".

Stěžovatelé v ústavní stížnosti podali stručnou rekapitulaci dosavadního průběhu řízení v souzené věci a poukázali na to, že je oba soudy (tj. Okresní soud v Náchodě i Nejvyšší soud) neupozornily na doplnění podaného dovolání. Stěžovatelé v tom spatřují porušení až 238a , přepjatý formalismus, a tedy porušení práva na spravedlivý proces podle y a y.

Ústavní soud, dříve než přistoupí k věcnému posouzení ústavní stížnosti, je povinen zkoumat, zda stížnost splňuje všechny zákonem požadované náležitosti a zda jsou vůbec dány podmínky jejího projednání stanovené , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "").

V projednávaném případě k takovému závěru nedospěl.

V souzené věci Ústavní soud považuje v prvé řadě za vhodné připomenout, že došlo s účinností od 1. 1. 2013 ke změně v ustanoveních až upravujících přípustnost dovolání a v ustanovení , jež konkretizuje podmínky řádně podaného dovolání. Změna právní úpravy vnesla do řízení o dovolání jiné podmínky přípustnosti dovolání, než tomu bylo v době účinnosti do 31. 12. 2012, čemuž se přizpůsobila i nová úprava jeho obsahových náležitostí. Stěžovatelé však v dovolání požadavky těchto náležitostí nerespektovali a přípustnost dovolání opřeli o ustanovení , ve znění před novelou provedenou Pro tyto vady proto nebylo možné v dovolacím řízení pokračovat a dovolání bylo odmítnuto; Ústavní soud ostatně zdůrazňuje, že proti těmto závěrům Nejvyššího soudu stěžovatelé v ústavní stížnosti žádné námitky ani nevznášejí a spektakulárně argumentují tím, že pokud se dovolání soudu prvního stupně či dovolacímu soudu "nezdálo" perfektní, bylo na místě dovolatele vyzvat k doplnění dovolání podle a Stěžovatelé zaměňují požadavek na právní kvalifikaci přípustnosti a důvodnosti podávaného dovolání ( ), které posuzuje a o nichž meritorně (z hlediska přípustnosti dovolání) rozhoduje až dovolací soud.

Ústavní soud dále doplňuje, že bylo ustanovení změněno v tom smyslu, že mimořádný opravný prostředek, jímž je občanskoprávní dovolání, musí být vyčerpán vždy, resp. i tehdy, může-li být odmítnut jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení (přitom i nadále platí, že v takovém případě je stěžovateli zachována lhůta k podání ústavní stížnosti též proti rozhodnutí odvolacího soudu).

Pokud tedy stěžovatelé před podáním ústavní stížnosti nevyčerpali efektivně mimořádný opravný prostředek (dovolání), je ústavní stížnost podle ustanovení nepřípustná; jím zakotvený požadavek vyčerpat "všechny procesní prostředky" však není splněn již tím, že řízení o něm bylo zahájeno; zahrnuje logicky i povinnost "vyčerpat" ty dispozice, které na tomto základě otevřené řízení skýtá, což předpokládá - v prvé řadě - aby dovolání bylo řádně podáno a argumentováno, což se v daném případě nestalo. Stěžovatelé tyto dispozice nevyužili a i když dovolání podali, učinili tak procesně neregulérně, v důsledku čehož nemohlo být meritorně projednáno; takovou situaci je pak logicky nevyhnutelné postavit naroveň té, kdy dovolání bylo podáno opožděně nebo nebylo podáno vůbec.

Stěžovatelé tedy nesplnili podmínku - řádně - vyčerpat všechny procesní prostředky, jež jim zákon k ochraně jejich práv nabízel. Pro úplnost je namístě zdůraznit, že dovolání stěžovatelů nebylo odmítnuto proto, že nevystihlo způsobilý dovolací důvod (viz usnesení Ústavního soudu

sp. zn.

ze dne 28. 3. 2013).

Za tohoto stavu - a se zřetelem na skutečnost, že nebyly zjištěny podmínky pro postup podle - nezbylo Ústavnímu soudu, než ústavní stížnost posoudit jako nepřípustnou a mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení ji podle ustanovení odmítnout.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 6. května 2014

JUDr. Vladimír Sládeček

soudce zpravodaj