Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

27 Cdo 1513/2025

27 Cdo 1513/2025-433

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Petra Šuka a soudců JUDr. Filipa Cilečka a JUDr. Marka Doležala v právní věci navrhovatelky IAFS S. A., se sídlem v Lucemburku, 76 route de Thionville, L-2610, Lucemburské velkovévodství, registrační číslo osoby B 99475, zastoupené JUDr. Jaroslavem Radilem, advokátem, sesídlem v Praze 7, Ovenecká 78/33, PSČ 170 00, za účasti UBAR a. s., se sídlem v Praze 4, Antala Staška 1859/34, PSČ 140 00, identifikační číslo osoby 28652649, zastoupené JUDr. Ing. Tomášem Lebedou, advokátem, se sídlem v Průhonicích, Na Sídlišti I 152, PSČ 252 43, o určení nicotnosti rozhodnutí jediného akcionáře přijatého při výkonu působnosti valné hromady, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. , o dovolání navrhovatelky proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 9. 1. 2025, č. j. -354, takto:I. Dovolání se odmítá.II. Navrhovatelka je povinna zaplatit společnosti UBAR a. s. na náhradě nákladů dovolacího řízení 7.344,70 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto usnesení, k rukám jejího zástupce.

Odůvodnění:

2. 11. 2017,

doplněným dne 2. 1. 2018, domáhala (mimo jiné) určení „nicotnosti“ veškerých rozhodnutí společnosti FIORES LIMITED, naposledy se sídlem v Larnace, Faneromenis 145, 6031, Kyperská republika, registrační číslo osoby HE 324043 (dále jen „jediný akcionář“), jako

jediného akcionáře společnosti České lesy a. s., naposledy se sídlem v Praze 8, Pobřežní 249/46, PSČ 186 00, identifikační číslo osoby 25197401 (dále též jen „společnost“), přijatých při výkonu působnosti valné hromady společnosti dne 16. 7. 2014.

[2] Městský soud v Praze usnesením ze dne 13. 2. 2018, č. j. -21, č. j. -1, věc vyloučil k samostatnému řízení vedenému pod sp. zn. . Usnesením ze dne 19. 5. 2022, č. j. -44, rozhodl, že v řízení namísto společnosti bude pokračováno s UBAR a. s., neboť společnost zanikla fúzí sloučením.

[3] Městský soud v Praze usnesením ze dne 14. 3. 2024, č. j. -156, vyslovil „nicotnost“ napadených rozhodnutí jediného akcionáře přijatých při výkonu působnosti valné hromady společnosti (výrok I.) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok II.).

[4] K odvolání UBAR a. s. Vrchní soud v Praze v záhlaví označeným usnesením rozhodnutí soudu prvního stupně změnil tak, že návrh zamítl (první výrok), a rozhodl onáhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů (druhý výrok).

[5] Proti usnesení odvolacího soudu podala navrhovatelka dovolání, jež Nejvyšší soud odmítl podle a 2 , (dále jen „ “), jako nepřípustné, neboť nesměřuje proti žádnému z usnesení vypočtených v a není přípustné ani podle

[6] Závěr odvolacího soudu, podle něhož dovolatelce nesvědčí naléhavý právní zájem na požadovaném určení ve smyslu , je v souladu s ustálenou rozhodovací praxí Nejvyššího soudu, z níž se (mimo jiné) podává, že:

1) Směřuje-li návrh na zahájení řízení k vydání rozhodnutí o tom, že se na usnesení valné hromady hledí, jako by nebylo přijato, jde o (obecný) určovací návrh ve smyslu , u něhož (aktivně věcně legitimovaný) navrhovatel musí – má-li být úspěšný – tvrdit a prokázat naléhavý právní zájem na požadovaném určení.

2) Naléhavý právní zájem na určení, zda tu právní vztah nebo právo je či není, je dán zejména tam, kde by bez tohoto určení bylo ohroženo právo žalobce nebo kde by se bez tohoto určení jeho právní postavení stalo nejistým, nemá-li žalobce kdispozici jiný právní prostředek, jehož pomocí by mohl své právo hájit účinněji. Prostřednictvím určovací žaloby nelze řešit otázky, které mají význam jen pro jiné jižprobíhající řízení (v němž je lze řešit jako předběžné otázky) nebo které mají být podlezákona řešeny v jiném řízení; určovací žaloba je nepřípustná tam, kde neslouží potřebám praktického života, ale jen ke zbytečnému rozmnožování sporů.

3) U osob oprávněných dovolávat se neplatnosti usnesení valné hromady bude zpravidla naléhavý právní zájem dán již jen s odkazem na jejich postavení (což vyplývá nepřímo i z , o zvláštních řízeních soudních; dále jen „z. ř. s.“); zachována zůstává i jejich aktivní věcná legitimace. Plynutím času budeovšem (i u osob oprávněných dovolávat se neplatnosti usnesení valné hromady) naléhavý právní zájem na určení, že se na usnesení valné hromady hledí, jako by nebylo přijato, slábnout. I u nich tak může dojít k tomu, že naléhavý právní zájem na takovém určení postupem času vymizí.

4) Naléhavý právní zájem na požadovaném určení soud posuzuje vždy ve vztahu ke konkrétním skutkovým okolnostem (tvrzeným navrhovatelem).

5) Jestliže soud dospěje k závěru o nedostatku naléhavého právního zájmu na určení, zamítne žalobu, aniž by se současně zabýval meritem věci.

Srovnej za všechna rozhodnutí např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 22. 9. 2023, sp. zn. , a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 9. 2009, sp. zn. , ze dne 31. 5. 2011, sp. zn. , ze dne 19. 9. 2018, sp. zn. , ze dne 27. 2. 2019, sp. zn. , ze dne 28. 8. 2019, sp. zn. , ze dne 21. 6. 2022, sp. zn. , ze dne 26. 2. 2024, sp. zn. , či ze dne 25. 2. 2025, sp. zn. , ze dne 21. 5. 2025, sp. zn. , a judikaturu v nich citovanou.

[7] V projednávané věci se dovolatelka domáhá určení „nicotnosti“ rozhodnutí, jimižjediný akcionář podřídil nyní již zaniklou společnost České lesy a. s. , o obchodních společnostech a družstvech (zákon o obchodních korporacích), změnil její stanovy tak, že přijal monistickou strukturu orgánů, a osobu, již odvolal z funkce člena představenstva, jmenoval do funkce člena (předsedy) správní rady.

[8] Žádná skutečnost, již dovolatelka tvrdila či jež vyšla v řízení najevo, nezakládá naléhavý právní zájem dovolatelky na požadovaném určení. Dovolatelka přehlíží, že otázku, zda byla napadená rozhodnutí vskutku přijata jediným akcionářem, anebo zda jde o právní jednání osoby, jež jediným akcionářem společnosti nebyla, a jež tudíž nemají žádné právní účinky, může soud posoudit (jakožto otázku předběžnou) v jakémkoliv řízení (srov. za všechna rozhodnutí usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. 9. 2018, sp. zn. , či ze dne 23. 4. 2024, sp. zn. ). Může tak tudíž učinit (bude-li to právně významné pro posouzení žaloby) i v řízení o žalobě onáhradu škody (ať už směřující vůči společnosti UBAR a. s., nebo vůči jiným osobám), čiv řízení, v němž se dovolatelka hodlá domáhat (či již domáhá) určení, že společnost nezanikla v důsledku fúze a že je stále její akcionářkou. Nejvyšší soud ponechává stranou, zdaje otázka případné nicotnosti shora popsaných rozhodnutí přijatých v působnosti valnéhromady společnosti právně významná pro posouzení (dovolatelkou tvrzených) nároků (a zda je tudíž potřebné ji v rámci těchto řízení zodpovědět jako otázku předběžnou).

[9] Žádné právo dovolatelky nebude bez požadovaného určení ohroženo a ani její právní postavení se nestane, resp. nezůstane nejistým. Závěru odvolacího soudu, podle něhož dovolatelce nesvědčí naléhavý právní zájem na požadovaném určení, nelzeničeho vytknout.

[10] Dovolání nečiní přípustným ani námitka, podle níž odvolací soud měl ipřesnedostatek naléhavého právního zájmu určit nicotnost napadených rozhodnutí i bez návrhu z úřední povinnosti, neboť mu takový postup ukládá § 90 odst. 1 z. ř. s.

[11] Označené ustanovení totiž ukládá soudu povinnost rozhodnout i bez návrhu o tom, že o rozhodnutí orgánu právnické osoby nejde, hledí-li se něj, jako by nebylo přijato, pouze v řízení o návrhu na vyslovení neplatnosti rozhodnutí orgánu právnické osoby. Jdeo ustanovení, jež upravuje způsob vypořádání vztahu mezi navrhovatelem a společností v situaci, kdy soud shledá, že rozhodnutí orgánu právnické osoby, jehož platnost byla napadena, trpí tak závažnými vadami, pro něž o rozhodnutí orgánu právnické osoby vůbec nejde. Představuje tak jeden z případů, kdy soud může překročit návrhy účastníků a přisoudit něcojiného nebo více, než čeho se domáhají, ve smyslu ustanovení (srov.při výkladu , ve znění účinném do 31. 12. 2013, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 4. 2012, sp. zn. ).

[12] Z § 90 odst. 1 z. ř. s. však nevyplývá možnost soudu zahájit ex officio samostatné řízení o určení „nicotnosti“ rozhodnutí orgánu právnické osoby, či posoudit návrh na určení „nicotnosti“ rozhodnutí orgánu právnické osoby bez ohledu na to, zda navrhovateli svědčí naléhavý právní zájem na takovém (jím požadovaném) určení. Platí přesně opačný závěr; nesvědčí-li navrhovateli na požadovaném určení naléhavý právní zájem ( ), soud jeho návrh zamítne, aniž se může zabývat věcí samou (tj. otázkou, zda napadená rozhodnutí jsou „nicotná“); viz výklad podaný výše.

[13] Konečně dovolání nečiní přípustným ani námitka údajné nepřezkoumatelnosti napadeného rozhodnutí.

[14] Rozhodovací praxe dovolacího soudu je ustálená v závěru, že měřítkem toho, zda rozhodnutí soudu prvního stupně je či není přezkoumatelné, nejsou požadavky odvolacího soudu na náležitosti odůvodnění rozhodnutí soudu prvního stupně, ale především zájem účastníků řízení na tom, aby mohli náležitě použít v odvolání proti tomuto rozhodnutí odvolací důvody. I když rozhodnutí soudu prvního stupně nevyhovuje všem požadavkům najeho odůvodnění, není zpravidla nepřezkoumatelné, jestliže případné nedostatky odůvodnění nebyly – podle obsahu odvolání – na újmu uplatnění práv účastníků řízení. Obdobně pak lze říci, že i když rozhodnutí odvolacího soudu nevyhovuje všem požadavkům na jeho odůvodnění, není zpravidla nepřezkoumatelné, jestliže případné nedostatky odůvodnění nebyly – podle obsahu dovolání – na újmu uplatnění práv dovolatele (srov.rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 6. 2013, sp. zn. , uveřejněný pod číslem 100/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 9. 2016, sen. zn. , či ze dne 29. 5. 2018, sp. zn. ).

[15] V projednávané věci není pochyb o tom, že napadené rozhodnutí, jehož odůvodnění ostatně odpovídá požadavkům , není nepřezkoumatelné (ve smyslu shora popsaném).

[16] Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být odůvodněn ( věta druhá ).

Poučení:Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

Nesplní-li povinná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněná domáhat výkonu rozhodnutí.

V Brně dne 29. 9. 2026

JUDr. Petr Šuk

předsed

a senátu