Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 624/17

Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Pavlem Rychetským o ústavní stížnosti stěžovatelky ERZURUM s.r.o., se sídlem Jana Šoupala 1597/3, Ostrava - Poruba, zastoupené JUDr. Emilem Flegelem, advokátem se sídlem K Chaloupkám 2, Praha 10, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. listopadu 2016 č. j. -516, za účasti Nejvyššího soudu jako účastníka řízení a společnosti PP - realit s.r.o., se sídlem Spodní 1, Praha 5 - Lahovice, jako vedlejší účastnice řízení takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

I.

Vymezení věci

1. Ústavní stížností, jež byla Ústavnímu soudu doručena dne 1. března 2017, stěžovatelka navrhla zrušení usnesení uvedeného v záhlaví z důvodu tvrzeného porušení jejích základních práv podle , a d.

2. Okresní soud v Kolíně rozsudkem ze dne 22. října 2013 č. j. -391 zamítl žalobu stěžovatelky, kterou se domáhala zřízení věcného břemene chůze a jízdy všemi motorovými vozidly přes pozemky vedlejší účastnice řízení.

3. Krajský soud v Praze (dále jen "krajský soud") usnesením ze dne 16. září 2014 č. j. -446 zrušil rozsudek okresního soudu a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

4. Nejvyšší soud usnesením ze dne 15. listopadu 2016 č. j. -516 zrušil usnesení krajského soudu a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Uložil mu, aby se znovu zabýval námitkou, že si stěžovatelka způsobila nedostatek přístupu ke svým nemovitostem úmyslně či z hrubé nedbalosti.

5. V ústavní stížnosti stěžovatelka namítla, že bylo zasaženo její vlastnické právo, neboť nemůže volně nakládat se svými nemovitostmi, stavbami, které stojí na pozemcích vedlejší účastnice řízení. Domnívala se také, že především v řízení před okresním soudem bylo porušeno její právo na projednání věci bez zbytečných průtahů, a tím i právo na spravedlivý proces.

II.

Přípustnost ústavní stížnosti

6. Předtím, než Ústavní soud přistoupí k věcnému posouzení ústavní stížnosti, je povinen zkoumat, zda návrh splňuje všechny zákonem stanovené náležitosti a zda jsou dány podmínky projednání ústavní stížnosti stanovené y a , o Ústavním soudu (dále jen " ").

7. Podle je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje. Z toho vyplývá, že Ústavní stížnost je založena na principu její subsidiarity k těmto jiným zákonným procesním prostředkům [srov. usnesení ze dne 28. dubna 2004

sp. zn.

(U 25/33 SbNU 475)]. K jejímu věcnému projednání proto může dojít pouze za předpokladu, že stěžovatel tyto prostředky k ochraně svých práv efektivně vyčerpal.

8. Ústavní soud je tak v rámci řízení o ústavní stížnosti oprávněn rozhodovat zásadně jen o rozhodnutích "konečných". Jako nepřípustné proto opakovaně odmítá ústavní stížnosti proti, byť i pravomocným rozhodnutím soudů, jimiž však věc nebyla ukončena, nýbrž vrácena soudu či jinému státnímu orgánu k dalšímu řízení [srov. například usnesení ze dne 30. března 2006

sp. zn.

(U 4/40 SbNU 781), usnesení ze dne 22. července 2008

sp. zn.

, usnesení ze dne 7. listopadu 2012

sp. zn.

či usnesení ze dne 28. srpna 2013

sp. zn.

]. Závěr o nepřípustnosti ústavní stížnosti se přitom dle ustálené judikatury Ústavního soudu uplatní i tehdy, je-li orgán, který má ve věci opětovně rozhodnout, vázán právním názorem vysloveným v napadeném rozhodnutí (např. usnesení ze dne 16. února 2011

sp. zn.

).

9. V předložené věci stěžovatelka napadla ústavní stížností kasační rozhodnutí Nejvyššího soudu, kterým byla věc vrácena k dalšímu řízení krajskému soudu. Řízení ve věci stěžovatelky proto doposud neskončilo. Námitky, které stěžovatelka předložila, bude moci uplatnit i proti konečnému rozhodnutí ve věci. Návrh byl proto Ústavnímu soudu podán předčasně, neboť stěžovatelka doposud nevyčerpala všechny zákonné procesní prostředky ochrany práva podle .

10. Ústavní soud dále posoudil, zda nejsou naplněny podmínky . Podle tohoto ustanovení totiž Ústavní soud neodmítne přijetí ústavní stížnosti, i když není splněna podmínka vyčerpání všech procesních prostředků k ochraně práva stěžovatele, jestliže stížnost svým významem podstatně přesahuje vlastní zájmy stěžovatele a byla podána do jednoho roku ode dne, kdy ke skutečnosti, která je předmětem ústavní stížnosti, došlo, nebo pokud v řízení o podaném opravném prostředku podle dochází ke značným průtahům, z nichž stěžovateli vzniká nebo může vzniknout vážná nebo neodvratitelná újma. Ústavní soud však naplnění žádné z uvedených podmínek v předložené věci neshledal.

11. Ústavní stížnost stěžovatelky je tak nepřípustná. Nic jí však nebrání v podání případné nové ústavní stížnosti poté, co bude řízení před obecnými soudy zcela skončeno, pokud s jeho výsledkem nebude souhlasit a bude pociťovat újmu na svých základních právech a svobodách v důsledku pochybení obecných soudů, které by mohlo mít vliv na výsledek řízení.

12. Ústavní soud proto rozhodl soudcem zpravodajem mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků o odmítnutí ústavní stížnosti pro její nepřípustnost podle .

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 25. dubna 2017

Pavel Rychetský v. r.

soudce zpravodaj