Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 2892/18

Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Tomášem Lichovníkem v právní věci stěžovatelů Mgr. Jiřího Donáta, Ph.D. a MUDr. Ludmily Duškové, Ph.D., zastoupených Mgr. Hanou Grinacovou, advokátkou se sídlem Arbesovo náměstí 257/7, Praha 5, proti rozsudku Nejvyššího soudu č. j. -316 ze dne 23. 5. 2018, takto:

Návrh se odmítá.

Odůvodnění

Ústavní stížností, doručenou Ústavnímu soudu dne 26. 8. 2018, brojí stěžovatelé proti v záhlaví označenému rozhodnutí, jímž Nejvyšší soud zrušil rozsudek Městského soudu v Praze (dále jen "městský soud") č. j. -242 ze dne 10. 9. 2015 v jeho výrocích IV. až VII. a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení. Dle přesvědčení stěžovatelů Nejvyšší soud napadeným rozhodnutím porušil jejich ústavně zaručená práva, zakotvená v y, a 3, a d.

Předtím, než Ústavní soud přistoupí k věcnému posouzení ústavní stížnosti, je povinen zkoumat, zda návrh splňuje všechny náležitosti a zda jsou vůbec dány podmínky jeho projednání, stanovené , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů. V nyní předložené věci přitom pozornosti Ústavního soudu neuniklo, že ústavní stížnost směřuje proti kasačnímu rozhodnutí Nejvyššího soudu, proti němuž není ze své podstaty zásadně přípustná (srov. např. usnesení

sp. zn.

ze dne 20. 6. 2016,

sp. zn.

ze dne 25. 4. 2017,

sp. zn.

ze dne 21. 11. 2017,

sp. zn.

ze dne 13. 3. 2018 aj., dostupná, jako další zde uváděná rozhodnutí, na adrese http://nalus.usoud.cz). Řízení ve věci samé nadále pokračuje, tudíž není splněna podmínka vyčerpání všech relevantních procesních prostředků, které stěžovatelům právní řád k ochraně jejich práv poskytuje ( ).

Stěžovatelé si neprojednatelnosti stížnostního návrhu jsou ostatně sami vědomi, jelikož se dožadují aplikování výjimky obsažené v ustanovení . Poukazují přitom na to, že celková délka předmětného sporu již přesáhla hranici deseti let a že soudní řízení pro ně představuje psychickou, finanční a s ohledem na věk stěžovatelky rovněž fyzickou zátěž. Pokud by Ústavní soud ústavní stížnost odmítl, hrozilo by, že celý spor nebude ukončen za života stěžovatelky a že se jejím ústavně zaručeným právům nedostane ochrany.

Podle citovaného ustanovení platí, že Ústavní soud neodmítne přijetí ústavní stížnosti, i když není splněna podmínka vyčerpání všech procesních prostředků v souladu s , jestliže v řízení o podaném opravném prostředku dochází ke značným průtahům, z nichž stěžovateli vzniká nebo může vzniknout vážná a neodvratitelná újma. Jde o výjimku z nepřípustnosti ústavní stížnosti. Podle odborné literatury (viz Wagnerová, Dostál, Langášek, Pospíšil: s komentářem, ASPI, 2007, str. 388) je předpokladem udělení této výjimky, mimo jiné, že ústavní stížnost směřuje proti pravomocnému rozhodnutí [srov. písm. d) y]. Třebaže starší judikatura Ústavního soudu připouští i možnost napadení nepravomocných rozhodnutí (viz např. usnesení Ústavního soudu

sp. zn.

ze dne 28. 5. 1997 nebo

sp. zn.

ze dne 9. 4. 1998), vždy musí být splněna alespoň podmínka, že ke značným průtahům dochází v dosud neskončeném řízení o opravném prostředku. Celková délka řízení tedy nemůže být podkladem pro aplikaci ; relevantní je v tomto ohledu pouze průběh řízení o podaném opravném prostředku (srov. usnesení Ústavního soudu

sp. zn.

ze dne 4. 1. 2007,

sp. zn.

ze dne 12. 4. 2017 či

sp. zn.

ze dne 9. 10. 2017).

Kromě toho, že výjimku ve smyslu § 75 odst. 2 písm. b) lze aplikovat pouze tehdy, dochází-li k průtahům v dosud neskončeném řízení o podaném opravném prostředku, z povahy věci dále vyplývá, že ústavní stížnost musí směřovat proti rozhodnutí, které je tímto opravným prostředkem napadeno a o němž nebylo v důsledku průtahů doposud rozhodnuto. Smyslem citovaného ustanovení je totiž vyloučit možnost, že by nečinnost orgánu rozhodujícího o opravném prostředku bránila stěžovateli iniciovat ústavněprávní přezkum takového rozhodnutí.

V případě stěžovatelů byla v důsledku kasačního zásahu Nejvyššího soudu věc vrácena k projednání městskému soudu, jenž bude opětovně rozhodovat o odvolání proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 5 (dále jen "obvodní soud") č. j. -170 ze dne 8. 10. 2014. V současné době tedy probíhá řízení o opravném prostředku proti citovanému rozhodnutí obvodního soudu a proti tomuto rozhodnutí by tak musela směřovat i ústavní stížnost.

Stěžovatelé nicméně namísto toho v nyní projednávané věci napadli ústavní stížností rozhodnutí Nejvyššího soudu o dovolání, ve vztahu k němuž aktuálně není vedeno žádné řízení o opravném prostředku, a nemůže v něm tedy ani docházet k průtahům. Aplikace výjimky obsažené v zde tudíž vůbec nepřichází v úvahu.

Pro úplnost je možno podotknout, že předmětnou výjimku by v nyní posuzované věci nebylo možno využít ani v případě, pokud by stěžovatelé napadli rozsudek obvodního soudu. Jednak by nebyla splněna doktrinálně formulovaná podmínka, že se musí jednat o pravomocné rozhodnutí, neboť rozsudek obvodního soudu pozbyl v důsledku kasačního rozhodnutí Nejvyššího soudu právní moci. Krom toho nelze dovodit nečinnost na straně odvolacího soudu (stěžovatelé nic takového ani netvrdí), a to zejména vzhledem k tomu, že věc mu byla vrácena k novému projednání teprve nedávno, a to rozhodnutím z května roku 2018. Průtahy jsou tak v této fázi řízení o opravném prostředku fakticky vyloučeny.

Vzhledem k výše uvedenému Ústavní soud proto postupoval dle a předložený návrh odmítl jako nepřípustný ve smyslu téhož zákona.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 17. září 2018

Tomáš Lichovník v. r.

soudce zpravodaj