Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

27 Cdo 2601/2023

27 Cdo 2601/2023-186

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Marka Doležala a soudců JUDr. Filipa Cilečka a JUDr. Petra Šuka v právní věci žalobkyněH. K., zastoupené Mgr. Ing. Janem Skřipským, advokátem, se sídlem v Praze 1, Panská 891/5, PSČ 110 00, proti žalovaným 1)Pavlu Kohušovi, narozenému 13. 5. 1984, bytem v Liberci, Květinová 1151/1, PSČ 460 01, zastoupenému Mgr. Martinem Heřmánkem, advokátem, se sídlem v Praze 1, Panská 891/5, PSČ 110 00, 2) Ing. Assemu Karajovi, narozenému 28. 3. 1975, bytem v Liberci, Hedvábná 1117/7, PSČ 460 06, zastoupenému JUDr. Martinem Köhlerem, advokátem, se sídlem v Liberci, Vysoká 149/4, PSČ 460 10, a 3) Trezorka24 s. r. o., se sídlem v Liberci, Květinová 1151/1, PSČ 460 01, identifikační číslo osoby 07855257, zastoupené Mgr. Martinem Heřmánkem, advokátem, se sídlem v Praze 1, Panská 891/5, PSČ 110 00, o určení neplatnosti smlouvy o převodu podílu, vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci pod sp. zn. , o dovolání žalobkyně proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 13. 4. 2023, č. j. -164, takto:

I. Dovolání

se

odmítá

.

II. Žalobkyně

je povinna

zaplatit žalovanému 2) na náhradu nákladů dovolacího řízení 4.114 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto usnesení, k rukám jeho zástupce.

III. Ve vztahu mezi žalobkyní a žalovanými 1) a 3)

nemá

žádný z účastníků

právo

na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Odůvodnění:

[1] Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci rozsudkem ze dne 25. 7. 2022, č. j. -124, určil, že smlouva o převodu podílu ve společnosti Trezorka24 s. r. o. (dále též jen „společnost“) ze dne 26. 4. 2019, kterou „žalovaný 1) převedl 50% podíl ve společnosti na žalovaného 2)“, je neplatná (výrok I.), a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výroky II. a III.).

[2] Vrchní soud v Praze k odvolání žalovaného 2) v záhlaví označeným rozsudkem rozhodnutí soudu prvního stupně změnil tak, že žalobu zamítl (první výrok), a rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů (druhý výrok).

[3] Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, jež Nejvyšší soud odmítl podle a 2 , (dále též jen „ “), jako nepřípustné. Učinil tak proto, že dovolání nesměřuje proti žádnému z usnesení vypočtených v a není přípustné ani podle

[4] Závěr odvolacího soudu, podle něhož dovolatelce nesvědčí na požadovaném určení naléhavý právní zájem ve smyslu , je v souladu s ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu.

[5] Z té se podává, že:

1) Nezbytnou podmínkou přípustnosti určovací žaloby je existence naléhavého právního zájmu na žádaném určení. Žalobce má naléhavý právní zájem na žádaném určení, jestliže by bez tohoto určení bylo ohroženo jeho právo nebo právní vztah, na němž je zúčastněn, nebo jestliže by se jeho postavení bez tohoto určení stalo nejistým. Ke vzniku žalobcova právního zájmu na určení stačí takové chování žalovaného, které nasvědčuje jeho úmyslu porušit právo žalobce nebo způsobit mu újmu na jeho právním postavení.

2) Určovací žaloba je tedy prostředkem umožňujícím poskytnutí ochrany právního postavení žalobce dříve, než toto jeho postavení bylo porušeno, jejím cílem je zásadně poskytnutí preventivní ochrany. Naopak podmínka naléhavého právního zájmu nebude splněna, jestliže požadované určení neodstraní stav ohrožení práva nebo nezjedná efektivně jistotu v dotčeném právním vztahu.

3) Jestliže soud dospěje k závěru o nedostatku naléhavého právního zájmu na určení, zamítne žalobu, aniž by se současně zabýval meritem věci. Nedostatek doložení naléhavého právního zájmu je tedy samostatným a prvořadým důvodem, pro který nemůže určovací žaloba obstát a který sám o sobě bez dalšího vede k jejímu zamítnutí.

4) Má-li právní otázka (platnost smlouvy), o níž má být rozhodnuto, povahu předběžné otázky ve vztahu k existenci práva nebo právního vztahu, není dán právní zájem na určení této předběžné otázky, lze-li žalovat přímo na určení existence práva nebo právního vztahu.

5) Je-li podíl ve společnosti s ručením omezeným ve společném jmění manželů, pak manžel, který společníkem není, se může, za situace, kdy je do obchodního rejstříku zapsán jako majitel (vlastník) podílu někdo jiný než osoba, se kterou má podíl ve společném jmění, domáhat určení, že tato osoba (její manžel) je společníkem společnosti s ručením omezeným (resp. vlastníkem podílu). Platnost smlouvy, jíž manžel – společník převedl podíl na třetí osobu, bude posuzována jako předběžná otázka.

Srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 3. 2007, sp. zn. , a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 9. 2009, sp. zn. , ze dne 31. 5. 2011, sp. zn. , ze dne 28. 8. 2019, sp. zn. , či ze dne 27. 2. 2019, sp. zn. , a v nich citovanou judikaturu.

[6] V poměrech projednávané věci postupoval odvolací soud v souladu s výše citovanou judikaturou, když uzavřel, že jednak „má posouzení platnosti předmětné smlouvy o převodu obchodního podílu povahu předběžné otázky ve vztahu k určení, kdo je společníkem společnosti“, a současně není ani dovolatelkou navrhovaný výrok „způsobilý vystihnout úplný obsah hmotným právem vymezeného vztahu mezi žalovanými, nemůže předejít případným dalším sporům, a rovněž ani rozhodnutí soudu v této věci nemůže být podkladem pro zápis změn v obchodním rejstříku vedeném pro společnost“.

[7] Přípustnost dovolání nezakládá ani námitka dovolatelky, podle níž odvolací soud „vadně posoudil“ otázku přípustnosti jí navrhované změny žaloby, když usnesením ze dne 16. 2. 2023, č. j. -143, změnu žaloby nepřipustil s tím, že se dovolatelka domáhá nového nároku ve smyslu

[8] Dovolatelka se totiž svým podáním ze dne 15. 11. 2022 domáhala změny žalobního návrhu na určení, že „vlastnické právo k 50% podílu žalovaného 2) ve společnosti … nikdy nevzniklo a neexistuje“. Určení, že žalovaný 2) není vlastníkem podílu ve společnosti, by však nic nevypovídalo o tom, zda a jaký právní vztah mezi žalovaným 1) a žalovaným 2) ohledně podílu existuje a jaká práva a povinnosti z tohoto vztahu pro ně (a pro dovolatelku samotnou) plynou. Z negativního určení vlastnického práva žalovaného 2) k podílu nevyplývá závěr, kdo je vlastníkem podílu, a proto by rozhodnutí o změněném návrhu nemohlo být podkladem pro změnu zápisu v obchodním rejstříku.

[9] Z uvedeného se podává, že ani po připuštění změny žaloby odvolacím soudem podle podání dovolatelky ze dne 15. 11. 2022 by dovolatelce (s ohledem na shora citované judikatorní závěry) naléhavý právní zájem na požadovaném určení nesvědčil.

[10] Věcný přezkum dovoláním zpochybněného závěru odvolacího soudu o tom, že podáním ze dne 15. 11. 2022 dovolatelka v odvolacím řízení uplatnila nový nárok, proto nemůže mít vliv na výsledek řízení a neprojeví se tudíž v poměrech dovolatelky, ani kdyby byl dovolatelkou napadený závěr odvolacího soudu shledán nesprávným (srov. obdobně usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 6. 2020, sp. zn. , ze dne 28. 1. 2021, sp. zn. , ze dne 15. 9. 2021, sp. zn. , ze dne 27. 4. 2022, sp. zn. , nebo ze dne 7. 9. 2022, sp. zn. ).

[11] Dovolání není přípustné ani pro řešení otázky „absence poučení žalobkyně o nedostatku naléhavého právního zájmu“, neboť odvolací soud nezamítl žalobu pro nedostatek tvrzení o existenci naléhavého právního zájmu, ale proto, že dovolatelka na požadovaném určení naléhavý právní zájem nemá. Poučení o tom, jak je třeba formulovat petit žaloby, aby byl dán naléhavý právní zájem, přesahuje meze poučovací povinnosti stanovené v (srov. zejména usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 11. 2019, sp. zn. ).

[12] Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být odůvodněn ( věta druhá ).

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

Nesplní-li povinná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněný domáhat jeho výkonu.

V Brně dne 26. 2. 2024

JUDr. Marek Doležal předseda senátu