Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

27 Cdo 1308/2022

27 Cdo 1308/2022-298

ČESKÁ REPUBLIKAROZSUDEKJMÉNEM REPUBLIKY

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Petra Šuka a soudců JUDr. Filipa Cilečka a JUDr. Marka Doležala v právní věci žalobců a) M. P., a b) L. L., obou zastoupených Mgr. Adélou Bučkovou, advokátkou, se sídlem v Praze 3, Olgy Havlové 2917/38, PSČ 130 00, proti žalované I. P., zastoupené JUDr. Ivanou Kožíškovou, advokátkou, se sídlem v Praze 6, Buzulucká 678/6, PSČ 160 00, o určení členství v bytovém družstvu, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. , o dovolání původního žalobce proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 1. 12. 2021, č. j. -195, takto:

Odůvodnění:I. Dosavadní průběh řízení

[1] Žalobou doručenou soudu prvního stupně

dne 16. 5. 2017 se L. P. (dále též jen „původní žalobce“) domáhal určení, že je členem Bytového družstva Krčská 61, družstva (dále jen „bytové družstvo“), a nájemcem bytu číslo XY v budově č. p. XY na pozemku parc. č. XY, k. ú. XY, na adrese XY.

[2] Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 30. 7. 2020, č. j. -151, žalobu zamítl (výrok I.) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok II.), uzavíraje, že původnímu žalobci sice svědčí naléhavý právní zájem na požadovaném určení [ , (dále jen „ “)], nicméně smlouva ze dne 6. 12. 2000 (jíž převedl družstevní podíl v bytovém družstvu na svého bratra) není neplatná ani pro nedostatek náležitostí, ani pro nedostatek vůle původního žalobce.

[3] Vrchní soud v Praze ve výroku označeným rozsudkem k odvolání původního žalobce nevyhověl návrhu na vstup bytového družstva do řízení (první výrok), potvrdil rozsudek soudu prvního stupně (druhý výrok) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (třetí výrok).

[4] Odvolací soud oproti soudu prvního stupně dovodil, že původnímu žalobci nesvědčí naléhavý právní zájem na požadovaném určení, neboť bytové družstvo není účastníkem řízení a rozhodnutí přijaté v projednávané věci jej neváže ( a 3 ). Ani případný úspěch původního žalobce „neskýtá (…) záruku, že (…) bytové družstvo [jej] nově zapíše do seznamu členů družstva na místo žalované“. Neeviduje-li bytové družstvo původního žalobce jako člena, „stěží by se mohl“ podle odvolacího soudu původní „žalobce na základě výsledků tohoto řízení (…) domáhat práv náležejících pouze členovi družstva, včetně práva na uzavření smlouvy o nájmu družstevního bytu“.

[5] „Nad rámec uvedeného“ odvolací soud přisvědčil názoru soudu prvního stupně, podle něhož smlouva o převodu družstevního podílu ze dne 6. 12. 2000 není neplatná ani pro nedostatek náležitostí (když tyto byly sjednány částečně písemně, částečně ústně), ani pro nedostatek vůle původního žalobce družstevní podíl převést.

II. Dovolání a vyjádření k němu

[6] Proti rozsudku odvolacího soudu podal původní žalobce dovolání, jehož přípustnost opírá o , maje za to, že napadené rozhodnutí závisí – mimo jiné – na vyřešení otázky naléhavého právního zájmu na požadovaném určení, již odvolací soud posoudil v rozporu s (dovolatelem citovanou) ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu. Jakkoliv dovolatel ohlašuje, že rozsudek odvolacího soudu napadá „v celém jeho rozsahu“, je z obsahu dovolání zřejmé, že směřuje toliko proti druhému výroku napadeného rozhodnutí.

[7] Dovolatel zdůrazňuje, že svůj naléhavý právní zájem na požadovaném určení nedovozuje primárně ze vztahu k bytovému družstvu, ale z potřeby vytvoření pevného právního základu pro sebe i pro žalovanou. Dokud není vyřešeno, kdo je vlastníkem družstevního podílu, vznikají na obou stranách pochybnosti o tom, kdo je oprávněn vykonávat práva a plnit povinnosti spojené s družstevním podílem. Mezi stranami vznikají (již dlouhodobě) další spory, v nichž je prejudiciální otázkou právě vlastnictví družstevního podílu.

[8] Dovolatel dále předestírá Nejvyššímu soudu otázku výkladu a aplikace a otázku náležitostí smlouvy o převodu družstevního podílu (jež podle jeho názoru odvolací soud vyřešil v rozporu s ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu), a otázku „povinnosti odvolacího soudu zrušit rozhodnutí soudu prvního stupně, pokud je dané rozhodnutí stiženo vadou spočívající v chybějícím poučení účastníka řízení v důsledku nesprávného právního názoru soudu prvního stupně za předpokladu, že tuto vadu nelze zhojit v odvolacím řízení“ (jež dosud nebyla dle dovolatele v rozhodovací praxi Nejvyššího soudu zodpovězena).

[9] Žalovaná ve vyjádření k dovolání argumentuje ve prospěch správnosti napadeného rozhodnutí a navrhuje, aby Nejvyšší soud dovolání odmítl jako nepřípustné, případně zamítl jako nedůvodné.

III. Právní nástupnictví

[10] Vzhledem k tomu, že dovolatel v průběhu dovolacího řízení (dne

XY

) zemřel, rozhodl Nejvyšší soud (usnesením ze dne 13. 9. 2023, č. j. -294), že v řízení bude pokračováno (na místě žalobce) s dědici původního žalobce ( , a 2 ).

IV. Přípustnost dovolání

[11] Dovolání bylo podáno včas, osobou oprávněnou a splňující podmínku podle ; dovolací soud se proto zabýval jeho přípustností.

[12] Zamítá-li soud určovací žalobu pro nedostatek naléhavého právního zájmu na požadovaném určení, je vyloučeno, aby se zabýval věcí samou, tedy aby posuzoval, zda tu tvrzený právní vztah nebo právo vskutku je či není (srov. např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 27. 3. 1997, sp. zn. , ze dne 2. 12. 2003, sp. zn. , či ze dne 15. 4. 2010, sp. zn. , anebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. 2. 2011, sp. zn. ). Pokud přesto v takové situaci přezkoumá žalobu po věcné stránce, jsou jeho závěry (posouzení, zda tu tvrzený právní vztah nebo právo vskutku je či není) právně nevýznamné (srov. např. dovolatelem přiléhavě citovaný rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 4. 10. 2001, sp. zn. ).

[13] Vzhledem k řečenému nečiní dovolání přípustným otázka platnosti smlouvy o převodu družstevního podílu.

[14] Dovolání je však přípustné podle pro řešení otázky naléhavého právního zájmu na požadovaném určení, již odvolací soud posoudil v rozporu s ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu.

V. Důvodnost dovolání

[15] Podle se určení, zda tu právní poměr nebo právo je či není, lze žalobou domáhat jen tehdy, je-li na tom naléhavý právní zájem.

[16] Z ustálené judikatury Nejvyššího soudu k výkladu se (mimo jiné) podává, že:

1) Je nutné rozlišovat mezi věcnou legitimací účastníků řízení o určení, zda tu právní vztah nebo právo je či není, a naléhavým právním zájmem na požadovaném určení. Věcnou legitimaci k určení, zda tu právní vztah nebo právo je či není, má ten, kdo je účasten právního vztahu nebo práva, o něž v řízení jde, nebo jehož právní sféry se sporný právní vztah nebo sporné právo týká. Naléhavý právní zájem na požadovaném určení pak vyjadřuje způsob právní ochrany, které se má dostat soudním rozhodnutím tomu, kdo má v řízení o určovací žalobě aktivní věcnou legitimaci, a to vůči tomu, kdo je k požadovanému určení pasivně věcně legitimován.

Srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 5. 2011, sp. zn. , a judikaturu v něm citovanou.

2) Určovací žaloba podle je preventivního charakteru a má místo jednak tam, kde její pomocí lze eliminovat stav ohrožení práva či nejistoty v právním vztahu, a k odpovídající nápravě nelze dospět jinak, jednak v případech, v nichž určovací žaloba účinněji než jiné právní prostředky vystihuje obsah a povahu příslušného právního vztahu a jejím prostřednictvím lze dosáhnout úpravy, tvořící určitý právní rámec, který je zárukou odvrácení budoucích sporů účastníků. Tyto funkce určovací žaloby korespondují právě s podmínkou naléhavého právního zájmu; nelze-li v konkrétním případě očekávat, že je určovací žaloba bude plnit, nebude ani naléhavý právní zájem na takovém určení. Přitom příslušné závěry se vážou nejen k žalobě o určení jako takové, ale také k tomu, jakého konkrétního určení se žalobce domáhá.

3) Naléhavý právní zájem na určení, zda tu právní vztah nebo právo je či není, je dán zejména tam, kde by bez tohoto určení bylo ohroženo právo žalobce nebo kde by se bez tohoto určení jeho právní postavení stalo nejistým, nemá-li žalobce k dispozici jiný právní prostředek, jehož pomocí by mohl své právo hájit účinněji. Prostřednictvím určovací žaloby nelze řešit otázky, které mají význam jen pro jiné již probíhající řízení (v němž je lze řešit jako předběžné otázky) nebo které mají být podle zákona řešeny v jiném řízení; určovací žaloba je nepřípustná tam, kde neslouží potřebám praktického života, ale jen ke zbytečnému rozmnožování sporů.

4) Otázku existence naléhavého právního zájmu na požadovaném určení soud posuzuje vždy ve vztahu ke konkrétním skutkovým okolnostem vylíčeným žalobcem.

Srov. např. výše citovaný rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. či rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 27. 3. 1997, sp. zn. , ze dne 25. 10. 1999, sp. zn. , ze dne 31. 5. 2011, sp. zn. , ze dne 17. 4. 2014, sp. zn. , ze dne 30. 11. 2016, sp. zn. , či ze dne 16. 6. 2021, sp. zn. , anebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 8. 2017, sp. zn. , ze dne 24. 4. 2018, sp. zn. , či ze dne 23. 10. 2019, sp. zn. .

5) I v případě, že lze žalovat o splnění povinnosti, je naléhavý právní zájem na určení ve smyslu dán, jestliže je rozhodnutí o určovací žalobě způsobilé vytvořit pevný základ pro právní vztahy účastníků sporu a svými důsledky předejít případným dalším žalobám na plnění, anebo jestliže případná žaloba o splnění povinnosti nevystihuje (nemůže vystihnout) celý obsah a dosah sporného právního vztahu nebo práva, a naopak určovací žaloba je k tomu způsobilejší než jiné procesní prostředky.

Srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 1. 2021, sp. zn. .

[17] V režimu právní úpravy účinné do 31. 12. 2013 bylo řízení o určení členství v bytovém družstvu řízením podle a (ve znění účinném do 31. 12. 2013), v němž se účastenství řídilo ustanovením větou první , v témže znění ( , ve znění účinném do 31. 12. 2013).

[18] S ohledem na povahu řízení a vymezení okruhu účastníků řízení pak platilo, že návrh na určení, že navrhovatel je členem bytového družstva a nájemcem družstevního bytu, musel směřovat proti všem subjektům, jejichž práva mohou být tímto určením dotčena a které mu toto právo upírají. Tedy jak vůči tomu, kdo jako člen bytového družstva a nájemce družstevní byt užívá, tak proti bytovému družstvu (jež s navrhovatelem jako s členem družstva a nájemcem družstevního bytu nejedná). Nebylo-li družstvo od počátku účastníkem řízení, bylo úkolem soudu jej přibrat do řízení postupem podle , ve znění účinném do 31. 12. 2013 (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 2. 2012, sp. zn. ).

[19] S účinností od 1. 1. 2014 je řízení o určení členství v bytovém družstvu řízením sporným [ ], jehož účastníky jsou žalobce a žalovaný ( ). Je přitom zcela v dispozici žalobce, koho jako žalovaného označí (proti komu žalobu podá). Předpokladem úspěšnosti žaloby pak je – mimo jiné – i pasivní věcná legitimace žalovaného.

[20] Převede-li jedna osoba druhé svůj družstevní podíl a vznikne-li následně mezi stranami této smlouvy spor o její platnost, jsou strany smlouvy, jakožto účastníci právního vztahu, o který v řízení jde, věcně legitimovány v řízení o určení členství v bytovém družstvu.

[21] Jestliže původní žalobce uzavřel se svým bratrem smlouvu o převodu družstevního podílu, svědčí původnímu žalobci (a tudíž i jeho právním nástupcům) aktivní věcná legitimace v řízení o určení, že je členem bytového družstva. Žalovaná (právní nástupkyně bratra původního žalobce, jenž byl dle smlouvy nabyvatelem družstevního podílu), jež tvrdí, že je členkou bytového družstva a vlastnicí sporného družstevního podílu, je pak pasivně věcně legitimována.

[22] Upírá-li žalovaná původnímu žalobci (jeho právním nástupcům) postavení člena bytového družstva, majíc za to, že sporný družstevní podíl řádně nabyla a členkou bytového družstva je (místo původního žalobce) ona, nemá původní žalobce (jeho právní nástupci) k dispozici jiný (účinnější) právní nástroj, jehož pomocí by mohl své (tvrzené) právo ochránit, než žalobu o určení členství v bytovém družstvu (popř. o určení, že je vlastníkem sporného družstevního podílu). Právě prostřednictvím určovací žaloby tu lze dosáhnout úpravy tvořící určitý právní rámec, který je zárukou odvrácení budoucích sporů účastníků (srov. výše).

[23] Jinými slovy, původnímu žalobci (jeho právním nástupcům) svědčí jak aktivní věcná legitimace, tak i naléhavý právní zájem na požadovaném určení. A žalované svědčí pasivní věcná legitimace.

[24] Na uvedeném závěru ničeho nemění ani odvolacím soudem zdůrazňovaná skutečnost, že otázka určení členství v bytovém družstvu zasahuje (taktéž) do právních poměrů dotčeného bytového družstva. Tedy, že zde je osoba, jež by mohla být dalším žalovaným (s postavením samostatného společníka ve smyslu ).

[25] Jakkoliv lze souhlasit s tím, že se v řízení řešená otázka (členství v bytovém družstvu) dotýká i právních poměrů dotčeného bytového družstva (proto bylo bytové družstvo dle věty první , ve znění účinném do 31. 12. 2013, vždy účastníkem takového řízení), není žádného důvodu nutit žalobce (prostřednictvím směšování otázek pasivní věcné legitimace a naléhavého právního zájmu) k tomu, aby žalobu (vždy, bezpodmínečně) směřoval i proti bytovému družstvu. Typicky v situaci, kdy je bytové družstvo připraveno respektovat rozhodnutí ve sporu mezi stranami smlouvy o převodu družstevního podílu (bez ohledu na to, že je takové rozhodnutí nezavazuje), není popsaný postup (vtažení bytového družstva do řízení jako druhého žalovaného) pro dosažení cíle sledovaného žalobcem nutný.

[26] Jelikož řešení otázky naléhavého právního zájmu odvolacím soudem není správné, Nejvyšší soud podle , aniž se (pro nadbytečnost) zabýval dalšími otázkami procesního práva, otevřenými v dovolání, napadené rozhodnutí odvolacího soudu ve druhém výroku (včetně závislého výroku o nákladech řízení) zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu v tomto rozsahu k dalšímu řízení ( věta první ).

[27] Právní názor dovolacího soudu je pro odvolací soud závazný ( část první věty za středníkem , ).

[28] V novém rozhodnutí soud rozhodne i o náhradě nákladů řízení, včetně řízení dovolacího ( ).

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 22. 9. 2023

JUDr. Petr Šuk

předseda senátu